Anténa

omlouvám se, že komentář bude spíš heslovitý, ale nějak se mi nechce své poznámky komplikovaně upravovat jen pro lepší stylistiku. smysl, doufám, dávají i tak: politické konotace (trefné vystižení některých rysů nacismu, nezkrotné expanzivní tužby sovětů, židovská víra v příchod Mesiáše a mnoho dalších). odkazy na množství konkrétních filmů i směrů celkově, krom toho, že jde samozřejmě o moderní poctu němému filmu vůbec, jakých se nevidí mnoho. silný vliv měl očividně Hollywood a zejména žánry gangsterského filmu a filmu noir. z evropského filmu němé éry je to například Méliès (jeho Měsíc ze slavné Cesty na Měsíc má tady namísto rakety jako dalekohledu v oku, doutník v ústech) a především německý expresionismus. celý film je vůbec velkou poctou zejména Metropolisu. krom naprosto zřejmé inspirace ve scéně oživení ženy-robota můžeme najít nesčíslné množství dalších spojitostí, se kterými se mi vůbec nechce vypisovat. no a jistě i mnohé další, které jsem ani nezachytil. další podobnost s milníkem světového filmu je v množství stěží snesitelného a chtěloby dojemného patosu, na který je i Metropolis bohatým filmem. na rozdíl od Metropolisu ovšem Anténa nestojí na bázi vědecko-fantastického žánru, ale pohybuje se čistě v prostředí fantastična. přispívá do početné oblasti filmů, které svůj děj ukotvují do jediného soběstačného města, které jakoby bylo zároveň celým světem. to má Anténa společné mimo jiné například se Sin City a odtud je, předpokládám, i nápad použít v některých sekvencích bílé siluety na černém pozadí, což jsem přecijen krom Sin City jinde neviděl. film tedy není nijak revoluční ve svém příběhu a v podstatě ani v jeho podání, ale je to právě to druhé, co je na něm pozoruhodné. je to víceméně němý film, ve kterém jen dvě postavy nesou dar hlasu. jde o přiznaný nedostatek, který tím pádem funguje i v rovině příběhu o obyvatelích jednoho města, jimž byl odňat hlas. z některých míst filmu Anténa jsem nabyl dojmu, že krom poct Metropolisu se svému vzoru snaží i vyrovnat množstvím narážek, souvislostí, významů skrytých na každé vteřině pásu, které snad umožní, aby dílo vešlo do historie filmu jako právě tak neurčité a revoluční, jako tomu bylo pro nekonečnost možných interpretací u Metropolisu. já jsem skeptický, ale to bych byl nejspíš i vidět Metropolis ve své době. ukáže čas. (09.11.2008)

Pseudo retro, které se ale s každou digitální postprodukcí, která marně supluje poetiku němého filmu, rozpadá tvůrcům pod rukama. Příběh banální, jen smutně parafrázující Langovo Metropolis, s pár slušnými nápady a výbornou prací s psaným slovem. Nejmutnější ale je, že film oslavující poetiku němého filmu stejně nejvíc funguje v momentech, kde se mluví... Ten konec nebyl zlej... (12.03.2009)

Vizuálně bezesporu krásné, atmosférické, se spoustou výborných nápadů jako je práce s písmem apod. Jenže je to celé tak strašně zdlouhavé, jednoduchý příběh, stokrát viděný, čtený a znalý je vyprávěn přehnaně doslovně a se spoustou zbytečných detailů, bez kterých by se to obešlo a divák by měl větší možnost zamyšlení se. Zvláště, když je jasné, jak příběh dopadne a vy jen čekáte, kdy už se k tomu konečně dostane. Všechny ty skvělé nápady, symboly, stylizace a znovuoživení techniky němých filmů se pak utopí v té zbytečně dlouhé stopáži. (04.09.2010)

Pohodlí neinformovaného diváka je při návštěvě projekce v ohrožení a věřím tomu, že nemnohý "náhodný turista" by odešel. Naštěstí na projekce artových klubů moc nezasvěcených lidí nechodí. Ono natočit doslovnou poctu němým klasikám, jako jsou CESTA NA MĚSÍC nebo METROPOLIS, které jsou navíc i otevřeně citované, je zajímavý nápad. Silně stylizované dílo tak při dnešních možnostech hýří vizuálními vtípky, které i jen při mírné snaze působí jako vystřižené ze samotných počátků kinematografie, čemuž umě napomáhá hudební doprovod výrazných kompozic Leo Sujatoviche (po jehož další práci se budu muset poohlédnout). A bude záležet jen na vás, jestli se necháte okouzlit vzpomínkou na doby dávno překonané a nebo si jen poklepete na čelo nad tím, jak jsou podobné pokusy zbytečné nebo snad vykalkulované až k festivalovým vavřínům. 70% (30.01.2009)

svět gest a slov, která nejsou vyslovena je odkazem a jednou velkou vyslovenou metaforou,alegorií, mixem žánrů a výrazovejch prostředků,parafrází, přeplněnou symboly a je pokrevní příbuznej s filmy jako Metropolis nebo Svět zítřka(to je spíš vzdálenej příbuznej, kterýho už si moc nepamatuje)-akorát využívající postmoderní tendence, čímž dává trochu podprahově najevo, že tohle není film z 30 let...kam jinam lépe vtlačit práci s textem než do "němýho" filmu, kterej je ještě k tomu černobílej a reaguje tak i svou formou na obsah, kterej zároveň dává vyniknout textu jěště víc........absence hlasu je absencí svobody (22.05.2009)