Iki-jigoku

Ja si niekedy píšem poznámky, aby som potom mohol napísať vierohodný komentár, lebo niekedy nestíham a tak na daný film by som zabudol. A začal som text takto: zobrať si dve fuchtle do domu, ktoré ani nevedia odpovedať na normálne otázky,podla mňa by to urobil len somár a tieto dve cundry ani dobre nevyzerali. Tak logika tu veľakrát nebola. Ďalej, bolo zaujímavé sledovať ako rodina verí viac cudzím ľudom, ako vlastnému bratovi. Naozaj ma iritovala totálne tupá forma. Potom prišla jedna scéna, ktorá mi to všetko vyjasnila a tak tu je môj pravý komentár: Vo finále mi to došlo, že to bola len hra režiséra a scenáristu a tých viacero nelogickostí vo filme , rázom pochovalo skoro dokonalo nepredvídateľné finále. Chcel som tomuto filmu dať odpad, ale po záverečných titulkoch som nadšený a tak 4* si určite zaslúži. (22.09.2015)

Tak tohle se Japoncům skutečně povedlo! Iki-jigoku už od prvních minut postaví diváka doprostřed nelítostného krvavého pekla, z něhož se po dalších sto minut nemá šanci dostat. Nesmírně strašidelná atmosféra, úderná hudba a šílené praktiky psychického i fyzického teroru se mi natolik zaryly pod nehty, že jsem se ani neopovážil podívat se na hodinky. Odměnou jest zajímavá pointa a dobrý pocit ve zvrhlém slova smyslu. Pokud nebudete čekat gorefest ve francouzském stylu ala Inside, budete se perfektně bavit. Psycho, napětí, nefalšovaný strach. Tohle si prostě nenechte ujít. (22.03.2011)

Naprosto úžasný japonský exploitaition horror, který není bohužel příliš známý. Rodina s podivnou minulostí je obšťastněna návštěvou staré babky a mladé holky, které se ve většině částech filmů "starají" o adolescenta na vozíku. Pojmem starají v uvozovkách zde myslím neuvěřitelné mučení a týrání. Film má naprosto úžasně zvládnutou hustou a temnou atmosféru, vyvolává pocit beznaděje, scény jsou doprovázeny drsnou a hlasitou hudbou (něco ve stylu techna), zajímavé nájezdy kamery atd. Na konci filmu čeká, jak už je u japonských "podivností" a horrorů zvykem, nějaké to zajímavé rozuzlení děje. Osobně mě tento film naprosto uzemnil... (11.12.2007)

Podle předpovědi některých hororových kolegů jsem se měl z Iki-jigoku pozvracet, podělat a možná i dostat infarkt, no díkybohu se tak nestalo :-D. Ale uznávám, že slabší povahy z tohoto filmu určitě nebudou mít klidné spaní. Shugo Fujii nějakým zvláštním způsobem dokázal natočit horor, který (hlavně v závěru) působí neuvěřitelně zlým, zvráceným, šíleným dojmem, ale současně dokáže vyvolat i nefalšovaný strach a napětí. Což mě vážně překvapilo, neboť z mnoha scén je cítit, že co se jeho režijních schopností týče, má určitě ještě dost prostoru pro zlepšení. O scénáři jsem se chystal prohlásit, že je neuvěřitelně nablblý (ani deset extra hloupých amerických hororů dohromady neobsahuje tolik nelogičností, podivností a hloupostí jako Living Hell, přičemž rozdíl mezi západní a východní mentalitou v tom určitě hraje roli, ale všechny blbosti se tím imho vysvětlit nedají - viz například postava novináře), ale tenhle dojem výrazně upravuje závěr, který (možná) celé předchozí dění staví na hlavu a potenciálním kritikům bere vítr z plachet. Od tvůrců to není úplně fér přístup, ale co už... Celkově jsem s filmem velice spokojený a hororovým fanouškům jej můžu doporučit. Není to úplně známá pecka, což je škoda. Horror movie of the year (06.01.2012)

Vidět to v rámci festivalu Otrlého diváka, kde za podpory publika se vybuchne smíchy při každé exploitační/absurdní scéně, tak bych se skvěle bavil. Tohle domácí trýznění mončičáka na vozíčku jednou bábou a mladou rašplí bylo pro mě spíš k uzoufání nudné. Pravda, začátek vypadal slušně a i ten mrtvolný pohled starší dámy se jevil docela děsivě. Jenže Iki-jigoku později působí hodně komicky a dost lacině, takže vysoko s hodnocením nepůjdu ani kdyby mi měil kleštěma trhat zub nebo házet do mě šipky! (01.09.2014)