XXY
XXY
XXY
XXY
XXY
Režie:
Lucía PuenzoKamera:
Natasha BraierHrají:
Ricardo Darín, Valeria Bertuccelli, Guillermo Angelelli, Inés Efron, César Troncoso, Martín Piroyansky, Luciano Nóbile, Germán Palacios, Ailín Salas (více)Obsahy(1)
Alex je pätnásťročná tínedžerka s neľahkým tajomstvom. Rodičia, hneď po jej narodení, opustia Buenos Aires a presťahujú sa do izolovaného dreveného domu, zastrčenom v dunách uruguajského pobrežia. Príbeh sa začína, keď Alexini rodičia vítajú priateľský pár s ich šestnásťročným synom Álvarom. Jeho otec, ktorý je plastický chirurg v Buenos Aires, prišiel poskytnúť medickú konzultáciu ohľadom Alex. Medzi oboma tínedžermi prepukne neodolateľná príťažlivosť. Malým mestom sa reči šíria veľmi rýchlo. Malú Alex susedia zrazu vnímajú ako nejaké monštrum. Pre dievča sa pozornosť ľudí stáva nebezpečnou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Úvodný náčrt sľuboval možný zaujímavý vývoj príbehu, žiaľ tvorcom sa ho nepodarilo rozvinúť do podoby, ktorou by vybočoval z priemeru v tejto žánrovej či tématickej kategórii. Formálne aj herecky na úrovni, príbehovo už poslabšie. Čakala som oveľa viac.Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Intersexualita..záležitost, kterou se společnost snaží ignorovat a doufá, že tím asi přestane existovat. Ano, každého odlišného označíme za zrůdu a vyženeme na okraj společnosti. Krása. Film ukazuje, jak se žije Alex s jejím těžkým údělem, kdy nepatří pohlavně ani do jedné kategorii a odmítá pořád hormonálně zadržovat vývoj jedné své části. Ukazuje i reakce společnosti na ní, u některých fascinaci, u jiných zhnusení a v tom všem se rodí i zárodky lásky... ()
Film s nejchoulostivějším tématem jaký jsem zřejmě viděl. Nelze mu upřít zdařilou psychologickou stránku a skvěle vykreslený( i když trochu tajemnější) charakter postavy Inés Efron. Chytlavý příběh, který má ale pár zásadních nedostatků, především jsem postrádal osvětlení minulosti Alex, konkrétně s jejím bejvalym. Možná mi něco uniklo, možná se jedná o nadprůměrné dílo, jehož druhá projekce je povinností, nevím. Je to však velmi citlivý film, který se mi ale bohužel pod kůži nezaryl, i když tu tendenci má. ()
Spousta filmů dneška vypadá jako by je točili tvůrci bez problémů o hrdinech, kteří stejně jako oni reálné problémy nemají, a tak si vytváří pseudoproblémy. Je to jenom takový pokřivený obrázek nudy a konzumní společnosti. Typický příklad v žánru filmu se sexuální tématikou tvoří Shortbus. Snímek s podivným názvem XXY dokazuje, že film s podobným námětem může být natočený citlivě a se smyslem pro estetiku i závěrečnou katarzi. Tady nejde o nějaké laciné ždímání senzací, tady jde o nanejvýš hořké bolestné a pracné vyrovnávání se s genetickou vadou a z ní vyplývající nejistou sexuální identitou. Stejně tak se tam řeší i problém s homosexualitou a vůbec s tolerancí v oblasti sexu v 21. století, kde zdánlivě už neexistují tabuizovaná témata. Spousta věcí se ve filmu objevuje jen v náznaku, ale i ty nutí k přemýšlení. Líbilo se mi to, i když jde jen o malý a na první pohled nenápadný film. Celkový dojem: 90 %. ()
Křehké, minimalistické drama. Vyprávěné téměř beze slov, pomocí převážně detailních záběrů a vůbec precizní režie. O ohrožených druzích, o výjimkách a odchylkách. O vnímavosti. Oba ústřední mladí hrdinové naleznou intuitivně porozumění pro sebe navzájem; v jejich otcích se tu však zrcadlí dva rozdílné přístupy k životu: na jedné straně opravdový zájem o svou (nejen) práci, o záchranu raněných želv, na straně druhé chladná profesionalita plastického chirurga. Některé propasti lze překonat, s jinými je to horší. A nejhůř se překonávají ty, které zprvu vůbec nevypadají tak hluboce... ()
Reklama