Mio fratello è figlio unico
Mon frère est fils unique
My Brother Is an Only Child
Režie:
Daniele LuchettiKamera:
Claudio CollepiccoloHudba:
Franco PiersantiHrají:
Elio Germano, Riccardo Scamarcio, Angela Finocchiaro, Ascanio Celestini, Diane Fleri, Alba Rohrwacher, Luca Zingaretti, Anna Bonaiuto, Cristiano Serino (více)Obsahy(1)
Příběh zachycuje dospívání dvou bratrů v Itálii v 60. letech. Poté, co se nejmladší ze tří sourozenců Accio rozhodne předčasně ukončit studium semináře a vrátí se zpět do rodného města, začínají v rodině první nesváry. Mladý Accio se spřátelí s Mariem, který ho seznámí s ideou fašismu a Accio se zapíše do fašistické strany Italského sociálního hnutí. Naproti tomu jeho starší bratr Manrico, jenž pracuje jako dělník v továrně, je zarytý komunista a často iniciuje stávky. Odlišné názory bratrů na politiku s sebou přináší mnohé potyčky. Navzdory politice ale dokážou sdílet radosti i strasti. Vše, co život v 60. letech v Itálii přinášel nebo odnášel - dospívání, přátelství, lásku, ideály... (yuyanka)
(více)Recenze (10)
Acci, nejmladší ze 3 sourozenců, vystřídá seminář za fašistické hnutí, to za komunistickou stranu. Vždycky to myslí dobře, horlivě, nekriticky, až se člověk musí smát. ()
║Rozpočet €5miliónov║Tržby USA $255,620║Tržby Celosvetovo $12,882,108║ ()
Tento výborný italský snímek jsem poprvé viděl v r. 2007 na MFF KV. Vzpomínám si, že se tento film (jehož název vlastně tvoří oxymóron) setkal tehdy ve Varech s příznivým ohlasem a velmi se líbil i mně. V hlavě mi utkvěla především tvář francouzské herečky italského původu Diane Fleri v roli postavy jménem Francesca, do které jsou oba filmoví bratři zamilovaní - mimořádná kráska! Při druhém zhlédnutí po téměř pěti letech jsem se ujistil, že tato sympaticky obsazená filmová adaptace románu "Il fasciocomunista" z r. 2003 od italského spisovatele Antonia Pennacchiho (zde chybně uveden jako Pannacchi) si mé plné hodnocení určitě zaslouží. Je to lidský, realistický (uvěřitelný!) a zábavný příběh z bouřlivé doby, který sleduje politické i osobnostní zrání temperamentního mladíka Accia po boku jeho bratra Manrica. Postava impulzivního Accia může připomenout Luciena Fleuriera z existencialistické novely "Mládí vůdce" ze souboru Zeď od J. P. Sartra - oba tak zoufale prahnou po sebevymezení a ideologické ukotvenosti, až je jejich tápání, pochybnosti a tvárná povaha přivedou mj. dočasně do náruče krajní pravice. Film však navzdory tragickému závěru vyznívá optimisticky a zanechává ve mně i dlouho po odeznění posledních titulků nezdolatelné přesvědčení, že se zde podařilo vzdát velmi působivý hold životu a rodině, bez špetky falešného patosu či citového vydírání. "Můj bratr je jedináček" je velmi dobrý film a jsem rád, že patřím k těm pár lidem, kteří ho u nás mohli vidět a poznat jeho neokázalé, ale o to cennější kvality. ()
42nd KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči - 75% ()
ocenenia : MFF Cannes 2007 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ()
Velmi dobrý film o dvou bratrech, jejich neustálých hádkách a společné lásce k jedné dívce. Velmi zábavná je zde konfrontace bratra fašisty a komunisty a 5* je hlavně za defašizaci Beethovenovi Deváté přepsáním slov na oslavu světových bolševických vůdců. ()
Talianski reziseri velmi radi roztvaraju rany minulosti a s velkou oblubou sa zameriavaju na najkontroverznejsie miesta narodnej historie. Tu si beru na paskal politicku situaciu v 60.rokoch, ktora sa nam odohrava na akoby za chrbtom dvoch vlastnych postav. Film, ktorym sa nic nedalo pokazit, no napriek tomu mu do 5 hviezdiciek chybala ta zvlastna esencia, ktora vas po dopozerani dostane uplne do kolien. ()
Ekranizace Pennacchiho románu Il fasciocomunista z roku 2003, uvedená do kin pod názvem Mio fratello è figlio unico, jenž odkazuje na italský hit z roku 1976, se prostě povedla. Italové opět dokazují, že (podobně jako třeba Balkánci) umí otevřeně a s nadhledem vyprávět o těžkých tématech, v tomto případě o světonázorovém rozkolu komunismus vs. (neo)fašismus v jedné obyčejné italské rodině, potažmo v italské společnosti šedesátých let. Nechybí ani přesvědčivá romantická linka. Ačkoliv scénář je sem tam děravý a kupříkladu rodiče/sestra mohli dostat větší roli, pořád jde o příjemnou podívanou, jejíž nostalgický charakter umocňuje přehlídka dobových fiatů či kvalitní retro soundtrack. Celkově vzato: za mě palec nahoru, 80 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #19] ()
Šedesátá léta trošku jinak... prostě po italsku :-) ()
Vývojový film v kulisách Itálie 6O.- 7O. let trochu schematicky, ale jinak přesvědčivě vypráví o tom, jaké to je mít otravné rodiče a za staršího bratra zářného frajera, napravovat svět a pořád přitom selhávat atakdál. Skvělý hlavní představitel, ruční kamera pasoucí se v krajinách lidských tváří, mussoliniovská Latina, jímavé ohlédnutí časem v závěru. ()