Reklama

Reklama

Antikrist

  • Slovensko Antikrist (více)
Trailer 1
Drama / Horor / Mysteriózní / Psychologický
Dánsko / Německo / Francie / Švédsko / Itálie / Polsko, 2009, 109 min

Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourg) se vášnivě milují. Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní jejich životy. Ona zcela zkolabuje, on se snaží zachránit jejich manželství. Navrhuje společnou terapii v odlehlém srubu uprostřed lesů, které jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů 62. MFF v Cannes nenechá žádného diváka chladným. První snímek z Trierovy „trilogie deprese“ vynesl Charlotte Gainsbourg v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Experimentální psychologický horor inspiroval vlastní boj Larse von Triera s depresí a úzkostí. (Aerofilms)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (1 240)

Cival 

všechny recenze uživatele

Psychothriller o pohlcující moci přírody, slabosti rozumu a ďáblovi v těle ženy. Trier intenzivně rozvádí starou známou pravdy, že mít v rodině cvokaře se rovná vstupence do blázince. Radši se v tom tolik nehnípat... Na Antikristovi mě nudila určitá jednostrunnost. Mrzí mě i fakt, že Triera po posledních, bez výjimky výtečných filmech už nedokážu brát moc vážně. Už úvodní scéna vypadala spíš jako cynické varovné video ve stylu "Pozor! Souložením ohrožujete život svého dítětě!" (aneb Everytime you fuck, god kills a baby), co teprve pak, když se začalo mlátit polenem do koulí a jiná zvěrstva. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

