Oblečen na zabíjení

Možno bude pre mnohých Dressed to kill iba plagiátom, avšak ja sa domnievam, že klasické depalmovské prvky tu sú natoľko výrazne prítomné, že onu poctu majstrovi prebijú. Obsesia snímacími aparátmi, rozdvojený obraz a prirodzená sexualita vs patologická (o otázkach ľudskej sexuality tento film je a častokrát to De Palma vtipne glosuje). To najdôležitejšie však nakoniec je fakt, že je to poriadne napínavé od začiatku do konca. Keď sme u tej intertextuality, tak ma ohľadom záveru napadla neskoršia Nočná mora z Elm street. A ešte to skvele funguje aj ako erotický triler :) (07.12.2014)

Čím více jste z De Palmovy "hitchcockovské" tvorby viděli, tím méně se budete pravděpodobně bavit. Pokud je to vaše první setkání, mohla by to být láska na první pohled ( nebo taky zhnusení - u De Palmy člověk nikdy neví ). Fanoušci dostanou to, co očekávají. Pino Donaggio složil jeden ze svých nejhezčích hudebních motivů. A asi nikdy jsem neviděl takhle esteticky nasnímanou břitvu. -- Pro mě osobně ale zůstává nejzábavnější depalmovkou 80. let Dvojník... (23.08.2006)

Těžce dýchavičný scénárista B. De Palma, v ostrém kontrastu s příjemně osvěžujícím B. De Palmou režisérem a nápaditým kameramanem R. D. Bodem, v osobitém vyznání se Hitchovi. Geniálnímu úvodu s A. Dickinson až do SPOILER osudového definitivního (výtahového) vystavení stopky, se už sice za celou dobu, De Palma, ani nepřiblíží (snad pouze v závěrečné snové sprchové scéně), ale já si i tak, tenhle halucinogenní výlet, do jedné choré mysli, nad očekávání užil. Mozek jsem totiž odložil. Přesněji řečeno jeho rozumovou část. Ta emoční fungovala spolehlivě. [Zábavně zvrácené, provokativně dráždivé a potřebný nadhled nepostrádající dílko. Smysl pro větší dramatičnost a logiku, však bohužel ano]. 78% (29.01.2014)

Jedna z Palmových poct Hitchcockovi. Dressed to Kill je taková stylová blbinka, která je v několika momentech a scénách naprosto božská (přesně v Palmově režijním stylu), ale jako celek bohužel trochu nudná. Pokud by vám někdo vystřihal jednotlivé scény a koukli byste se jen na ně, budete mít pocit, že to je ten nejstylovější thriller ever. A takhle nějak se i celý film pokusím zapamatovat. Brian De Palma je totiž frajer. 6/10 (20.02.2017)

De Palma: „jeho tretí Hitch“ a pocta Psychu. Môj obľúbený režisér s výrazným štýlovým cítením vzdáva po Okne do dvora (Sisters, 1972) a Vertigu (Obsession, 1976) poklonu aj Hitchcockovmu najslávnejšiemu filmu. De Palma má len ten problém, že jeho počiny už dnes pôsobia naivne a tie Hitchove sú nesmrteľné (a robené s nadhľadom). Ak však príjmeme možnosť, že tieto variácie ("štylistické cvičenia") boli robené zámerne povrchne a naivne, dajú sa užiť ako zábavná pocta nadšenca svojmu vzoru. (25.03.2021)