Na druhé straně

Na konci jsem zase zůstal jak opařenej, takže...já vím, mohlo to být proto, že ten konec přišel vlastně dost nečekaně, ale i to se počítá, jak to teď můžu vidět sám na sobě. Prostě jsem na to zůstal hledět s otevřenou pusou a po celé titulky jsem, možná stejně jako většina z Vás, vyhlížel jeho tátu na člunu. Neukázal se. Akin bere další a další body za překvapení. Je to BOREC. Jinak jestli Němci vrací i takovýhle případy, tak to jsme teď v EU s ochranou lidských práv hodně na štíru. Za komárů si tam byli ochotní nechat kdejakýho konfidenta, a teď vrátí holku, která může prokázat, že je v totálním průseru. (Tady jsem teď trochu hodil zpátečku - ona asi v Německu nic moc prokazovat nemohla, protože by to znamenalo naprášit kolegy i sebe sama a riskovat, že to na mě Němci ještě píchnou domů do Turecka. Ale takhle hovadsky se snad ještě pořád nechovají/nechováme??! Nebo snad jo?? (26.12.2013)

Tak blízko, a predsa tak ďaleko... Film o neustálom hľadaní, odpustení a snahe pochopiť konanie svojich blízkych. Dve časti deju sa neustále pretínajú a snáď každý, kto tento film sledoval bol neustále presvedčený o tom, že tieto deje sa skôr či neskôr spoja. Toľko krát sa pretli, no napriek tomu nedošlo k vytúženému spojeniu, čo je podľa mňa dosť na škodu. Námet bol veru zaujímavý, dokonca aj samotné spracovanie a vytvorenie dvoch rovín príbehu - len tá mozaika osudu zostala akosi nedokončená. Nieže by som bol nejakým extrémnym odporcom otvorených koncov, lenže tu mi to prišlo také, že nezostal otvorený len koniec, ale samotné jadro oboch príbehov. To nič nemení na tom, že to bol zaujímavý a dobrý film hodný 4 hviezdičiek, no kvôli tomu odseknutému záveru mi to trochu pokazilo celkový dojem. (24.07.2013)

Líbila se mi jen první povídka. Druhá mě zklamala, protože tam byly zase prvoplánově nacpané lesby, což je už nějaké desetiletí sluníčkářská nutnost. Ovšem koukat se na to nedá. Třetí povídka byla tak trochu vařená z vody a o ničem. Fatiha Akina mám jako režiséra ráda a ostatní jeho filmy se mi líbily mnohem víc. (15.06.2020)

Fatiha Akina mám rád - příjemně oddychovou letní komedii "V červenci", syrové drama "Proti zdi"... Ovšem letní kino je tvrdá zkouška pro každý film - zvláště když je zima, lehce mrholí a opodál posedává tlupa opilých buřičů. To pak musí snímek bojovat o každé smítko divákovy pozornosti. Ze syrovosti svého předchozího filmu Akin neslevil nic, možná naopak. Osudy dobře promíchá a nešťastnými náhodami a míjením postav je uvrhne do nejtemnějších koutů. A možná to je důvodem, proč se zdá být příběh Na druhé straně tak nepravděpodobný a nereálný. Otázka života tureckých přistěhovalců připepřená dramatem sexuální orientace a vyrovnávání se s ním ze strany matky se stává nudnou, protivnou a těžkou kostrou příběhu. Finální čekání na pláži je proto už jen vyprázdněná nadutá fráze skomírajícího artefaktu jednoho z nejnadanějších mladých evropských režisérů.Co třeba příště více originality? Ztěžklé mozaiky osudů už začínají nudit... (09.07.2008)

Začínalo to velice zajímavě a šťavnatě, ale po první povídce jako by se z celé mozaiky vytratil život a film se proměnil ve vykalkulovaně, někdy až násilím skládanou stavbu, která rostla podle chladných předem rozmyšlených plánů, od nichž se odmítalo, byť i o píď ustoupit, a to i za cenu krkolomností a neuivěřitelnosti. Škoda - téma je to velice zajímavé. Kvůli němu jsem si film pustil. (09.08.2010)