Nodame cantabile

Vzhľadom na to, že klasika je môjmu srdcu blízka, som si tento seriál vychutnal. Aj z toho dôvodu, že bol "iný", vďaka svojmu prostrediu, jeho najväčšou devízou je samozrejme hudba. Animácia nie je zlá, plus samotná love story mi silne pripomínala podobný vývoj ako v mojom obľúbenom Planetes. Pokračujem ďalšími sériami, bude to zaujímavé. (19.06.2013)

Ze začátku jsem chtěla dát 3*, ale tak nějak se k tomu teď nemůžu donutit. Kdo nemá rád vážnou hudbu, ať to nedělá, kdo ji má rád nebo mu nevadí, ať to udělá a koukne se. Neviděla jsem dorama, nečetla mangu, takže to nemůžu srovnávat, ale anime se mi opravdu líbilo. Možná, že až z toho něco uvidím, půjdu dolů s hodnocením, ale zatím jsem v tomto batole... Hudba je tím nejkrásnějším, na co v tomto anime narazíte a nevadí to. Tím nechci říct, že by příběh či charaktery stály za prd, ale ta hudba mi ukradla uši, oči. Sice nevím proč, ale u konce jsem byla dojatá, z čeho; těžko říct. Asi i díky tomu zvláštnímu pocitu dávám ty 4*. A jedu omrknout Paříž. (06.09.2009)

Nodame Cantabile je komediální seriál o studentech hudební akademie. Jeho devizou jsou dobře zvolené charaktery a hudba. V průběhu seriálu se divák nenásilně seznámí s díly významných hudebních skladatelů (Beethoven, Brahms, Debussy, Gershwin, Chopin, Mozart, Schubert, Schuman, Stravinsky, Rachmaninov ...). Hudebních anime je poskrovnu (zatím jsem narazil jen na Princess Tutu), a tak i když je to spíš na 4* dávám všech pět za hudebně vzdělávací rozměr. (13.01.2008)

Šiniči Čiaki je výjimečně nadaným studentem konzervatoře v Tokiu, kde studuje hru na klavír. Taktéž je velmi dobrý houslista, ovšem jeho snem je dirigování. Krom hudebních schopností je rovněž velmi pohledný a i přes občasnou aroganci přitažlivý pro většinu dívek (a nejen dívek). Megumi Noda, kterou snad nikdo ze známých neoslovuje jinak než Nodame, navštěvuje tutéž konzervatoř, bezpochyby je rovněž velmi talentovaná, ovšem hraje spíše intuitivně, na partituru příliš nedbá, stejně jako na svůj zevnějšek - koupe se jednou za uherský rok a převléká se zhruba stejně často, podobně „pečuje“ o svůj byt a vykazuje jisté znaky Aspergerova syndromu. Tato nesourodá dvojice se pochopitelně brzy setká. Nodame cantabile, jež je adaptací stejnojmenné mangy, je nyní jedním z nejlépe hodnocených anime na AniDB, takže má očekávání nebyla malá. Namísto skvělého seriálu jsem se však dočkal jednoho z největších filmových zklamání. Očekával jsem realistické vztahové drama s netradičním ústřední párem a v atraktivním a neokoukaném prostředí studentů konzervatoře, což v určitých pasážích platí, většinou se však na obrazovce odehrává standardní jednoduchá a lehce nadprůměrná komedie, v níž platí nepřímá úměra „méně pokusů o vtip = lepší epizoda“. Humor zde často není vtipný, většinou nepůsobí přirozeně (ať už obsahem nebo formou) a leckdy je do vážnějších částí dosazen násilně (autoři by se měli podívat na Kanon). Zpočátku jsem měl na tvůrce především vztek, ovšem nakonec je mi z Nodame cantabile spíše smutno, jelikož obzvláště od 10. epizody dále se objevuje několik působivých scén a nemálo momentů, jež by mohly být působivé či jinak zajímavé nebýt použité komediální stylizace, a obé plně odhaluje, jaký potenciál v sobě látka skrývala. Neohromí ani zpracování. Kresba je dobrá (ačkoli by občas mohla šetřit s pastelovými barvami na pozadí), s animací je to však horší - v tom pochopitelně není Nodame cantabile osamoceno, ale jak nad tím jinde mávnu rukou, zde mi to docela vadí. Takřka všechny zkoušky a vystoupení (a že jich není málo) jsou podány v podobě statické animace (s občasným vydařeným pohybujícím se detailem na ruce), tudíž zde chybí ona část zážitku z poslechu živé hudby, kterou je pohyb interpretů. Jistě, máloco může být pro animátory náročnější než hrající orchestr, ale obtížnost není omluvou. Co se týče hudby, většinou zní klasika a ani původní melodie nejsou špatné, skvělá je hlavně úvodní znělka. Na závěr znovu uroním slzu nad promarněným potenciálem, ukroutím si hlavu nad vysokým hodnocením na AniDB a zadoufám, že předchozí režisérovo anime Hačimicu to Clover dopadlo lépe. 5/10 (15.08.2007)

V tomto seriálu jsem zaznamenal jedinou opravdu výrazně nadprůměrnou složku, hudbu. Ta však bohužel nepochází z pera jeho autorů a člověk si ji kolikrát ani nemůže vychutnat kvůli voiceoveru. Ten zbytek je skrz naskrz průměrná rabukome, jejíž vtipné momenty málokdy člověka rozesmějí. Rovněž vztahy postav nejsou ztvárněny k mému potěšení - všechny slečny milují Chiakiho a dávají mu to najevo tím nejhorším možným způsobem. Děj je do značné míry nezajímavý - neustále se v něm střídá příprava na koncert s koncertem, jediné co se sune jakýmsi způsobem dopředu jsou vztahy postav. Na vykreslení vztahů pro všechno to koncertování však zůstává pramálo prostoru. Prosté ***. (04.02.2008)