Iki-jigoku

Ja si niekedy píšem poznámky, aby som potom mohol napísať vierohodný komentár, lebo niekedy nestíham a tak na daný film by som zabudol. A začal som text takto: zobrať si dve fuchtle do domu, ktoré ani nevedia odpovedať na normálne otázky,podla mňa by to urobil len somár a tieto dve cundry ani dobre nevyzerali. Tak logika tu veľakrát nebola. Ďalej, bolo zaujímavé sledovať ako rodina verí viac cudzím ľudom, ako vlastnému bratovi. Naozaj ma iritovala totálne tupá forma. Potom prišla jedna scéna, ktorá mi to všetko vyjasnila a tak tu je môj pravý komentár: Vo finále mi to došlo, že to bola len hra režiséra a scenáristu a tých viacero nelogickostí vo filme , rázom pochovalo skoro dokonalo nepredvídateľné finále. Chcel som tomuto filmu dať odpad, ale po záverečných titulkoch som nadšený a tak 4* si určite zaslúži. (22.09.2015)

Povedenej japan psycho horor o hodně šílené rodině. Co dodává tomuto filmu na hodně husté atmosféře je nepochybně hudba a všudypřítomná temnota interiérů domu, kde se většina hrůz odehrává. Novinář Mitsu by mohl mít trochu lepší vedení, tomu než některé věci dojdou to se divák chytá za hlavu, ale vlastně on byl pár dnů v nové práci :-) . Ale jinak fajn, dobrá čtverka. (03.05.2010)

Podle předpovědi některých hororových kolegů jsem se měl z Iki-jigoku pozvracet, podělat a možná i dostat infarkt, no díkybohu se tak nestalo :-D. Ale uznávám, že slabší povahy z tohoto filmu určitě nebudou mít klidné spaní. Shugo Fujii nějakým zvláštním způsobem dokázal natočit horor, který (hlavně v závěru) působí neuvěřitelně zlým, zvráceným, šíleným dojmem, ale současně dokáže vyvolat i nefalšovaný strach a napětí. Což mě vážně překvapilo, neboť z mnoha scén je cítit, že co se jeho režijních schopností týče, má určitě ještě dost prostoru pro zlepšení. O scénáři jsem se chystal prohlásit, že je neuvěřitelně nablblý (ani deset extra hloupých amerických hororů dohromady neobsahuje tolik nelogičností, podivností a hloupostí jako Living Hell, přičemž rozdíl mezi západní a východní mentalitou v tom určitě hraje roli, ale všechny blbosti se tím imho vysvětlit nedají - viz například postava novináře), ale tenhle dojem výrazně upravuje závěr, který (možná) celé předchozí dění staví na hlavu a potenciálním kritikům bere vítr z plachet. Od tvůrců to není úplně fér přístup, ale co už... Celkově jsem s filmem velice spokojený a hororovým fanouškům jej můžu doporučit. Není to úplně známá pecka, což je škoda. Horror movie of the year (06.01.2012)

Moc moc moc mi vadil hlavní hrdina, který by si určitě zasloužil titul mistra světa v přehrávání a minimálně stupně vítězů v soutěži o obecné nesympatie. Jinak je to taková klasická japonská perverznost se spoustou krve, jekotu a psychopatů. Napětí polehoučku graduje. Hororové akce, respektive pokusu o hororovou akci je ve snímku k vidění opravdu hodně, takže z tohoto pohledu chválím. Napětí je zde po zvukové stránce budováno velmi odlehčenou formou. Stačilo na to pár úderných tónů. Příběh je dle tradičního japonského stylu - šílený. Na povrch postupně vyplývají rodinné tajnosti, trable a trampoty. Poslední zhruba půlhodinka je bezvadná. Párkrát se mi projel strejda mráz po zádech. Nejednalo se o nic dramatického. Čekal jsem podstatně větší blábol. Za sebe hlásím spokojenost. (03.02.2016)

Hirohito Honda mal za postavu Yasu dostať nejaké ocenenie. Takýto afektovaný, prehnaný ( nechtiac ) komediálny výkon, sa v tomto žánri len tak nevidí. Jeho vypleštené okále a ústa vesmíru dokorán zaženú divákovi do tváre nie výraz hrôzy, ale smiechu. Film samotný nemožno označiť za kvalitný, násilie tu nieje zobrazované až tak explicitne ako niektorí tvrdia a pointa, s tou sa to nejako prehnalo ( alebo práve naopak? ). Uznanie (?) si zaslúži (?) aj hudba Koji Tabuchiho, ktorý zrejme udieral do svojho Ensoniq VXT-SD palicami. (04.02.2017)