Dva mrazíci

Genialita Jiřího Trnky, který dovedl v roce 1954 zkombinovat loutkový s ploškovým filmem a charakteristické hlasy dvou českých komiků světového formátu, Jana Wericha a Vlasty Buriana, se skloubily v tomto krátkém animovaném klenotu. V úvodu filmu Dva mrazíci se obě postavičky zjeví z poletujících vloček a začnou spolu rozmlouvat a kout plán, jak potrestat lidi za to, že nadávají na mráz. „Nadávají nám, tak budeme trestat“, pronese povýšeně Modronoska v podání Jana Wericha a Vlasta Burian, jako dětinský a mírně naivní Rudonoska obdivně zvolá: „Sláva, trestejme.“ V zápětí se na scéně objeví trojrozměrné loutky dvou sedláků na saních tažených koňmi, které nás v kombinaci s průhlednými postavičkami papírových mrazíků přenesou do nadreálného pohádkového světa zahaleného do mrazivé mlhy. Rudonoska dostane za úkol poštípat toho tlustého, zatímco se Modronoska urputně a marně snaží zmrazit sedláka staříka. Charaktery obou sedláků, jakož i jejich fyziognomie, jsou po vizuální stránce naprosto zřetelné a v závěrečné části filmu je již divákovi jasné, který z mrazíků se svého úkolu lépe zhostil. Udělejte si někdy čas a zkuste se na tento zhruba dvanáctiminutový snímek podívat. Jistě pobaví po letech nejen děti, ale i jejich rodiče. (13.01.2010)

Dva mrazíci je zábavnou satirickou hříčkou podle východoslovanské lidové pohádky (stále si vybavuji jednu z knižních podob). Splnilo to politické potřeby doby, byť jde svým způsobem o spravedlnost v širším měřítku toho slova. Jiří Trnka zkombinoval loutky s ploškovou animací a dodal dílku svůj osobitý výtvarný rukopis. A svou stálou slávu si krátký film udržuje díky mluvenému slovu Jana Wericha s Vlastou Burianem. Je to rozverně humorné, což vždy vybudí úsměv ve tváři (06.07.2021)

Těžko hodnotit dnešními kritérii, nicméně pro mě prostě jde o průměrné dílko vytahující do zapamatovatelna dvojice Burian-Werich a perfektní hudba Ilji Hurníka. V dnešní době už ale těžko (byť desetiminutovou) pohádku utáhne šedesát let stará technika loutkového filmu a animace. No a, milé děti, jak jinak to v roce 1954 mohlo dopadnout, než že neohrožený přírodní živel dostane napráskáno od sedláka a že od pohledu movitého člověka roznemůže i mrazík-strašpytel. (15.01.2016)

Pěkná hašteřivá Trnkova zimní pohádka, která nikdy neomrzí. Vedle toho slušně odvedená dabérská práce pánů Buriana a Wericha. Má to v sobě i jisté poselství a ponaučení. Když už u nás venku není po sněhu ani památky a místo toho furt jen leje, tak člověk musí tu zimní (vánoční) atmosféru nasát u podobných starých klasik… (24.12.2019)

Předně nevím, proč je tu fotka ze Soli nad zlato, ale dobrá. Naprosto originální snímek kombinující loutky dřevěné i papírové. Tím Trnka dokázal přijít opět s něčím novým (přiznám se není to z mé hlavy). Papírové loutky jsou jako živé, mluví, dělají grimasy, dřevěné pro změnu v klidu trpí a mluvit vlastně ani nemusí. Werich a Burian film posunují ještě o třídu výš! (31.07.2008)