コワイ女
Unholy Women
Kamera:
Šinja KimuraHudba:
Gary AšijaHrají:
Noriko Nakagoši, Ruka Učida, Tasuku Emoto, Kenta Suga, Kósuke Tojohara, Tokie Hidari, Naoki JamamotoObsahy(1)
UNHOLY WOMEN je japonská antologie, skládající se ze tří krátkých horrorů. Na natáčení se podíleli tři režiséři. V první části vidíme ženu, kterou nahání krvelačná bytost. V druhé se na první pohled normální rande mění v děsivou noční můru. Třetí příběh popisuje osud osamělé matky a jejího syna, kteří jsou namočeni v děsivé pletichy... (LIVINGDEAD)
(více)Recenze (15)
Trojice povídek nervy moc nepočechrá a jako celek se drží v průměru japonského nízkorozpočtového horroru. V první části je hrdinka stíhána vlasaticí v červeném. Babizna se snaží o nepřirozené pohyby, leze po stropě a létá, ale Kayako a Sadako můžou zůstat v klidu. I díky laciným trikům. Povídka druhá se zabývá obskurnějším tématem. Osamělý mladík se zalíbí perverzní sestře svého spolupracovníka. Problém však je, že její horní polovinu těla zakrývá zavázaný pytel. Minimálně od času Audition z režného pytle nevylézají hezké věci. Z jistého důvodu je tento segment poněkud nenaplňující. A do třetice na nás vybafne druhý duchařský příběh. Dohlížel nad ním Takashi Shimizu a má náběh na nejlepší část, jenže nakonec stejně skončí spolu s ostatními v davu uprostřed pelotonu. Týká se jakéhosi rodinného prokletí. Vlasatice se nedočkáme, ale mrtvolného chlapečka ano. Opět mnohokrát viděná horrorová rutina. ()
Film skladajúci sa z troch "hororových" poviedok. Prvý rozpráva o mladom páre tesne pred svadbou. Mladú nevestu tesne po odchode od priateľa začne prenasledovať duch zlej ženy. Druhý rozpráva príbeh o mladom chlapcovi z autodielne, ktorému jeho šéf dohodne rande s jeho sestrou. Nič by na tom nebolo zvláštne, keby od pol pása nevyzerala ako vrece zemiakov. (bez srandy a doslovne ! ! !). Tretí rozpráva o mladej žene s dieťaťom ktorá navštívi starý rodičovský dom kde stále prebýva podivuhodná babka. Malý chlapec začne stretávať ducha svojho strýca, ktorý záhadne zmizol presne pred 7 rokmi, v deň jeho narodenia. Bez mihnutia oka jedna *. A je pre mňa obrovskou záhadou - začo. ()
První povídka, je o moc roztomilé ženě v červeném, nicméně na kafe bych jí nepozval. Druhá povídka o slečně v pytli...no co Vám mám povídat, v pytli jsem z toho byl především já sám. No a třetí jsem už nedokoukal, pač jsem se začal obávat, že bych mohl být ještě v horších místech, než v pytli. ()
Svým způsobem zajímavě tématicky povídkový film ze země vycházejícího slunce. První povídka je o ženě stíhané nádherně šílenou a působivou paní v červeném. Klasická japonsko-duchařská proprieta je překvapivě narušena několika zajímavými motivy - je to žena, ale není to dívka, má černé dlouhé vlasy, ale jde jí vidět do ksichtu a to dělá dost, protože ten ksicht je fakt šílenej (****). Druhá povídka je o ženě/dívce s pytlem přes hlavu. Ale ty nohy, ty nohy, díky nim bych šel na rande i já :-). Takový japonský pokus o ulítlý Troma příběh, ne tak dětinský, ale přesto šílený a stejně komediálně zábavný. (*****) Poslední povídka je komorně psychologický příběh o ženě, jejím bratrovi, synovi a matce. Je v podstatě nedopovězen, ale má zajímavou atmosféru. (***) ()