V nejnovějším, záměrně kontroverzním (bez jakýchkoliv záporných konotací) počinu předního dánského režiséra Larse Von Triera jako by se zrcadlila celá tvůrcova předchozí tvorba s mnoha formálními experimenty. Trier zde jednak užívá různých druhů (ručních) kamer, pracuje s různými nejednoznačnými motivacemi a charaktery postav. (Bipolarita pachatel-násilník-muž vs. oběť-ona, později po aktu vendety přesný protiklad, přeměna z pachatele-muže na oběť, částečné nebo úplné sebeobětování se, kterým se staví do role mučedníka; z oběti-ženy změna na pachatele-násilníka, užité např. v Prolomit vlny či Dogville.) Je zde také patrný návrat k formální struktuře řazení filmu do jednotlivých kapitol a opětovná zdařilá variace mnohých žánrových prvků a postupů, ať už z (béčkového) hororu, psychologického dramatu, komedie s prvky černého humoru nebo i (survive) thrilleru. Vzniká tak působivý artmix všech předchozích Trierových děl ironicky pokukávající po opusech velikánů Ingmara Bergmana či Andreje Tarkovského, jemuž je film dokonce věnován. Nakolik toto připsání Trier myslí vážně ví snad jen on sám, Antikrista by mohl stejně tak dedikovat již zmíněnému Bergmanovi (motiv strádajících manželů je více než výmluvný) nebo třeba Davidu Lynchovi, podobně tíživou a tajemnou atmosférou je film prolezlý skrz naskrz. [==] Nejen svým názvem je podobný Antikrist filosofickému spisu Friedricha Nietzscheho stejného názvu, jenž je první částí nedokončeného díla Přehodnocení všech hodnot. Právě ty může divák během projekce přehodnocovat, neboť film je myšlenkově plný mnohoznačných a sporných významů a vybízí k otevřenému výkladu. Druhý načrtnutý lze nalézt a částečně rozkrýt v jiné Nietzschově studii Tak pravil Zarathustra v kapitole O starých i mladých ženkách: „Všechno na ženě jest hádanka a všechno na ženě má jediné rozluštění: jeho jméno – těhotenství. Muž je ženě prostředkem k cíli: účelem vždy je dítě. Čím však je žena pro muže? Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.“ Nejtemnější úskalí jako by Trier převedl z tohoto úryvku do výsledného tvaru celého filmu. Záměrně bezejmenní hrdinové, on-muž-manžel (Willem Dafoe) a ona-žena-manželka (Charlotte Gainsbourg), se po tragické nehodě a úmrtí jejich dítěte uchylují v rámci ženiny terapie do civilizací nedotčené lesní krajiny, do srubu nazvaného symbolicky Eden. Jelikož žena při pohřbu dítěte zkolabovala a více než měsíční hospitalizace v nemocnici podle manželových slov k ničemu nevedla, přebral jako psychoterapeut břemeno odpovědnosti za manželčinu léčbu na svá bedra. Brzy však zjišťuje, že veškerá terapie (jako by mu to Trier sám kladl na mysl) nevede ke zdárnému cíli a její účinek můžeme vymezit termínem dočasná autosugesce. Osudnou chybou se může zdát mužův omyl při léčbě, kdy ženě neustále vtlouká do hlavy důležitost pustit k sobě svůj strach a vyrovnat se s ním oproti tvrdému postavení se proti. V průběhu filmu navíc divák zjišťuje, že ženina „pomatenost“ má dlouhodobější charakter, kdy při psaní disertační práce o utlačování a právech žen ztratila po symbolickém upsání se Satanu rozum a po úmrtí dítěte se začala postupně profilovat do role středověké čarodějnice-spasitelky. Tato tvrzení hovoří spíše o silné misogynii, která je v souvislosti s Antikristem velmi často skloňována. Rozkódování děje je přímo úměrné tomu, jaké informace nám (divákům) Trier sděluje a v jaké formě. Významů, kterých je možné číst, existuje hned několik: biblický prvek Adama (On) a Evy (Ona), kteří v Ráji (výše zmíněný srub Eden, spíše antiteze pravého ráje) dospívají každý po svém ke zničujícím poznatkům. Oným Antikristem (Satanem) může být jak zesnulý syn, který