Kam čert nemůže

Já ten film mám prostě rád, myslím, že Zdeněk Podskalský tady a v Bílé paní dosáhl svých vrcholů, jinak jeho spíše kabaretní TV tvorbu moc nemiluji. Nicméně tyto dvě řekl bych hradní a mírně strašidelné příběhy vyhovují jeho stylu a režijně zvládl dobře vybrané herce výborně. Miroslav Horníček tady i v Smrti za oponou, kde hrál asi taky hlavní postavu, je sice pořád více Miroslavem Horníčkem než lékařem, stejně tak tam je to více MH než detektiv. Sovák s Brodským jsou v obou vynikající, Rudolf Hrušínský je v Bílé paní ještě lepší, ale dá se. A debutující Jana Hlaváčová je pro mne tím, co převažuje poslední  hvězdičku, protože Ireny Kačírkové je tam málo a Jiřiny Bohdalové - pro mne osobně je tam příliš.  Kdežto mladá dvacítka JH je k nakousnutí.  Tohle je prostě čistá situační komedie s hezkými hláškami - vždycky jsi říkal, že si mne nikdo normální nevezme, společenská kritika se nekoná, ale jako romkom mi to vyhovuje. A Pernštejn je krásný hrad. Zajímavé je, že o dva roky později natočená Spadla z měsíce je daleko budovatelštější, než tohle, opět jsou tam skvělí Brodský se Sovákem, ale ač je to natočeno v šedesátých letech, tak jsou to vyprávěním léta padesátá. Čím to je? (04.08.2022)

Moja fascinacia ceskoslovenskou kinematografiou nadalej pokracuje, a Zdenek Podskalsky zacina byt pre mna zarukou kvality. Vyborna komedia, ktora ma reziu na urovni, dobre komicke prvky. No a par zaujimavych hercov /Hornicek, Sovak a Brodsky/ k tomu. Pre mylovnika ceskoslovenkej kinematografie mila povinnost. 90 % (20.09.2014)

Je to blbost. Moc jednoduchý nápad, u kterého je pak vařeno z vody. Pointou je pouze to, že Hrůšovi hráblo z toho, jak se snažil zachránit a vyléčit schizofrenika. Horníček je tu ale geniální, jeho skvělý hlas a intonace zcela vévodí. A Jana Hlaváčová je krásná a tajemně svůdná, škoda, že je film tam plochý. Sovák a Brodský si to pěkně házejí. Je to trochu podobenství, mysteriózní. (30.05.2018)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)

Velmi příjemná komedie, která sice začíná poněkud psychedelicky, ale velmi rychle se z ní vyklube okouzlující komedie s pohodovým a nesmírně příjemným panem Horníčkem v roli poněkud zmateného doktůrka, na něhož si nepočíhal sám ďábel, ale "pouze" žena. A pak už si jen spokojeně sedíme v křesle a sledujeme zmatky nad zmatky, které někdy přináší sám život. Hudba: Zdeněk Liška (26.02.2011)