Vlak s mlékem zde již nestojí

Z tvorby Tennessee Williamse dosud znám Kočku na rozpálené plechové střeše, Tramvaj do stanice Touha a Skleněný zvěřinec. Všechno vynikající dramatické texty, které znehodnotit filmovým zpracováním by znamenalo předvést neuvěřitelnou dávku neschopnosti. Předpokládal jsem, že i když si špičkový dramatik světového formátu vybere slabší chvilku, vznikne z toho scénář aspoň za tři hvězdičky, nehledě na to, že další ingredience vypadaly víc než lákavě. Mezi Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem vždycky fungovala zvláštní chemie, navíc Elizabeth v tomhle případě hraje vlastně sebe samu, tedy zazobanou, sebestřednou, náladovou, panovačnou semetriku, takže se nemusela vlastně vůbec snažit a to herectví jí mělo jít samo od sebe. Přesto všechno z toho vznikla takřka nekoukatelná obludnost, kde jediná hvězdička je spíš za romantické kulisy středomořského ostrůvku se stavbou luxusní vily, na které si vyhrál architekt s neomezenou fantazií a rozpočtem. Bohužel je to sebestředné, přitažlivé asi jako návštěva patologie a strnulé jako tanec paraplegika. Kdyby to bylo jen zfilmované divadlo, mávl bych rukou, jenže to je zfilmované špatné divadlo. Vážně není co ocenit. Celkový dojem: 25 %. (17.01.2017)

"Vlak s mlékem zde již nezastavuje", život už nemá co přinést, protože už nemá z čeho se sytit. Těžce nemocná a na morfiu závislá Flora Goforthová čeká na svého anděla, ale Christopher Flanders je zkušený angelo della morte (anděl smrti). Pokud jsou všechny Williamsovy hry o psychickém rozkladu a fyzické smrti, potom "Vlak s mlékem" hraje prim. Škoda jen, že se Loseymu nepodařilo jej vymanit z jevištního sevření, ale pak už by to možná nebyl Williams. Jeden americký anonymní recenzent této divadelní hry v závěru popisuje možné a pravděpodobné řešení: "Posléze ale zjistí, že se nepodvolí jejímu svádění, že je spíš duchovní povahy a snaží se zmírnit její úzkost a utišit bolest. Až téměř do samého konce odmítá uvěřit jeho dobrým úmyslům. Její život byl natolik ohrazen zlovolností, že odmítá přijmout vše kromě prodejnosti." - viz např. "já jen kupuji a prodávám". (18.08.2015)

Oblibeny film Johna Waterse, coz snad mluvi za vse. Maximalni umelecke selhani, ktere snad nelze brat jinak nez umyslnou komedii. I presto neco chybi k dokonale zabave - snad vice Noela Cowarda (nepochopitelne neoceneneho oskarem za nejlepsi zensky herecky vykon ve vedlejsi roli), ci vic Elizabethina daviveho kaslani, nebo vic Burtona v cernem pyzamu s katanou. (16.01.2015)

Boháč si může koupit šaty, jídlo, umění, i služebníky z celého světa, a udělat si z ostrova vlastní království. Jen věčnost, lásku a teplý lidský dotek si za peníze nekoupí, ač se o to snaží sebevíce. Může vytvořit jen iluzi věčnosti a tu obehnat nápisy Keep out či Beware of dogs. Jenže nic z toho anděla smrti nezastaví. Americké umění bylo vždy pro Evropana poněkud tezovité a polopatistické. Film bohužel nepracuje s divadelní metaforou a snaží se všechno vyslovit a hlavně vyjádřit tak, aby to pochopili "red necks" i v tom nějvětším zapadákově. Název hry byl změněn na jednoduché "Bum!", Taylor přehrává a rve kulisy (viz vzpomínka na jednoho z manželů), vila i s jejími obyvateli je primitivně bizardní (hlavně ten lilipután), a jen díky Burtonovu hereckému mistrovství je z filmu stále cítit zdravé divadelní jádro. Na jevišti to asi byl zážitek, ale film se stává spíše přehlídkou účesů a kostýmů speciálně připravených pro Elizabeth (v titulcích na závěr jsou výslovně uvedeni). Škoda. (23.10.2009)

Pateticky deklamované odumreté divadelné monológy. Strnulý kus - niečo ako verne adaptovaná divadelná klasika. Klasika, z ktorej sa zdvíhajú kúdole prachu a znemožňujú dobré dýchanie a uvoľnené myslenie. Celé je to zviazané v kŕčoch divadelných kostlivcov (pričom aj takéto inscenačné postupy je dobré z hľadiska všeobecného rozhľadu dobre poznať a za to patrí filmu plným právom hviezdička). Pre fanúšikov Taylorky a Burtona samozrejme povinná jazda. (22.11.2014)