se rodičům neustále vrací jako znepokojivá vzpomínka, může jím být i manžel, utlačovatel, který ženu přemlouvá k drastické terapii, stejně tak Antikristem může být žena, bez rozumu, řídící se pouze citem, pomstychtivá. Nebo i Příroda, samotné doupě Satanovo, ze kterého má strach Ona (úvodní terapie s trávou a kameny, zkázu přinášející padající žaludy či zvířecí výjevy v jednotlivých kapitolách). Nakonec, proč by jím nemohl být i samotný tvůrce, jenž nabourává divácká očekávání vkládáním častých explicitních výjevů a vsuvek, kterými také narušuje vyprávění příběhu. [==] Antikrist jakkoli se bere/nebere vážně a jakkoli vypráví v základní rovině prostý ale krutý příběh, pozoruhodný je především po formální stránce. Úvodní černobílá vysoce stylizovaná část za zvuků Händelovy opery Rinaldo má až anticky tragický rozměr. Slow-motion sekvence přináší obrazy, které předesílají celý následující děj: během sexuálního aktu manželů nešťastně vypadne dítě z okna a zabije se. Přitom samotnou smrt dítěte přináší kamera Anthonyho Dod Mantla až zvrhle několikrát za sebou z různých úhlů a pohledů během prostřihů na pohlavní styk muže a ženy. Závěr je opět černobílý a za zvuků stejné árie jako v úvodní části můžeme jen těžko najít stopy po mužově katarzi. Jak je již výše zmíněno, film je přehledně chronologicky řazen do částí-kapitol (před první Prolog, po poslední Epilog) nazvaných podle jednotlivých stádií ženina smutku-terapie (1. Zármutek, 2. Bolest-Chaos vládne, 3. Zoufalství–Gynocida, 4. Tři žebráci), pro každou z nich tvůrci určili jedinečný vizuál, který souvisí s obsahovým ztvárněním každé z nich. Výjimečný je film také s kladením vrstev jednotlivých významů horizontálně na sebe. To znamená, že i když se divák ve filmu po formální stránce může jednoduše zorientovat (řazení do kapitol, chronologické vyprávění atd.), tak obsahu jednotlivých částí, sekvencí, záběrů nebo dokonce jen krátkému dialogu či výjevu může klást současně několik významů, vzniká tak samovolná interakce mezi divákem-filmem nebo „tvůrcem-divákem“. Film se tím staví do pozice úplného otevření, nic v něm není absolutní, vše je nejednoznačné, mnohovýznamové. A i jak sám Trier uvádí, že některé záběry do filmu zakomponoval jen protože se mu líbily, aniž by měly nějaký hlubší význam, může to vzbudit v divákovi i tak dojem sofistikovaného zapojení do vícevrstevnatého díla. [==] Samotnou kapitolou jsou herecké výkony v podstatě jediných dvou představitelů. Oba herci, jak Dafoe, tak i Gainbourg, představují naprosto přesné prototypy postav, které ztvárňují, nejen vlastním výkonem, ale i samotným zevnějškem. Trierův obrovský cit pro výběr herců se v Antikristovi opět naplno projevil. Dafoe známý především ze Scorseseho Posledního pokušení Krista (1988) jako by tímto faktem symbolicky dotvářel téměř stejný mučednický osud. Gainsbourg svým nevinně vyhlížejícím zevnějškem velmi dlouho nechává diváka v očekávání, jestli je opravdu schopná tak hrůzných činů, ke kterým děj postupně neúprosně směřuje. Utrpení je velmi zřetelné ze tváří obou herců a jejich bolest je z plátna jasně cítit i vzhledem k tomu, že Trier během natáčení prožíval těžké deprese, které mohl na herce částečně přenášet a chtěl z nich přitom vytěžit maximum. [==] Můžeme jen kalkulovat s tezí, jak by Antikrist vypadal, kdyby byl Trier schopen do filmu zakomponovat vše, co měl v plánu. Přesto je potřeba brát výsledné dílo jako finální a neměnné. Mísí se v něm totální nečinnost a netečnost se spontánním nadšením, je stejně tak znepokojivě tajemné a temné jako i ironicky pochybovačné. Nálepka kontroverzní mu ale zůstane na velmi dlouho dobu, ne-li navždy. () (méně) (více)

