Šílenci z Manhattanu

Kancelářské drama, tak bych to nazval. Většinu času se tam nepracuje a borci spolu jenom vykecávaj nebo kalijou přímo na pracovišti nějakou tu flašku. Permanentně se tam kouří, všude, u všeho a to tak, že hodně. A všechno je to hrozně retro. Černoši jsou spodina, ženský jsou jen služky na šuk, chlapi jsou páni lidstva. Sekretářky se starají hlavně o svou atraktivitu a potěší je každá blbost. Ženy v domácnosti jsou drbny nebo znuděný. Každej chlap má minimálně jednu milenku a tunu sexistickejch narážek. Většina normálních věcí je tam tabu. V podstatě se tam celou dobu skoro nic neděje, ale je zajímavý sledovat ten životní styl, názory a prostředí 60. let. Po první sérii, kdy jsem stěží překousl první dva díly, mě to celkem chytlo a musel jsem ju dokoukat do konce... A Christina Hendricks, to je sen, co?. Stejně jako první, i druhá mě první 3-4 díly moc nebrala. Pak to začlo být o chlup lepší, ale byl to spíš chloupek než chlop. Skvělá je opět retro doba, retro návyky a retro kecy. Nejvic mě dostalo, jak po pikniku v přírodě vyhodili plechovku od piva a z deky jenom setřásli bordel na trávu a odjeli. Chlastu a kuřiva opět přehršel. Furt mám dojem průměru, takže to tak zatim nechávám... PS: libilo se mi, jak jim na konci řekl: "Neprodávám reklamu, ale produkt." To si dnešní reklamní agentury asi ani neuvědomují... Jinak na konci druhé série mě úplně dostal výlet do LA, kde se Don Draper přichomejtl ke smetánce, se kterou si tam užíval a já mu záviděl. Působilo to úplně naopak, než celkově depresivní nádech všeho možnýho, co se tam děje. Taky mám teď chuť vyjádřit se k hereckému výkonu Jona Hamma - je totiž parádní a i když není žádnej Rychlej šíp, charismaticky mě dostal - i když za to může i skvěle napsaná postava. A já jdu na sérii třetí. Ta je na jednu stranu tak trochu nuda, ale pak vždy přijde něco, co to udělá zajímavým. A nemůžu to svalovat na tu britskou společnost, která je koupila. Spíš mě nebavila Donova žena Betts, která začíná být jakási až moc divná, chvílema dost otravná a někdy dost iracionální... i když... v její kůži... Jinak docela mě nasralo, že se tam Christina Hendricks vyskytovala tak málo a chvíli to vypadalo, že seriál opustí. Fakt jsem se už začínal bát. Ale co mě nejvíc pobavilo, tak po kancelářské příhodě s traktůrkem John Deere a nohou ten jeden zazobanec s úplně vážnou tváří říká: "Doktor říkal, že už nikdy nebude moci hrát golf." Tragédie největší, chch! Tahle série ve mě zanechala pocit: něco končí a něco nového začíná. 4. série aneb Když se něco sere, tak se sere všechno. Teda myslím v ději. Po seriálové stránce tomu nemám co vytknout - pořád si to drží stejnou kvalitu a s třema hvězdičkama jsem spokojenej, i když uvažuju o čtvrté. Jinak Donova ex Betts je ukázkovej příklad toho, jak se z normální ženské stane kráva, chch. 5. a 6. série už moc nepřekvapuje, takže úroveň někdy lepší, někdy horší, prostě takovej průměr, kterej ale baví. Donova nová žena (která má trošičku větší zuby - i přesto ale pěkná) mě pobavila, když zpívala ve francouzštině: "Zuby zuby zů", chch. Docela jsem si oblíbil Jareda Harrise, kterej se do role britského finančníka prostě hodil. No, ale oni se do svejch rolí hodí všichni a v podstatě žádnej herec mě tam nesere. Někdy mě trochu sere scénárista, kterej někdy šlápne vedle, ale ok. Jinak kvůli tomu, jak se do toho pletou ty různé historické události, mám pocit, jak kdyby se to trochu zvrhlo ve Vyprávěj, chch. Těším se na závěrečnou sérii. Jinak chápu, že překladatelé se chtěli držet slovní hříčky v originálním názvu Mad/Ad/Madison, ale Šílenci z Manhattanu není zrovna úplně super výstižnej název - spíš bych tam upřednostnil to, že jsou z reklamky a ne že jsou šílení. Sedmá série poněkud ztratila koule. Z Dona chtějí mít poslušnýho a on se na to nakonec snaží přistoupit, ale polepšenej Don není správná volba. Líbilo se mi několik posledních depresivních dílů, až jsem skoro uvažoval, že zvednu na 4 hvězdy, ale nebudu to přehánět. Rozhodně musím pochválit, že celý seriál podle mě dovedně vykreslil dobu. Fakt to je dobře napsané, postavy slušně vymyšlené s ucházející hloubkou a Jon Hamm se stal mým oblíbencem. (02.08.2010) (méně) (více)