1. povidka byla docela zajímavá ***. 2. byla trošku úlet, ale mě se líbíla nejvíc ****. 3. ohraná, slabá duchařina ** .Být film bez této povídky, tak by to bylo lepší. 50% ()
První povídka je klasickou duchařinou s příběhem jak přes kopírák, bubákem, který u japonského hororu ničím nepřekvapí, a lekačkami, které se dají očekávat v pětiminutovém předstihu. Druhý příběh je... prostě divný, místy skoro až komediální, s divným koncem, rozhodně však ne děsivý. Třetí povídka... no, moc o ní říci nemohu vzhledem k tomu, že už jsem neměla moc sil věnovat tomu pozornost, ale taky není ničím výjimečná. Chápu, že rozpočet nesahal do závratných výšin, ale to neomlouvá příliš malou snahu při tvorbě příběhu. Trochu to na mě působí jako kdyby své příběhy všichni tři tvůrci napsali při pauze na oběd a ani si to po sobě nepřečetli. ()
Nebýt první povídky, která byla parádní - zamrazilo mě skoro vždy, kdy se objevila žena v rudém. Hlavně její výraz byl něco. - tak by to byla tragédie. Druhá už hraničila s komedií a třetí mě docela nudila. Takže za **. ()
Soubor tří nikterak nesouvisejících hororových povídek. První je takové akční, ale zatraceně napínavé nahánění nevinné slečny bestiální čarodějnicí / duchem / ???, které se navíc nebere příliš vážně. Druhá povídka vypadá spíše jako něco komediálního od Lynche, rande naslepo s dívkou s krásnýma nohama, která ale má celou horní polovinu těla zabalenou v pytli. Co asi skrývá? V té třetí se opět změní styl, v pozvolna budované strašidelné atmosféře se milující matka mění v nebezpečnou šílenkyni, ohrožující život vlastního syna. Snímek sice nepřekračuje hranici stylistického cvičení pro své tvůrce, ale zabaví slušně (hlavně jeho prostřední část). ()
Rattle Rattle - režie Keita Amemiya **, Hagane - režie Takuji Suzuki *****, The Inheritance - režie Keisuke Toyoshima **. ()
Rattle Rattle bylo pěkně vygradované, s dost zajímavou a (na japonské poměry) atypickou pointou, avšak trochu zrychlené, zredukované a přizpůsobené krátké stopáži, mě osobně však nejvíc rušily dost ubohé efekty (vzhledem k jejich povaze a účelu soudím, že by to šlo klidně bez nich a ještě by se ušetřilo...) - 2*. Hagane byla parádní perverznost, těžící především z frustrující nejistoty a zvědavosti diváka - touhy po odhalení toho, co se skrývá pod pytlem - a ke kterému nakonec přece jen... nedojde. Zcela fascinujícím shledávám fakt, že hlavní hrdinka, dá-li se to tak říct, byla přes svou bestiální a děsivou náturu velice sympatická a roztomilá. 4*. The Inheritance je trochu zmatené, ale nádherně vystihuje jakousi temnou mytickou stránku ženství a mateřství a jeho náchylnost k selhání a pádu, připomíná to baladu z Kytice vsazenou do japonského prostředí, kam úplně výborně zapadne. Motiv onoho osudného obrazu, který má moc probudit v člověku to "temné dědictví", touhu po krásnu nalezeném ve smrti, mi přijde skvělý. A taky to bylo scary as hell. 5*. ()
