Čtyři minuty

Někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Drama o dvou hrdinkách, navenek chladných a bez řádných emocí, uvnitř... taky? Nebo ne? Hra na klavír jako spojující článek a do toho pár německých dozorců a i trochu nějaké té druhé světové ve flashbackách. Co se musí nechat, že Hannah Herzsprung to zahrála výborně. Takový klasický oceňovaný festivalový snímek. (05.04.2014)

S německou kinematografií nemám moc zkušeností a nikdy jsem se do ní nehrnula (nějak pořád byly lepší věci na práci a lepší filmy na koukání). O to víc mě Čtyři minuty překvapily. Příběh je chvílemi předvídatelný, ale napínavost se dá v tomhle případě oželet. Stejně jako bych oželela jednu část příběhu, kterou jsou flashbacky. Ale tímhle můj výčet záporných aspektů filmu končí. Hannah Herzsprung byla naprosto, skvěle a šíleně úžasná. Monica Bleibtreu zdařile sekundovala, ale i slepec by viděl, že Hannah si tuhle show ukradla celou pro sebe. A abych nezapomněla, když hrála na klavír, měla jsem totální Amanda Palmer-deja vu. Je to hodně silný film a i když se toho na první pohled na konci moc nevyřeší (na druhý snad ano), odcházela jsem z promítání se zvláštním pocitem síly a......no vlastně celkově zvláštním pocitem (27.04.2011)

Jo, tak takové filmy já můžu. Naši severní sousedé už vyprodukovali spoustu dobrých snímků a Čtyři minuty se k nim směle připojují. Nejraději mám na evropských filmem přirozenost neboli drsnou syrovost se kterou se navenek prezentují. Ale to postřehne asi každý, kdo je přesycen klišé snímky ze Spojených států. Film sám o sobě je jednoduchý, nenabízí žádné spletitosti a pomalu si razí cestu k velkému finále. Řeč je především o klavíru, mocném hudebním nástroji, kterému já vždycky podlehnu a proto si toho snímku tak cením! Nádherné tóny prolínající se během celého filmu jsou v případě klasické hudby lehké a příjemné, v případě tzv. černošské hudby agresivní a zběsilé, což vybočuje z běžného normálu a navozuje specifický zážitek. Během filmu je hned několik výborných scén, ale jedna je naprosto geniální a já jsem si ji přehrával už asi 100x. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni uvěřitelnosti, což je ostatně samozřejmostí. Závěr? Nejsem žádný odborník na hudbu, jen obyčejný posluchač, ale pro lidí podobného ražení jako já, bude toto německé drama výjimečné, už jen díky mocné síle klavíru! (23.01.2011)

Film se ukrutně táhne a prakticky nic moc neřeší, nejde ani do hloubky, ač se o to snaží. Výkon mladé pianistky je naštěstí přesvědčivý a díky tomu se dá na snímek dívat. Její motivy mi však nejsou úplně jasné. Otázka zní, jestli se vyplatilo celý film čekat na ty výborné čtyři minuty, které to zachraňují. (01.02.2011)

Nemecká filmová tvorba poslednej dajme tomu dekády, ukazuje celému svetu a samozrejme aj našim filmárom, čo je to prepracovaná psychológia. Jedná sa o psychologický film, ktorý ide v koľajách žánru, kde sa naplňujú rôzne klišé, ale všetko dokonale sedí a záver je patrične katarzný. Tým mám na mysli, že je na začiatku jasné, ako budú prebiehať záverečné 4 minúty, akými problémami prejdú hlavné postavy no a nacistická minulosť nie je nikdy na škodu, že... (18.05.2012)