Sólista

Zajímavá studie schizofrenického génia, kterému pomáhá dobrácký novinář. Škoda jen, že příběh se několikrát zasekne na mrtvém bodě a bohužel byly i místa, kdy mi postava Nathaniela připadala lehce otravná. Downey ve své životní formě a solidní Foxx ve filmu, který mohl mít klidně náběh na Oscary. 70% (11.02.2010)

Celkem prostý příběh o hudebníkovi-bezdomovci a žurnalistovi, který vychází ze skutečných událostí, povýšil Joe Wright svou režií na velmi kvalitní zážitek. Sólistu, přestože vypráví o skutečných lidech, snad ani nelze brát jako klasický životopisný film, neboť není pevně semknut s určitou postavou, jejíž život by zprostředkoval divákovi, místo toho se téměř rovnoměrně věnuje jak psychicky labilnímu hudebníkovi Nathanielovi Anthony Ayersovi, tak i žurnalistovi Steve Lopezovi, přičemž, jelikož film vychází právě z Lopezových novinových článků o Ayersovi, je vše podáno jakoby z jeho pohledu (plus několik flashbacků z Ayersova dětství). Film tedy nevypráví jako klasický životopis o životě hudebníka, který skončil mezi bezdomovci, místo toho je to příběh o tom, jak se jeden novinář s ním sbližuje a přitom odhaluje střípky z jeho života. Na životopis je tento film prostě málo informativní a zabývá se jen drobnými výseky z Ayersova života a místo toho se zaměřuje hlavně na Lopezovu zkušenost s ním a vztah, který mezi nimi postupně vzniká. Sólista má oproti Wrightově předešlému Pokání výrazně jednodušší a ne až tak atraktivní příběh, o to více se ale zaměřuje na samotné postavy a vztahy mezi nimi a já věřím, že kdyby neměl Wright k dispozici tak skvělé herce, jako je Robert Downey Jr. a Jamie Foxx, mohl tento film lehce skončit katastrofou, neboť právě na jejich skvělých výkonech stojí prakticky celý Sólista...na nich, na krásné klasické hudbě, opojné režii a kameře a decentně podaném obsahu. A jelikož jsem rád za každý film, ve kterém dostane Downey Jr. prostor na to, aby předvedl svůj herecký um, jelikož zbožňuji mimo jiné i tu klasickou hudbu a jelikož mám rád film se zajímavými postavami, Sólista si mě naprosto získal, přestože chápu, proč spoustu lidí tento film bude spíše nudita a uvidí v něm jen "vykalkulovaný akademický doják"...to ale není můj případ, proto hodnotím tak, jak hodnotím. 90% (29.08.2009)

|| Scenár: Susannah Grant / Predloha: Steven Lopez | Hudba: Dario Marinelli | Produkcia: Garz Foster | Distribúcia: DreamWorks Pictures. Universal Pictures | Štúdio: Studio Canal, Participant Media, Working Title Films | Rozpočet: 60 miliónov $ | Tržby: 38,454,152 $ || Filmy podľa skutočného príbehu už zo základu väčšinou trošku krívajú, buďto 1) z jednoduchého dôvodu, že materiál nie je dosť silný a konzistentný a tým pádom tvorcovia doňho chcú natrepať viac, než v skutošnosti vie uniesť, 2) alebo preto, že pri zhotovení filmovej adaptácie sú prítomné oné skutočné osoby z príbehu, ktoré majú "dopomáhať" tvorcom urobiť film lepším a tým pádom ho silne ovplyvňujú. The Soloist je tým prvým prípadom, kde je základná línia síce pekná, ale zápletka nie je schopná udržať dvojhodinový príbeh na úrovni nadpriemernosti. A to je potom úplne jedno, či majú tvorcovia po ruke dvoch špičkových hercov za 20 mega na hlavu v kulisách a technike za 10+10 mega, výsledok bude (ne)pochopiteľne nefunkčný. Raz sa to ajtak oplatí pozrieť, v závislosti od toho, či máte v láske farebné obrazové halucinácie v štýle Windows Media Player 7 ;-) 50% | HD, HU DTS | (14.09.2013)

Symfonie velkoměsta Ludviga van a Daria Merianelliho. I přes sympatickou ústřední dvojici a tradičně bezchybný vizuál v rukou Wrigtha se nakonec celý film opírá právě a jen o tu hudbu. Tu, která mi tak připomněla symfonii sedmi milionů se všemi barvami svých obyvatel a harmonií tisíce nesvárů. Na pozadí toho se navíc odehrává skutečný příběh, který nemá happyend, vlastně žádný end. Pouze proletí kolem, jako nekonečný zvuk sirény sanitky projíždějící ulicemi, který je dramatický právě pod mými okny, když jej slyším tak jasně jako vidím setkání a spřátelení L-O-P-E-Ze a A-Y-E-R-Se, ale přitom je to jenom krátká cesta přes obrovskou metropoli; taková, kterou podstoupí do konce šichty ještě stokrát. A stejně rychle a nečekaně, jako mě vyrušila na ni znovu v každodenním spěchu zapomenu. Nebo ne a možná si zrovna tento zvuk budu pamatovat. Doufám že se bude celému světu spát dobře. (26.09.2012)

ZKLAMÁNÍ. Neskutečné a v letošním roce rozhodně největší (kam se hrabe Potter 6 a Transformers 2). Oblíbený režisér, oblíbený herec, oblíbená herečka, zajímavě vyhlížející story a co z toho? Naprostý průměr. Naprosto fádní režie která se probudí jen v pár momentech, průměrní herci kteří jakoby si sami nevěděli rady co si s těmi scénářem letmo naznačenými charaktery postav počít a do toho k uzoufání natahovaný klasicky hollywoodsky obyčejný příběh. Co ale bolí nejvíc vzhledem k Pýše a hlavně Pokání je vyjma jedné scény naprostá chladnost celého filmu. Nejsou tu žádné nenásilné Wrightovské emoce (tady se ukazuje jak skvěle Knightley s McAvoyem zvládli své role) ani hollywoodské vydíračky na city, je to zkrátka celé chladné a zabírané jakoby s odstupem. A nefunguje to. Ani trochu. 55 % (02.08.2009)