Režie:
Chris KrausScénář:
Chris KrausKamera:
Judith KaufmannHudba:
Annette FocksHrají:
Monica Bleibtreu, Hannah Herzsprung, Sven Pippig, Richy Müller, Jasmin Tabatabai, Stefan Kurt, Vadim Glowna, Nadja Uhl, Peter Davor, Edita Malovčić (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Až to skoro vypadá, že si sama odpykává trest. Když má začít vyučovat uzavřenou, nevypočitatelnou a agresivní Jenny, která sedí za vraždu, zprvu to odmítne. Ale v okamžiku, kdy tuto vzpurnou dívku uslyší hrát, změní své rozhodnutí. Její nadání je zcela zřejmé a je ukryto pod slupkou drsné holky s násilnickými sklony k sobě samé, ale i k okolí. Hodiny klavíru vypadají spíše jako vzájemné měření sil. A tak se pustí do boje: proti sobě, ale i do boje společného, neboť v sázce je důležitá klavírní soutěž, během níž zbývají Jenny právě 4 minuty, aby dokázala něco, co by od ní nikdo - ani samotná Traude - nečekal. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (100)
Film se ukrutně táhne a prakticky nic moc neřeší, nejde ani do hloubky, ač se o to snaží. Výkon mladé pianistky je naštěstí přesvědčivý a díky tomu se dá na snímek dívat. Její motivy mi však nejsou úplně jasné. Otázka zní, jestli se vyplatilo celý film čekat na ty výborné čtyři minuty, které to zachraňují. ()
Tak německá kinematografie začíná mít u mě zelenou. Další skvělý zážitek u kterého jsem ani okem nemrkla, jak jsem sledovala rozporuplnou osobnost Jenny s jejím nevypočitatelným chováním. Hannah Herszprung byla úžasná a námět originální. Málokterý film mě dokáže plně vtáhnout do svého příběhu a tady se to podařilo v plné míře. Čtyři minuty určitě stojí za to vidět a to nemluvím jen o těch posledních. ()
Velký film s mnoha silnými momenty, z nichž některé se mne bohužel nedotkly tak, jak by si možná tvůrci představovali a některé mi přišly tak trochu too much- prostě přes čáru. Fakt, že nedávám 5, ale pouze 4 hvězdy přičítám německé mentalitě. Ta jejich tvrdost znemožnila, aby se mi tento neobyčejný film nedostal až pod kůži. ()
Výborná dráma, ktorá rozoberá mnohé sociologické problémy a morálne aspekty ľudskej spoločnosti - nacizmus, lesbickú lásku, zneužívanie detí.... Potreba lásky je v každom človeku, preto problémom sa stáva chvíľa, kedy si naplno uvedomíme, že ju nedostávame a možno ani nikdy nedostaneme. Buď z dôvodu, že sme príležitosť prešvihli, alebo ju nevieme prijať. Môže sa stať liekom hudba? V každom ohľade ide o poctivú drámu, čakal som však viac. Trochu mi vadila mierna inscenačná forma, pričom ma to po pocitovej stránke hlbšie nezasiahlo, a to aj napriek skvelej H. Herzsprung a emotívne nabitému záveru. Za hlavný dôvod pokladám až prílišné zjednodušenie a povrchnú priamočiarosť niektorých tém. Aj napriek tomu však veľká spokojnosť. 75/100 ()
Nečekaně silný, sakra silný zážitek. Deset let jsem se učila německy a osm let chodila na klavír. Nesnášela jsem to. Naštěstí mě to záhy pak přešlo (vidět tohle tenkrát, tak to ani náhodou), začala jsem sem tam doma poslouchat vážnou hudbu a sem tam šla i na nějaký ten koncert. Takže mě tenhle film samozřejmě dostat musel. Vlastně ne, nemusel. Dalo se tam toho zkazit spousta, ale nikdo nezkazil nic. Navíc výkon dvou hlavních představitelek byl úžasný. Německých filmů jsem moc neviděla, ale musím říct, že to málo, co jsem zhlédla, bylo vždy působivé a nezapomenutelné. ()
Galerie (24)
Photo © Bayerischer Rundfunk (BR)
Reklama