Import/Export

Příběhy se odehrávají na Ukrajině, v Košicích a ve Vídni. Mladá Ukrajinka opouští dítě a vydává se do světa velkých peněz v zahraničí, který ji ale mine. Podobně dopadá i mladý Rakušan, kterého podivné otcovy kšefty zavedou na Ukrajinu, odkud nakonec prchá po svých. Bezútěšný film s nijak zvláštním dějem a množstvím depresivních scén. (19.04.2017)

Naturalistický, chladný a syrový obraz té horší a neutěšenější strany dnešního světa. Někdo z těch otevřených záběrů může cítit prvoplánovou touhu pobouřit, mně ale ta podivně specifická atmosféra nedovolila cítit vůbec nic. Nejdepresivnější jsou rozhodně záběry z pokoje "ležáků" a především pak úplný závěr, který je neskutečně prostý a přesto (nebo právě proto) tak geniální...Tod...Tod...Tod... (11.07.2007)

Polodokumentární šokující příběh Olgy a Pauliho, jejichž příběhy se sice neprotnou, ale jsou si velmi podobné. Seidl nám oba hrdiny ukazuje bez pozlátek a natvrdo, což si u diváků moc sympatií nezískají, ael oba neherci své postavy zahráli velmi reálně. V tomhle filmu zažijeme plno nepříjemných zážitků, ať už se jedná o zákulisí videochatů, ponižování Ukrajinky Pauliho otčímem nebo pohled na umírající důchodci připoutaní na lůžko . Drsnej film, kterej není opravdu pro každýho, ale na kterej by se měl každej podívat, aby viděl, že někdo může na tom být hůř než oni. (23.02.2009)

Takže tady máme ženu z Ukrajiny, která jede vydělat peníze svému miminku (které ale zůstane v Ukrajině) do Rakouska a pak tu máme muže, který je z Rakouska jede z otcem makat do Ukrajiny. Ti dva se nikdy nepotkají. Tak, a tohle je celý film. Žádné emoce, žádná scéna bez hloubky, prostě nic, co by bylo zajímavé nebo artové. Teda ano, za celé dvě hodiny a něco tam je jedna jediná scéna, která má hloubku a emoce (ta, kde tančí někde ve skladě s tím důchodcem). Ale jedna dobrá scéna za celý film, který do toho všeho má ještě dvě hodiny? To je špatný vtip. Pak si budu pamatovat ještě ten karneval, ale tím to končí. Příběhy lidí, kteří mají smůlu, ale je to natočené tak, že to s nimi divák neprožívá a nakonec to vlastně ani neskončí. Možná Ulrich Seidl zaklíčoval nějakou strašně hlubokou myšlenku do těch blábolů důchodců, ale jestli tomu tak fakt bylo, tak je to celé oproti té naladě akorát tak na smích. Pak je v tom filmu hodně odkazů na Slovensko, třeba jedná část se točila v Luníku IX. Nebo taky máme Slovensko v té hospodě, jak tam balí tu Ukrajinku, tak na stole jsou tácky Zlatý Bažant (slovenské pivo). Ale abych pana Seidla jen nekritizoval - ty statické záběry ten film zachraňují a jsou na něm to nejzajímavější. Takže za to jedna hvězdička. A ta druhá za odvahu natáčet něco v Luníku IX. To je opravdu jen pro silné, ty záběry ve filmu to i jasně říkají. Ale art to teda není, vlastně mi ani nepřijde, že by se o to Seidl aspoň pokoušel... 2* (19.10.2018)

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... (04.05.2010)