Iki-jigoku

Ja si niekedy píšem poznámky, aby som potom mohol napísať vierohodný komentár, lebo niekedy nestíham a tak na daný film by som zabudol. A začal som text takto: zobrať si dve fuchtle do domu, ktoré ani nevedia odpovedať na normálne otázky,podla mňa by to urobil len somár a tieto dve cundry ani dobre nevyzerali. Tak logika tu veľakrát nebola. Ďalej, bolo zaujímavé sledovať ako rodina verí viac cudzím ľudom, ako vlastnému bratovi. Naozaj ma iritovala totálne tupá forma. Potom prišla jedna scéna, ktorá mi to všetko vyjasnila a tak tu je môj pravý komentár: Vo finále mi to došlo, že to bola len hra režiséra a scenáristu a tých viacero nelogickostí vo filme , rázom pochovalo skoro dokonalo nepredvídateľné finále. Chcel som tomuto filmu dať odpad, ale po záverečných titulkoch som nadšený a tak 4* si určite zaslúži. (22.09.2015)

Vidět to v rámci festivalu Otrlého diváka, kde za podpory publika se vybuchne smíchy při každé exploitační/absurdní scéně, tak bych se skvěle bavil. Tohle domácí trýznění mončičáka na vozíčku jednou bábou a mladou rašplí bylo pro mě spíš k uzoufání nudné. Pravda, začátek vypadal slušně a i ten mrtvolný pohled starší dámy se jevil docela děsivě. Jenže Iki-jigoku později působí hodně komicky a dost lacině, takže vysoko s hodnocením nepůjdu ani kdyby mi měil kleštěma trhat zub nebo házet do mě šipky! (01.09.2014)

Povedenej japan psycho horor o hodně šílené rodině. Co dodává tomuto filmu na hodně husté atmosféře je nepochybně hudba a všudypřítomná temnota interiérů domu, kde se většina hrůz odehrává. Novinář Mitsu by mohl mít trochu lepší vedení, tomu než některé věci dojdou to se divák chytá za hlavu, ale vlastně on byl pár dnů v nové práci :-) . Ale jinak fajn, dobrá čtverka. (03.05.2010)

Hodně překvapivý film, tedy ne že bych z něho byl bůhvíjak odvařený, ale... prostě mě překvapil. Po slibném začátku (brouk a očičko) mě trochu znudil horrorově středoproudový střed, který navíc vyvrcholil abnormálně stupidním chováním postav (Jasuhito a Mami) při tortuře. Už jsem si vduchu sumíroval koment, ve kterém sepsuju scénáristu, ovšem tak libová fantasmagorie, jaká se rozehraje v závěru, mi vzala slova z úst. Povedená rodinka, která když se sejde, je rázem srandy kopec. Plesnivá baba se svou anorektickou vnučkou jsou hodně divné, ale tatík se starším synkem jsou už fakt mimo tabulky - japonci potvrdili pověst podivínských šílenců. Škoda jen toho vysvětlujícího realistického epilogu, já bych to býval nechal bez něho, ať má divák pořádně zamotanou šišku... Nejlepší moment: asi syrový oční dezert pro panímámu, mňam! (11.09.2014)

Hirohito Honda mal za postavu Yasu dostať nejaké ocenenie. Takýto afektovaný, prehnaný ( nechtiac ) komediálny výkon, sa v tomto žánri len tak nevidí. Jeho vypleštené okále a ústa vesmíru dokorán zaženú divákovi do tváre nie výraz hrôzy, ale smiechu. Film samotný nemožno označiť za kvalitný, násilie tu nieje zobrazované až tak explicitne ako niektorí tvrdia a pointa, s tou sa to nejako prehnalo ( alebo práve naopak? ). Uznanie (?) si zaslúži (?) aj hudba Koji Tabuchiho, ktorý zrejme udieral do svojho Ensoniq VXT-SD palicami. (04.02.2017)