Bukowski: Born into This

Skvělý dokument, který se může pochlubit autentickými záběry z Bukowského čtení. Pokud tohot osobitého básníka a spisovatele máte rádi, určitě shlédněte. Jeho hlasem přednášené básně získávají na působitosti a dělají z jinak vydařených českých překladů škvár. Z jeho hlasu lze cítit bolest a když se k tomu přidají smutné pasáže klavírních koncertů, je to zbásněná beznaděj. (03.07.2008)

Jo, dobrej dokument. Bukowski je bourák, o tom není pochyb a v tomhle dokumentu se to jenom potvrzuje. Potvrzuje všechno, co si o sobě napsal ve svejch knihách. Ale v podstatě se o něm dovíte, že to není takovej mrzout a vůbec ne nepříjemnej člověk, protože působí fakt charismaticky, obzlášť s flaškou v ruce, chch. (18.01.2009)

Objev Bukowského textů na střední škole byl pro mě zřejmě nejdůležitější literární událostí vůbec a zcela zásadním milníkem. Má čtenářská zkušenost se dělí na éru PŘED a PO objevu autorova románu "Šunkový nářez". Časem to mladické okouzlení pochopitelně trochu vyprchá, až se propracujete k lepším autorům a přestanete si idealizovat proflákaný styl života. Ani poté ale nelze autorovi upřít specifické kvality jeho kultovních textů, především pak vysokou míru autenticity, výborné dialogy, vtip a svěží lehkost. A brilantní popisy sexu, pochopitelně. Tento dokument by měl asi vidět každý fanda autorových textů, protože mu může pomoci lépe pochopit jeho zajímavou osobnost a životní úděl, a dotvořit dojem, který si odnesl kdysi z jeho knih. Dokument se na velkém záběru věnuje chronologicky mistrovu životu a postupně představuje všechny zásadní milníky jeho života. Činí tak prostřednictvím řady dobových záběrů, fotografií, archivních nahrávek a defilé desítek pamětníků, kteří mistra zažili - mj. jeho vydavatel, manželka, dcera, přátelé, a další hromada většinou již starých lidí, kteří často neskrývají svůj obdiv k této ikonické postavě americké literatury 20. století. Bezprostředně po zhlédnutí mám chuť vytáhnout z knihovny některou z jeho knih a hned se do ní začíst. Což je zřejmě to nejlepší, co může tento dokument v divákovi evokovat. Bukowski mi říkal, ze pokud vaši rodiče začnou mít rádi svoji práci, tak to začíná být špatný, a pokud se objeví policie, tak se musí dít něco dobrého. To, co potřebujete, je život. Vaše práce musí být živá. A vy prostě musíte chlastat, psát a šukat. To byla jeho rada. (15.09.2011)

Bukowski bol čurák. Kedysi som na jeho textoch poriadne frčal. Zaujali ma svojou jednoduchosťou. Boli stručné, jasné a priame. Niečo ako Hemingway, ale Bukowski sa ešte menej na niečo hral. Dalo by sa povedať, hoci so mnou určite mnohí nebudete súhlasiť, že nechcel povedať nič. Nič. Proste nič. Nič o tomto svete, nič o ľuďoch, nič o zmysle života. Nemal prakticky žiadne ambície. Písal iba o prostredí, v ktorom sa pohyboval a o ľuďoch, ktorých poznal. Nebolo v tom nič viac. Ale, paradoxne, práve tým, síce nechtiac, ale to nevadí, hovoril o svete, ľuďoch a zmysle života :-) Jeho svet, to bola stoka. More alkoholu, hodiny sexu so ženami ešte zúfalejšími, než bol on sám (a to už fakt bolo čo povedať), zamestnania, ktoré z duše nenávidel od prvého dňa a prežívanie zo dňa na deň. Nebolo dôležité, kde bývate. Stačila jedna izba v zavšivenej ubytovni. Nebolo dôležité, čo jete. Stačila jedna snickerska na 24 hodín. Nebolo dôležité, s akými ženami spal. Úplne v pohode stačili najlacnejšie prostitútky. Dôležité bolo len jedno. Aby mal prachy na chľast a cigarety. Bolo to svojím spôsobom úbohé, hnusné a strašné, ale ak sa vám to nepáčilo, nemuseli ste to čítať. Nikto vás nenútil. Mne ľudia ako Bukowski nie sú sympatickí, ale jeho poviedky a knihy boli zaujímavé (niektoré viac, niektoré menej). Jeho priamočiare texty ma zaujali nielen ako čitateľa, ale aj ako autora, vyjadrujúceho sa skôr krátko a priamo, než chodením okolo omáčky na dvadsiatich stranách, počas ktorých aj tak nič nepoviete. Bukowského otec ho ako malého strašne týral a bil a nakoniec z neho vyrástlo to, čo vyrástlo. Pri sledovaní tohto dokumentu som sa čudoval, že mu nikdy neruplo v bedne, nezabil pár ľudí a neskončil na elektrickom kresle. Bol to hororový človek, ktorého by som nechcel mať za suseda. A tento film to dokazuje. A nenarážam iba na moment, v ktorom tento odpudivý ožran brutálne ukopal (!) pred kamerami (!!) svoju frajerku (ktorá bola zrejme ešte väčším skrachovancom, ako on a tak si ho následne oficiálne vzala za manžela!!!). Sledovať tohto človeka, to je čosi strašné. Hrozne vysiľujúce a nepozerá sa to dobre. Ak sa zaujímate o Bukowského život a dielo, určite si to pozrite, ale občas vás napne na vracanie, občas budete nadávať a celkovo sa budete občas nudiť, lebo je to dlhé a od istého momentu stagnujúce. Ináč, zaujímavé je Bukowského názor na Mickeyho Rourkea (ktorý stvárnil jeho alterego Henryho Chinaskiho v Barfly). Bukowski sa k nemu nevyjadruje zrovna lichotivo, pritom mal s Rourkeom množstvo spoločných vecí (mimoriadne komplikované detstvo a samodeštrukčný systém napríklad). (20.07.2017)

Z akademických sračiek do neprikrášlenej reality. __ Prežil si toho naozaj veľa. Od hrubého týrania otcom, cez pokročilú formu akné, až po finančnú krízu a nie príliš vydarené žitie na okraji vtedajšej spoločnosti. Bukowski je naozaj zvláštna persona, ktorá si zo svojej minulosti dokázala zobrať ponaučenie, psychicky sa obrniť voči okolitým názorom spoločnosti.. a ako sám povedal: „Svět patří těm, co se neposerou. __ Naozaj solídne spracovaný dokument, ktorý aj cez svoju skoro 2-hodinovú dĺžku diváka nenudí. P.S. Pokiaľ si myslíte, že o "Hankovi" viete už naozaj všetko, tak vám hovorím - neviete! Veľkú časť stopáže totiž tvoria autentické zábery z jeho života + rozhovory obsahujúce nemalú radu poriadne tvrdých otázok na telo. (15.07.2011)