Obsahy(1)
Malý televizní příběh na motivy Karla Čapka o tom, co vše se odehrává v zákulisí než hra spatří světlo světa a přijde premiéra… Zveme Vás ke sledování malé televizní hříčky, která vznikla na motivy jednoho z fejetonů Karla Čapka. Podnětem k napsání byly pravděpodobně subjektivní pocity mladého autora, jehož prvotina se dostává na divadelní prkna. Pojďme společně nahlédnout do zákulisí zajímavé profese, kterou autor sám dobře znal, a prožít nelehký tvůrčí proces, kdy dílo vzniká postupně ve zdánlivém zmatku a kdy se do poslední chvíle zdá, že není v silách aktérů vše stihnout. Nakonec ale, jak už to bývá, vše dobře dopadne a divadelní hra se dočká své slavnostní premiéry… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Provedení Jiřího Horčičky, zpracované pro LP desku (Adamíra, Hrušínský, Höger, Adamová), je určitě lepší, přesto i tak příjemné podívání. Mezi herci dále spatřujeme tato jména: Jiří Pleskot, Zdeněk Podskalský, Josef Kemr, Ladislav Trojan, K. Hovorka ml., L. Navrátil, J. Hartman, J. Kořán, M. Čálek, E. Bezděková, J. Beránková, V. Halama. ()
Karel Čapek byl nejen vynikající spisovatel a dramatik, ale dobře znal také divadelní zákulisí. Dokázal proto přetavit svou lásku k divadlu do zasvěceného pohledu na vznik divadelního představení i s patřičnou laskavou ironií a humornou nadsázkou. Kromě samotných herců a tvůrčího týmu divadla si přitom ale dokázal posvítit i na kritiky a diváky. Dodnes jsou myslím jeho postřehy víc než aktuální. Televizní zpracování Čapkova fejetonu se vcelku zdařile přiblížilo své předloze. ()
"Tahleta židle je okno. Tak a tahleta židle je pohovka." Už ani nevím kde, ale někde jsem zaslechl, že u filmu má poslední slovo režisér, kdežto u divadla má poslední slovo herec a je to pravda, ať se to autorovi líbí, nebo ne. Stejně jako v případě pana Jíši, kterému ze sondy do života současné vesnice filmaři udělali velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Mimochodem se v této Čapkově dramatizaci naposledy objevil Jiří Šlitr, který si zde zahrál divadelního osvětlovače. ()
Divadlo nemusí být jen nuda, občas je to velká legrace. 1) Zfilmovat Čapkovy povídky či drobnější práce je, věru, práce pro vraha. Tím více mě překvapilo, že tu celkem podařená verze části jeho knížky Jak se co dělá existuje._____ 2) Originál jsem četl poprvé už někdy v dětství a moc se mi to líbilo spolu s návodem, jak se dělají noviny a jak se dělá film. 48letý Karel Čapek zde očividně popisuje vlastní zkušenosti a činí tak roztomile, s nadhledem a s použitím velmi kvalitní češtiny, jak je u něj obvyklé._____ 3) 37letou scénáristku a režisérku Jiřinu Pokornou-Makoszovou jsem dosud neznal, její dílo se mi vyhýbalo obloukem a zřejmě i nadále bude. Mám-li být upřímný, inscenace je horší než povídka. Režisérka nedokázala přenést na obrazovku čapkovskou atmosféru a ani herecké obsazení mi nepřijde příliš trefné._____ 4) Na druhé straně však nepochybně skvělí herci a dobový šarm dodal inscenaci jakési kouzlo, které s Čapkem nemá nic společného, ale s šedesátkami ano. Takže nakonec z dnešního pohledu je zajímavé se na povídku podívat, i když stále platí, že je lepší si ji přečíst. ()
velké zklamání. přišlo mi to neskutečně povrchní a pouze ilustrativní - copak tu ta skvadra jinak samozřejmě velmi dobrých herců dělá něco jiného nežli pouze trpně postává či ilustruje doprovodný text recitovaný vypravěčem? Text má být vtipný a zajisté přes všechny zobrazené potíže má prozrazovat přetrvávající lásku autora k divadlu, ale podstatou mi přijde silně mimo - to je ale můj problém s většinou Čapkových (zejména krátkých) děl a tento film to nijak nezměnil. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Karel Čapek fejeton Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí publikoval poprvé v roce 1925. Knižní soubor Jak se co dělá vychází až po letech v roce 1938 společně s dalšími tématy, která Čapek poznal osobně: Jak se dělají noviny, Jak se dělá film a Jak vzniká divadelní hra. (NinadeL)
Reklama