„The Universe is indifferent.“ Hodnocení první série. Kouřem načichlý návrat do posledních let éry, kdy muži ještě byli pány a nikdo to nezpochybňoval. Nikoli ženám s jasně stanovenou rolí poslušných hospodyněk, nýbrž mužům patří soukromí. Občas si z něj kus přinesou do práce, zaskakující tu za bar, tadyhle za ložnici. Před vyděláváním peněz není úniku. Společným jmenovatelem všech trablů je logicky práce. Nezávisle na tom, kolik životů jako pracující muž žijete, přípustný je pro vás jediný směr – vpřed. Ženy přitom paradoxně představovaly významnější součást mužské existence než dnes. Manželský svazek značil normálnost, podřízení se všudypřítomným pravidlům. Pokud se nedokázali, za cenu potlačení vlastní identity, přizpůsobit jeho požadavkům, dospělé samotáře systém automaticky eliminoval. Neschválená, mimomanželská činnost vyvolává strach. Co ostatní dělají, když nejsou vidět? ___ Mad Men se vzpírají zařazení mezi dramatické seriály. Skutečné drama přinejmenším neprobíhá v dlouho doznívajících, často statických a hudbou málokdy podkreslených záběrech, ale pod jejich povrchem. Jako kdyby společenské konvence nikomu neumožňovaly skutečně se projevit. Jaká je jejich pravá tvář, k čemu směřují, co by rádi? Nečitelnost přirozeně vyvolává napětí a všemožné spekulace. Co postava, to latentní psychopat. Donovu neschopnost činu, jakousi „zaseklost“ na místě, nevystihuje jenom obehraný symbol červeného světla na semaforu, ale třeba i vyústění jeho tajného setkání s bratrem, kdy z kufříku vytáhne namísto očekávané pistole jenom „pasivní“ peníze. Jen velmi pozvolna jsou odlupovány ochranné vnější vrstvy: falešné úsměvy hospodyněk jako mýdlových oper, perfektně padnoucí obleky a sebevědomé vystupování. ___ Při znalosti historického kontextu, radikalizace společnosti v druhé půli 60. let, lze snadno odtušit, že upjatost vůdčí třídy ustupuje příliš pomalu. Bude muset nastat zlom. Jakkoli je jasné, že něco visí ve vzduchu, stále se nic děje. Tempo sice není stejně ubíjející jako všednodenní činnost, kterou postavy vykonávají s robotickou poslušností, ale oproti akcí napěchovaným americkým seriálům jde o zpomalení dost výrazné, aby přitáhlo pozornost k sobě samotnému. Vtahující nedění narušují kromě místy agresivního upozorňování na dobové detaily hlavně flashbacky. Škodí trpělivě budované atmosféře a zjevně mají seriálu dodat určitý „epic scale“. Síla Mad Men přitom spočívá v interiérové komornosti a schopnosti vměstnat do malého prostoru a nedlouhého času hezky pestrou škálu symptomů tehdejší (a potažmo i současné) americké společnosti. 80% ___ Druhá série si drží vysoký standard a zenové tempo vyprávění, odpovídající citovému rozpoložení protagonisty. Změny nepřicházejí náhle, ale jsou pomalu budovány napříč mnoha epizodami. Zásadní proměnu společnosti v souladu s neviditelným stylem často naznačuje nepatrný detail, moment, k němuž se vyprávění později již nevrací. Herci, na jejichž tvářích kamera uplývá déle než je v dramatických seriálech obvyklé, hrají do jednoho výborně. Také díky svědomitému vykreslení kultury, ve které žijí, je zřejmé, proč činí rozhodnutí, s nimiž liberální intelektuál žijící v 21. století nemůže souhlasit. Mad Men diváka vtahují pomalu, ale když si vás jednou získají a strávíte s nimi pár hodin v kuse, chvíli si budete muset zvykat na svět, v němž sexismus a kouření nejsou něčím přirozeným. Zajímavé komentáře: Toj, jasiska (02.08.2013) (méně) (více)