Kam čert nemůže

Mám rád inteligentní herecký projev pana Horníčka, a když se k němu přidá sympatická a půvabná Jana Hlaváčová nemohou mě z toho vyjít méně než 4 *. Děj sice trochu pokulhává a je postaven na spoustě náhod = Jana Hlaváčová se objevuje vždy v okamžicích, kdy si pan Horníček říká, že čert přece nemůže existovat, ale jako komedie film funguje téměř na 100 % . (10.11.2013)

Krásný snímek. Vyniká pozoruhodným námětem a neobvyklým dějovým přechodem od atmosféry velmi mysteriózní. K čemu nebudu prozrazovat, to se musí vidět a snad i cítit. I bez toho však film stojí na skvělých postavách, kde psychika hlavního hrdiny je právě tou perspektivou, která určuje vývoj, atmosféru i filmový žánr. Dojde vám to však až po skončení filmu, mě osobně to trvalo pár dní a to je další kouzelný rozměr filmu. Naprosto skvělí jsou paní Hlaváčová s panem Horníčkem, ale jak to bývalo pro českou klasiku typické (kde jen ty loňské sněhy jsou?) úchvatní jsou i herci ve vedlejších rolích (pánové Brodský, Sovák, Hrušinský a nejen oni. P. S. Tak mě napadá, je to sice daleký odskok, ale i tyhle asociace vyvolalo zamyšlení nad tímto uhrančivým dílkem, že silné vedlejší postavy byly typické i pro americké černobílé filmy, i filmy francouzské 60. let a určitě by se dalo jmenovat dál... Další doklad přepjatého individualismu dnešní doby, který se zračí v tom, že dnes jeden dva hlavní hrdinové, možná výrazný protivník, a zbytek sekundtanti bez osobnosti sloužící jen k tomu, aby nám jejich prostřednictvím mohl hlavní hrdina sdělit své myšlenky?! Naštěstí tenhle film ztělesňuje pravý opak :) (06.03.2018)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)

Dokonalá a rozkošná Jana Hlaváčová. Škoda, že sa film žánrovo príliš lacno zlomil na "venkovskou veselohru." Ona totiž dodala príbehu správnu dávku šmrncu aj záhady. Zvyšné herecké osadenstvo tiež skvelé, ale práve prítomnosť týchto postavičiek rozbila tú faustovskú atmosféru. Aj tak však ide o podarený film. (31.03.2019)

A to si představte, že žijete koncem padesátých let, v kinech doznívá éra budovatelských nebo moralizujících dramat a teď vám někdo naservíruje barevnou a zcela apolitickou nadčasovou komedii osvěženou duchařinou. I když se Miroslav Horníček jako ortodoxní divadelník filmu spíš vyhýbal, tohle zvládl dobře, sympatické Janě Hlaváčové by ovšem slušel jinej účes. K tomu nádherné dialogy Sováka s Brodským. Slušná podívaná i po půl století. (12.08.2012)