Cesta

Postapokalyptická tíživá vize...komorní film několika herců...mistrně rozehraný aspekt zmaru...zvířecí ID uvnitř člověka symbolizovaný fenoménem kanibalismu...solidní adaptace stejnojmenné knihy Cormaca McCarthyho, v níž samotné tkví Achillova pata tohoto filmového díla - jestliže se Cormac McCarthy ve své proslavené knize (a taktéž v její skutečně dokonalé filmové adaptaci bratrů Coenů) s názvem Tahle země není pro starý vyjadřuje ke stavu současné americké společnosti, v Cestě chce provést uměleckou reflexi o řád výše a snaží se vydat popis celého lidstva, takový záměr je ovšem ve filmové rovině o poznání těžší a neproveditelnější, neboť vyžaduje více filozofických než dějových pasáží, což skvěle funguje v knižní epicko-lyrické fúzi, mnohem hůře už v médiu založeném na pohyblivých obrázcích... Podobné filmy: Kniha přežití, Já, legenda, Ocelový meč (13.04.2010)

,,CESTA, TO JSOU UPRCHLÍCI TÁHNOUCÍ VOZÍKY A OZBROJENÉ GANGY HLEDAJÍCÍ BENZÍN A JÍDLO“....... /// Každej to zná (nikdo neprožil). Vím. Třeba Max. Jenže tady nejde o zábavnou akci. Jde o život, o syna, o otázku, jestli to nakonec dokáže. A všechno je tak NÁDHERNĚ DEPRESIVNÍ! Líbí se mi vytvořenej svět (některý obrazy bych si klidně flákl na zeď a v depresi bych do nich třískal hlavou), ve kterým je málo těch dobrých (nemyslím Šluknovskej výběžek). MY PŘEŽIJEME! Dobře je, když najdeš brouka a víš, že nesníš člověka. Neustálej boj o kejhák – to nemám ani ve válečným filmu. A navíc...všechno je tak NÁDHERNĚ DEPRESIVNÍ, takže tomu hudba Nicka Cavea sedne jako ,,nočník na prdel“. Chcete si zkurvit náladu? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knížku od Cormaca McCartyho ,,The Road“ číst nebudu. 2.) Brouzdám po městě s vozejkem od ,,kafláče“. 3.) Utekl jsem řezníkovi z udírny (možná to nebyl řezník, ale udírnu poznám!). 4.) Potřebuju si zopakovat pravidla přežití. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (05.09.2011)

Jeden z najdepresivnejsich filmov, aky som kedy videl. Je monotonny a neodporucam ho sledovat ak ste zrovna unaveni, lebo da sa pri nom bez problemov zaspat. Nie je to akcny thriller, kde by jedna akcia vystriedala druhu a divak by sa uz pomaly prestal bat o hlavnych hrdinov, lebo z kazdej slamastiky by sa dostali von vzdy len o vlasok, ale je to skor psychodrama na zamyslenie o tom, ako by sme sa zachovali my, keby sme dopadli tak, ako hlavni hrdinovia. Chceli by sme vobec zit dalej v takom depresivnom svete bez nadeje? (12.08.2013)

Pomalejší tempo, kterým se pohybujeme v ponuře zbarveném postapokalyptickém světě podporuje jakousi "konečnou" atmosféru, která má nejspíš být hlavní devizou filmu. Samotný děj totiž není nikterak bohatý, otec se synem kamsi jdou, naráží na pozůstatky někdejšího světa a ve flashbacích tesknou nad minulostí. Právě flashbacky se mi zdály zbytečně emocionálně přepálené. Film se snaží těžit z emocí, pohybujících se na hraně patosu, místo toho, aby rozpoutal nějaký opravdový boj o přežití, či bezútěšnou depresi... 6/10 (07.08.2016)

Tohle bezútěšné putování za prchavou nadějí v postapokalyptické vizi má něco do sebe, ale to hlavní mu schází – dramatická stavba. Otec a syn putují zdevastovanou krajinou, které přírodní katastrofa vzala všechno, co vzít mohla. Lidská důstojnost je ta tam, hrstky přeživších dohnal nedostatek jídla k pojídání jeden druhého a neúplná rodinka chce být těmi good guys a díky houževnatosti vůdce téhle minismečky (naprosto soustředěný Viggo Mortensen opět dokazuje své herecké kvality) jimi i jsou. Pokud se tedy někdo nechce zmocnit jejich „pokladů“ a pár konzerv, které tlačí v nákupním vozíku v těchhle nesmírně fotogenických lokacích. Cesta odnikud nikam a hlavně na jih, kde je prý lépe.. S oblohou zatěžkanou šedočernou depresí a bez jediného slunečního paprsku nám tak tvůrci předkládají tuhý boj otce a syna, který těží z prý výborné knižní předlohy jednoho z nejuznávanějších současných amerických prozaiků Cormaca McCarthyho. Život v tomhle komorním dramatu s minimem dialogů a bez okázalých gest nemá příliš velkou váhu.. takhle na papíře to vypadá výborně!! Ale není.. nečekal jsem žádné opulentní akční sekvence nebo uplakané scény, ale australský rodák John Hillcoat se mi jednoduše nedokázal za ty necelé dvě hodinky dostat pod kůži. I když právě realismus tkví v nejsilnější zbrani Cesty, tihle dva kolem mě během svého nekonečného putování prošli, vzájemně jsme se zaregistrovali, letmo pozdravili, ale k bližšímu souznění nedošlo. Proto jsou už zase někde v nedohlednu.. (02.05.2010)