Na západní frontě klid

Válka je jako mor. Nakazí Vás smutkem, depresí a lidským zmarem a Vy už se z toho nevyhrabete ani v momentě, kdy dojde k jejímu konci. Dvě a půl hodiny dlouhý film na tak útlý román je docela nářez. Poměrně rychle jsem ale pochopil, že tady se bude klást důraz na atmosféru zákopů, na jednotlivé dění před obrazovkou, které nebude mít logiku ani opodstatnění více, než na příběh, který zde prostě není potřeba. Zde za příběh mluví nelogičnost války, momenty z knihy jako je třeba sugestivní scéna ze zákopu. Prostě cokoliv, co se zrovna ve filmu děje. A to jak v zákopech, tak u podepisování konce války. Silný zážitek, sugestivní, krutý, pokládající bezpočet otázek na lidské bytí a jeho ničení sebe samého. (31.10.2022)

Jediné, na co se ptám celé Na západní frontě klid, je, proč adaptují Na západní frontě klid, když tu předlohu vůbec nevyužívají a točí úplně jiný film z první světové války. Já jsem obecně velmi anti-věrnost předlohám člověk, jenže zatímco mi dává smysl třeba osadit populární fantasy svět komerčně vděčnějším příběhem, film z první světové jde natočit kdykoliv, tak proč si vybrat konkrétní předlohu, a pak jí ignorovat? To je jako ta značka nějak komerčně vděčná? To je síla brand recognition tak velká? Je někde fanklub, který na to čeká? I když je fakt, že kdyby byl ten film dobrý, asi bych se neptal. Jenže je to bohužel mišmaš válečných klišé, která opouští úhel pohledu a témata předlohy, aby byla o... o čem vlastně? (29.10.2022)

Jediná věc, která mi ve filmu chyběla, bylo větší propojení s hlavním hrdinou. Toto si přímo říkalo o ždímání emocí, ale film mě vlastně po celou dobu úplně nepustil do nitra hlavního hrdiny a je to neskutečná škoda. Nicméně i přesto jde o velice působivý snímek, který dokázal vystihnout tu hlavní pointu a poukázat na naprostou nesmyslnost války. (31.10.2022)

Film tohto typu nepatrí na Netflix, zaslúži si poriadne plátno. Slzy mi vypadli už i tak, ale tú hrôzu, beznádej a absolútnu zbytočnosť vojny si očividne stále potrebujeme pripomínať vo veľkom. Príde mi až neuveriteľné, ako silne aktuálna táto téma je. Snažila som sa čo možno najviac vcítiť do kože 17-ročného chlapca, ktorý s nadšením a s hrdosťou boja za vlasť odchádzal do vojny. Sledovala som, ako sa jeho entuziazmus pri strete s krutou realitou vytratil lúsknutím prsta. Ako nestihol spracovať smrť prvého blízkeho, pretože hneď za ňou prišli ďalšie. Ako sa menil jeho pohľad v tvári na apatiu a strach zo života po prežitom pekle. Myslím, že si tie zdrvujúce pocity (chvalabohu), nedokážem ani zďaleka predstaviť. Po filmovej stránke sa jedná o perfektne odvedenú prácu. (19.02.2023)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)