Nezvaný host

Velmi mily film, ktery citlive zobrazuje problematiku ilegalniho pristehovalectvi a narodnostnich rozdilu, ktere jsou eliminovany skrze mezilidske pochopeni a hudbu. Hudba je zde velmi dulezita, nejen jako zmineny tahoun celym pribehem a primarni element vetsiny zabavnych a dynamickych scen, ale dokonce jako zdroj inspirace. Kdyz vidite jak puvodne pasivni stary pan vezme do svych seniorskych otezi Djembe (africky percussion buben) a zacne si to diktovat, nenecha vas to chladnym. Nastesti mam po ruce k dispozici neco podobneho s nazvem Darbuka, coz je v podstate stejny instrument v blede modrem pochazejici z Egypta. Takze nekde v prvni tretine filmu me to dokopalo k tomu tuhle vecicku vyhrabat a po zbytek filmu jsem si zbesile bubnoval. Tezko rict jestli to byla moudra strategie, protoze me to samotne bubnovani nakonec asi bavilo vic nez cely film, ale na druhou stranu bez toho filmu bych k tomu bubnovani nebyl inspirovan, takze prestoze me Visitor v druhe pulce uz kapku nudil, nechavam hodnoceni na silnem prumeru. Co se tyce hlavniho Richarda Jenkinse, ktery je za tuto roli nominovany na letosniho Oscara (duvod proc jsem se na to vlastne dival) tak nemam co vytknout, vykon to byl prociteny a zahrany s obrovskym nadhledem, na Oscara to ale mily Dicku zrejme stacit nebude. 6/10 (16.02.2009)

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. (14.10.2011)

Pokud bych měl tento krásný a dojemný film shrnout v jednom slově, bylo by to lidské. Thomase McCarthyho jsem znal spíše z rolí neškodných troubů (2012) a podlých zmetků (The Wire), ale v této roli (režiséra) se mi zatím zamlouvá nejvíce. Poměrně jednoduchý, ale silný a krásný příběh nám zde podává s lehkostí a nenuceností, kterou dokresluje dokonalá hudba Jana A.P. Kaczmareka (který složil geniální hudbu k českému filmu Karamazovi). Navíc výkon Richarda Jenkinse je opravdu působivý a po zásluze odměněný nominací na Oscara. Tady jsou veškerá slova zbytečná, to musíte vidět, prožít a (v tomto případě) slyšet. 100 %. (12.07.2011)

Pokud se jednou vrátím do svého domu, nečekaně obydleného Syřanem a Senegalkou, tak ze mě patrně bude vyrobena nějaká domorodá specialita dřív, než se stačím přihlásit o své právo na bydlení. To Walter měl větší štěstí. Nechtěli ho zabít, nechtěli ho sníst a nechtěli ho ani přivést na svou víru. Jen dostal možnost zabubnovat si na djembe a získat jistotu, že ještě žije. Bránici si přitom nikdo smíchy neurve a ani ta kritika amerického imigračního systému není tak ostrá, aby se o ni někdo pořezal, ale chuť jen tak si zabubnovat v parku při sledování tohoto snímku dostane asi nejeden suchar. (24.07.2013)

Znuděný univerzitní profesor Walter učící již 20 let stejnou látku najde nový směr života díky neobvyklému setkání s ilegálními přistěhovalci žijících v jeho druhém bytě v New Yorku, kam přijel přednést článek na konferenci, kterého však nebyl ani autorem. Vstoupí do bytu a náhle potká dva nezvané hosty - Tareka ze Sýrie a Zainab pocházející ze Senegalu, kteří se stali obětí fingovaného pronájmu bytu. Tarek hraje na buben, který se jmenuje Djembe a Zainab prodává na trhu své ručně vyrobené ozdobné šperky. Magické zvuky Dejmby brzy pohltí Waltrův fádní život a postupně se i on stává svým vlastním "mistrem". Skrz rytmické zvuky Djemby se mezi nimi brzy vytvoří pouto přátelství, ale Tarek je náhodně zadržen a hrozí mu deportace. Zainab ho ale nemůže ani navštívit neboť by ji potkal stejný osud. Jejich prostředníkem se tak nestane nikdo jiný než sám Walter. Do toho všeho se ještě objeví Tarekova matka Mouna a další, tentokrát nejen přátelské spojení je na světě. Společně se snaží zachránit Tareka před hrozící deportací a film není zrovna typickým příkladem happyendu. Ač je The Visitor dost dramatický, je proložen vtipnými situacemi a dialogy, což jej staví do trochu jiného světla a příjemně se na něj dívá. Richard Jenkins v roli Waltra je výborný a pěkně předvádí různorodá emocionální rozpoložení. Šikovně napsaný a věrně zahraný snímek je ve své podstatě nejen o vztazích, lidskosti a přistěhovalcích, ale i kritickým pohledem na (ne)svobodnou Ameriku především po 9/11. (8/10) [MFFKV 2008] (11.07.2008)