Bukowski: Born into This

"Jaká je vaše definice lásky? Láska? To je něco jako...znáte tu ranní mlhu, když se probudíte než vyjde slunce? Trvá jen chvilku a pak se vypaří. Láska je prostě mlha, která se vypaří s prvním zábleskem reality." ...Mohla bych ho poslouchat celé dlouhé hodiny. Dívat se na něj, nahlížet do jeho duše, být zase o krok blíž k jeho osobnosti. Zajímavým momentem tady bylo, když začal vyprávět o svém vztahu k otci. Peklo s velkým P. A on to vše definoval s inteligencí jemu vlastní. To jak vnímal lidi a věci kolem sebe, jak se nebál je rozebrat do hloubky mě k němu dodnes přitahuje. Hned při prvních záběrech na jeho tvář jsem se začala usmívat a pak už si jen vychutnávala vyprávění o ženách, chlastu, lásce, sexu, životě. Bylo to fascinující jako sám Bukowski! (27.08.2013)

Objev Bukowského textů na střední škole byl pro mě zřejmě nejdůležitější literární událostí vůbec a zcela zásadním milníkem. Má čtenářská zkušenost se dělí na éru PŘED a PO objevu autorova románu "Šunkový nářez". Časem to mladické okouzlení pochopitelně trochu vyprchá, až se propracujete k lepším autorům a přestanete si idealizovat proflákaný styl života. Ani poté ale nelze autorovi upřít specifické kvality jeho kultovních textů, především pak vysokou míru autenticity, výborné dialogy, vtip a svěží lehkost. A brilantní popisy sexu, pochopitelně. Tento dokument by měl asi vidět každý fanda autorových textů, protože mu může pomoci lépe pochopit jeho zajímavou osobnost a životní úděl, a dotvořit dojem, který si odnesl kdysi z jeho knih. Dokument se na velkém záběru věnuje chronologicky mistrovu životu a postupně představuje všechny zásadní milníky jeho života. Činí tak prostřednictvím řady dobových záběrů, fotografií, archivních nahrávek a defilé desítek pamětníků, kteří mistra zažili - mj. jeho vydavatel, manželka, dcera, přátelé, a další hromada většinou již starých lidí, kteří často neskrývají svůj obdiv k této ikonické postavě americké literatury 20. století. Bezprostředně po zhlédnutí mám chuť vytáhnout z knihovny některou z jeho knih a hned se do ní začíst. Což je zřejmě to nejlepší, co může tento dokument v divákovi evokovat. Bukowski mi říkal, ze pokud vaši rodiče začnou mít rádi svoji práci, tak to začíná být špatný, a pokud se objeví policie, tak se musí dít něco dobrého. To, co potřebujete, je život. Vaše práce musí být živá. A vy prostě musíte chlastat, psát a šukat. To byla jeho rada. (15.09.2011)

Bukowski bol čurák. Kedysi som na jeho textoch poriadne frčal. Zaujali ma svojou jednoduchosťou. Boli stručné, jasné a priame. Niečo ako Hemingway, ale Bukowski sa ešte menej na niečo hral. Dalo by sa povedať, hoci so mnou určite mnohí nebudete súhlasiť, že nechcel povedať nič. Nič. Proste nič. Nič o tomto svete, nič o ľuďoch, nič o zmysle života. Nemal prakticky žiadne ambície. Písal iba o prostredí, v ktorom sa pohyboval a o ľuďoch, ktorých poznal. Nebolo v tom nič viac. Ale, paradoxne, práve tým, síce nechtiac, ale to nevadí, hovoril o svete, ľuďoch a zmysle života :-) Jeho svet, to bola stoka. More alkoholu, hodiny sexu so ženami ešte zúfalejšími, než bol on sám (a to už fakt bolo čo povedať), zamestnania, ktoré z duše nenávidel od prvého dňa a prežívanie zo dňa na deň. Nebolo dôležité, kde bývate. Stačila jedna izba v zavšivenej ubytovni. Nebolo dôležité, čo jete. Stačila jedna snickerska na 24 hodín. Nebolo dôležité, s akými ženami spal. Úplne v pohode stačili najlacnejšie prostitútky. Dôležité bolo len jedno. Aby mal prachy na chľast a cigarety. Bolo to svojím spôsobom úbohé, hnusné a strašné, ale ak sa vám to nepáčilo, nemuseli ste to čítať. Nikto vás nenútil. Mne ľudia ako Bukowski nie sú sympatickí, ale jeho poviedky a knihy boli zaujímavé (niektoré viac, niektoré menej). Jeho priamočiare texty ma zaujali nielen ako čitateľa, ale aj ako autora, vyjadrujúceho sa skôr krátko a priamo, než chodením okolo omáčky na dvadsiatich stranách, počas ktorých aj tak nič nepoviete. Bukowského otec ho ako malého strašne týral a bil a nakoniec z neho vyrástlo to, čo vyrástlo. Pri sledovaní tohto dokumentu som sa čudoval, že mu nikdy neruplo v bedne, nezabil pár ľudí a neskončil na elektrickom kresle. Bol to hororový človek, ktorého by som nechcel mať za suseda. A tento film to dokazuje. A nenarážam iba na moment, v ktorom tento odpudivý ožran brutálne ukopal (!) pred kamerami (!!) svoju frajerku (ktorá bola zrejme ešte väčším skrachovancom, ako on a tak si ho následne oficiálne vzala za manžela!!!). Sledovať tohto človeka, to je čosi strašné. Hrozne vysiľujúce a nepozerá sa to dobre. Ak sa zaujímate o Bukowského život a dielo, určite si to pozrite, ale občas vás napne na vracanie, občas budete nadávať a celkovo sa budete občas nudiť, lebo je to dlhé a od istého momentu stagnujúce. Ináč, zaujímavé je Bukowského názor na Mickeyho Rourkea (ktorý stvárnil jeho alterego Henryho Chinaskiho v Barfly). Bukowski sa k nemu nevyjadruje zrovna lichotivo, pritom mal s Rourkeom množstvo spoločných vecí (mimoriadne komplikované detstvo a samodeštrukčný systém napríklad). (20.07.2017)

Obranná hradba zatrpknutého cynika Chinaskiho je prelomená a náhľad priamo do Hankovej obývačky poodhaľuje a skvele dopĺňa udalosti a životné zvraty známe z kníh. Je to skvelé pojítko a fanúšik má výbornú príležitosť si chronologicky utriediť, čo a ako sa dialo. Fanúšikovské nadšenie známych osobností je milé rovnako ako celý tento dokument, ktorému nevadí ani dlhšia stopáž. (26.06.2016)

S Bukowského tvorbou som sa zoznámila ešte zamlada, pri sexe, opojená alkoholom. Učaroval mi štýl jeho vyjadrovania a tak nebol problém dočítat knihu v priebehu chvíle. Jeho slová mali horkosladkú chuť a mne zostal po dočítaní zvieravý pocit na hrudi. A teraz, pri sledovaní dokumentu, sa mi ten pocit vrátil a to ešte intenzívnejšie. Film bol hodne autentický, sálala z neho bolesť a frustrácia, ale aj radosť a hromada alkoholu. Bukowski bol ako vystrihnutý z knihy. Presne tak som si ho predstavovala. Nič z toho, čo urobil, alebo čo som sa o ňom dozvedela ma neprekvapilo. Bol to naozaj svojský človek, ale som rada, že nemusím žiť taký ubíjajúci život ako on. (10.12.2018)