I.ČÁST: Tak tu jsem si musel dát dvakrát. Zmatečně jsem nechápal, kdo na koho spadnul, kdo koho honil (bez dvojsmyslu...i trojsmyslu) a kdo byl v nemocnici. Řekněme si to upřímně: kdyby byly v Japonsku blondýnky a zrzky, bylo by to pro tenhle snímek snazší. Každopádně atmosféricky na tom byl ze všech třech částí nejlíp. Našlápnutá honička si držela hezky tempo od začátku až do finiše a najít zde hluchý místo je nemožný. /Tomu napomáhá i fakt, že jde o jednohubkovou 30-minutovku. Oni až to předělaj amíci na celovečerák, tak tomu už nebude./ Dokonce mi zde ani nevadily masky, jako některým nade mnou. Jistě, ve Face off by s tím asi nevyhráli, ale obludné to bylo. Za *****! II.ČÁST: Odlehčení po zneklidňujícím začátku. Tady si režisér hodně pohrává s divákovou fantazií a neutuchající zvědavostí, která po celou dobu vysílá signály do hlavy ve znění: "Co to tam ta kurva, kurva, má!" A i když se sebevíc snažíte to přejít a vychutnat si zábavný chvilky pobíhajícího pytle po cestě, či mírumilovné potrestání za neposlušnost v podobě třískání železnou palicí po hlavě (?), ne a ne to z myšlenek vypudit. Takže tím pádem jde o povedenou práci, kterou ale lze směle popsat, jako humorně-magorskou grotesku. (Tady by byla blondýnka i zrzka zbytečná...) Za ***! III.ČÁST: Tady jsem na začátku trochu usínal...a nebylo to nudností snímku, ale opravdu pozdní/brzní (?) hodinou. A hle, rozkoukal jsem se. Pryč je hoňka z části první i srandičky z druhý, tady už jdeme na vážno a hned přes kletbu a nadpřirozeno. Fajn, tohle já můžu. Bohůžel, v čem délka snímku prvnímu filmečku pomohla, tady ublížila. Takhle "silná pointa" si zaslouží delší průběh, jinak vyzní levně a zbytečně. Ale vem to čert, já se bavil (respektive husil ()
Len nedavno som pozeral V/H/S a hned nato sa mi dostalo pod ruku Kowai onna, pricom tentokrat su k dispozicii 3 hororove pribehy. Japonci su majstri ducharin, ktori nemaju vo svete konkurenciu. Obcas sa sice na nich dotahuju Spanieli, ale Americania mozu o ich kvalitach len snivat a robit nadalej remaky (The Grudge, The Ring). Prvy pribeh je uplne skvostny, takmer nonstop trvajuci teror. Niekedy je vidno, ze by filmu neuskodil vyssi rozpocet, ale aj tak ide i perfektny ducharsky kusok. Druhy pribeh je absolutna bizarnost a tak trochu odraza ducha unikatnej japoskej kultury. Tentokrat sa vsak nestupnuje napatie, ale zvedavost, kedze pravdepodobne kazdy tuzi vediet, co sa schovava pod vrecom, ktore zahaluje hornu polovicu tela zeny. Niekde uprostred som mal pocit, ze sa to zmenilo na komediu a nemohol som sa prestat smiat. Samotny zaver bol svojim sposobom roztomily, melancholicky a nechutny zaroven. Treti pribeh je ducharsky thriller, ktory ponuka len malicke fragmenty strachu a kedze je to kvoli kratkej stopazi strasne nahustene, chyba zaverecnemu odhaleniu ta mrazivost, ktora sa zvycajne pri tomto type filmov dostavi. ()
Průměrné tři povídky,od kterých jsem čekal daleko více. ()
Prvý príbeh bol na smiech , druhý nedokončený a tretí typická ducharcina. Príjemné si to pozrieť po nočnej kde nemusí človek rozmýšľať ()
Paradoxne prva poviedka s cervenou vlasaticou zaujala - vcelku budila hodne neprijemny pocit vratane zvukov a trhavych pohybov - klasika japan, skor ako kratkometrazna jednohubka. Druhy pribeh mi prisiel hodne ujety a malinko perverzny, taketo daco vymyslia len japonci - zenska vo vreci a pod ho tocime horor. Treti pribeh si absolutne nepamatam - teda asi zaujal najmenej resp. vobec. ()