VALL-I

Rozhodně kvalitní film, ale od Pixaru jsem čekal trochu víc. První půlka rozhodně lepší než druhá, a obsahuje několik skvělých fórků. Wall-E a Eva jsou roztomilí, ale další roboti, kteří přijdou na scénu později, jsou nezajímaví a zaměnitelní. Taky bych místo neustálého "Ííííva" dal přednost bezeslovnému pípání, které tak dobře fungovalo třeba u R2-D2. Naopak celkový námět o zpustošené zemi a zdegenerovaném lidstvu se mi líbil, ale obávám se, že pro hloupé děti a leckdy ještě hloupější rodiče to bude moc velká depka a film nepřijmou příliš pozitivně. Konec se ale povedl a byl velmi dojemný. Viděno uprostřed Atlantiku. (07.09.2008)

Pixar robil vždy filmy pre celú rodinu. Najmenších divákov poteší jemný humor, veľmi sympatické postavy a farebnosť. Starších zasa odkazy na iné filmy, hlbšia myšlienka a prepracovaná animácia. Robot Wall-E snáď ani nemohol byť vymyslený lepšie a dobíjanie kovového srdca Eve je podarené. Skvelá animácia, hudba, nápady a aj trošku humoru. Zapôsobilo to na mňa. Veľmi zlaté. 90% (22.08.2008)

"Vyzkoušejte modrou, je to nová červená." Dovede konzumní reklamní společnost Zemi k sebevraždě? Nevím, ale maká na tom opravdu svědomitě. Já tedy nejsem žádný ekologický aktivista ani terorista, ale němý Vall-I mi mluví z duše. Navíc mě baví svým blbnutím s hasičákem, podprsenkou nebo pingpongovou pálkou. Je s ním zkrátka sranda, jeho agitace není příliš vlezlá a jeho jízda mimo vyznačené pruhy je dokonalá. Je to prostě rebel a já mu fandím. (30.12.2016)

Psát o tom, že Pixar je na špici technologického vývoje současné animace a že snímky z jeho dílny jsou z tohoto pohledu zážitkem, by bylo nošením dříví do lesa. Od Pixaru se jednoduše čeká podívaná a v tomhle ohledu ani jeho nejnovější kousek nezklamal. Zatímco u Ratatouilla bylo pár scén, které se svým výsledkem blížily hranému filmu, tady jich výrazně přibylo a Pixar ukazuje cestu, jak může animovaný film živý snímek se vším všudy nahradit. Scény mrtvé planety byly úchvatné a mrazivé zároveň. Pokud jde o příběh, film lze v zásadě rozdělit na dvě části. Ta odehrávající se na Zemi je mnohem vstřícnější k dospělému divákovi a rozehrává příběh, který jako by vypadl ze znepokojivých vizí Philipa K. Dicka. Jde o postkatastrofickou představu zdevastované planety plné trosek, prašných bouří a zbytků kdysi funkčního světa. Malý robot Vall-I představuje malý ostrůvek kybernetického života a i když v téhle části filmu nemá jiného protihráče než přírodu, divák se ani na chvíli nenudí a nezbytná porce sentimentu je snesitelná. Tvůrci filmu si nejspíš chtěli vyzkoušet něco nového a taková atmosféra, jakou dokázali v první půli filmu vytvořit, se do té doby opravdu v mainstreamovém rodinném snímku ještě neobjevila. Potom, ne snad že by tvůrčímu týmu došel dech, ale spíš zafungovala záchranná brzda s vědomím toho, jak dopadl u Ratatouilla Jan Pinkava se svým novátorským přístupem a v druhé půli filmu snaživě vyšli vstříc představám disneyovského studia, jak má vypadat klasická dětská podívaná. Otevřeně řečeno, něco na tom bude, protože jsem Vall-I viděl v kině se svým šestiletým synem, a ten se v první půli poněkud ošíval, zatímco v té druhé se spokojeně usmíval a film si užíval. Zbytek filmu odehrávající se v dalekém vesmíru je sázka na tradiční jistoty celovečerní rodinné podívané se zaměřením na dětského diváka. Příběh není špatný, ve skutečnosti je zcela nosný, jenomže je zpracovaný navýsost banálním způsobem. Od Ratatouila je to z pohledu obsahu filmu ve skutečnosti krok zpět. Studio Disney určitě nevrazilo hříšné peníze do nákupu Pixaru proto, aby si zvyšovalo prestiž natáčením špičkových filmů, které budou experimentovat s formou a obsahem, ale proto, aby si plnilo kasičku. Za dobu existence studia Walta Disneyho už mají jeho majitelé dokonale zažitou představu o tom, jak má vypadat dětský animovaný film a je naivní představa, že by se Pixar tomuhle modelu vzepřel. Celkový dojem: 80 %. Stále jde o velmi slušnou podívanou, která děti potěší a dospělého neurazí. Jen si skromně myslím, že kdyby měli tvůrci odvahu rozvinout ty temnější prvky příběhu naplno, byl by to film nepoměrně lepší... (22.08.2008)

Úvodní scéna projíždění odpadky zasypaným velkoměstem s puštěným magnetofonem mi strašně připomínala scénu rozbořeného města, kterým se z gramofonu linula překrásná hudba Edith Piaf v Zachraňte vojína Ryana. Takových nenápadných citací je zde povícero (Vesmírná odysea, Číslo 5...) a ve spojení s celkovou roztomilostí a dnes nejlepší animací vůbec je takové pomrkávání na starší obecenstvo příjemným zpestřením v animáky tolik zamořeném světě filmu. Zamořeném tak, že se většina animáků stává jen spotřebním odpadem, kterým je kinematografie zasypávána stejně jako zde planeta Země. Díky bohu pak za takovéto animáky, které krom zábavy pro všechny věkové kategorie přinášejí těm mladším i něco víc. (18.01.2009)