Reklama

Botič 

všechny recenze uživatele

Antichrist - podívaná s falicky zdviženým prostředníčkem...... Mrtvá liška obživla…“Chaos vládne“, řekla a zase umřela. Vše co je třeba znát o ději je, že Antichrist je minimalistický snímek s dvěma herci, liškou, rodící srnou a vránou odehrávající se v lese nedaleko srubu, ale parafráze na Bambino to není. Had číhá i na těch nejneočekávanějších místech, kam by nás nenapadlo se podívat. Můžou to být kořeny stromů a nebo ženská duše tápající světem, která se nejvíce bojí sama sebe a své vnitřní síly. Kde najít bezpečné útočiště před krutým světem a osudovou předurčeností pohrávající si s lidskou psychikou. Proč si nevybrat rovnou místo s příhodným názvem Eden, jenž rozhodně není rájem na zemi ale spíše pekelnou jámou, která rozevírá svou rosou zbrocenou náruč nabízející útočiště všem ztraceným duším. Ale za jakou cenu. Lišky zde nedávají dobrou noc a snaha splynout s přírodou je prakticky nemožná. Jen zde vyplouvají na povrch niterné pocity a tužby, které by v osidlech civilizace nebyly realizovatelné. Všudypřítomná agonie se táhne příběhem jako hlavní leitmotiv a svá pavučinová vlákna snová skrz na skrz. To co se ze začátku zdálo být poeticky nemravnou zábavou postupně zabředává do rozmáčeného mechového porostu, aby se ve výsledku stalo součástí Edenu. Ráje či Pekla, kde v kořenech číhají ukryté tužby a vrána vás buď zachrání a nebo pošle rovnou do pekla. Asi by byla chyba brát vážně snímek v jehož závěrečných titulkách figuruje jméno Andrei Tarkovsky, ale kdo nemá rád vtipné hříčky, že? Pohrávání si s formou, kdy makro záběry spolu se slow motion pomalu přibližují různé detaily, které působí znepokojujícím dojmem korunované podprahově ukrytými záběry tváře hlavní hrdinky do jinak rozmazané koláže představující ubíhající krajinu viděnou z okna jedoucího vlaku. Snové výjevy jsou rozkročeny přesně mezi poeticky působící kýč a noční můru, kdy zpoza kořenového porostu stromu vystrkují své paže chtíčem posedlé bytosti. Ostatně erotická složka je jednou z nejzákladnějších stavebních kamenů snímku. Sexualita proudící už z úvodního prologu se postupně stupňuje, aby v samotném finále eskalovala v nepříjemně naturalistické mučení, které atmosféricky koketuje s Kubrickovým Osvícením. Nasnímání snímku na Digital se zdá být v případě Antichrista tou nejlepší možnou volbou. Otupují se ostřejší hrany jednotlivých záběrů ale zároveň zůstává nepříjemná pachuť na patře spolu s vědomím lidského utrpení, které je cítit na každém rohu. Strach ze ztráty další blízké osoby vybičující podvědomí k jedinému možnému závěru mající za následek obsesi vrcholící křečí a žlučovitě vypuzeným křikem spolu s tělními tekutinami a jiným organickým materiálem. 9/10 ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Těžké těžké, Larsi. Mám tě rád, často tě chápu, často tě chápat nechci a chci jen cítit, co říkáš obrazy, ale tentokrát... Kdyby si natočil krátký film ve formě epilogu, byl bych šťastný a zase bych tě pár let uctíval. Bohužel tys to natahoval jako gumového hada, který se po půl hodině stál sám sebe opakující ódou na deprese, noční můry, pohled na chápaní ženy mužem i na své obavy. To vše je skvělé, vizuálně krásné a chvílemi opravdu silné. Ve třetí části však upadáš do vod, z kterých ses nedokázal už do konce filmu dostatečně zvednout a ukázat mi důvod, proč neobdivovat jen tu první část... a tak to asi i zůstane. Přitom to mohlo být tak silné a působivé, ale zůstane to pouze autorské a osobní. A ti dva vynikající herci, jsou už jen ozdobou na vánočním stromě z loňských Vánoc. Nemůžu se ještě zbavit dojmu, že žena, která by skrze své sexuální prožitky přišla při tamto aktu o dítě by se pak neustále milovat nechtěla:). Larse to vidí jinak. PS: nečekejte horor, ale ani něco nechutného. Larse je prostě svůj... V dobrém i ve zlém, stejně jako manželství. PPS: Trhl Larse počtem zpomalených záběrů Gibsonovo Umučení Krista?:) ()

Jossie 

všechny recenze uživatele

Ano tak tomuhle já říkám totální depka. U obou hlavních představitelů nevíte, jestli je máte litovat nebo odsuzovat a to se tak překlápí každou chvíli na stranu jednoho nebo druhého. Úvodní scéna je dokonalost sama a pokud se vám nechce ponořit se do hlubin šílenství, koukněte se alespoň na ten začátek. ()

Galerie (55)

Zajímavosti (30)

  • Eva Green byla zvažována do hlavní role, avšak odmítla kvůli jiným závazkům. (Chatterer)
  • Po celý film se objevují jenom 2 postavy. (Yoshimitsu)
  • Charlotte Gainsbourg vyhrála cenu za Nejlepší ženský herecký výkon na filmovém festivalu v Cannes. (villain)

Související novinky

Von Trier natočí katastrofický film

Von Trier natočí katastrofický film

21.10.2009

Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (více)

Conan, Kolo času a Antikrist

Conan, Kolo času a Antikrist

21.08.2008

A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (více)

Von Trier vyvolává Ďábla

Von Trier vyvolává Ďábla

19.04.2008

Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (více)

Reklama

Reklama