Proroctví

Na rozdíl od Watergate, kde se bývalí agenti CIA pilně činili, vypovídá Proroctví o opaku; o nečinnosti CIA, která věděla a mnohé tušila o chystaných útocích 11. září a nezasáhla. Shit happens, to souhlasí, ale nikoliv for no reason... Jinak je film dílo pofidérní, poznamenané digitální kamerou, nechtěně státotvorné, skrznaskrz asexuální a rasistické, obtížně dešifrovatelné a k bujným výkladům vůbec převelice náchylné (kupř. křesťanství sice stojí v protikladu k někdejší tvrdé deterministické koncepci vztahu člověka a kosmu, přesto však křesťanství lehkým determinismem je, jinak by muselo uznat, že je člověk „náhodnou chemickou událostí“ – křesťanství se nám jinými slovy snaží namluvit, že až po současnost bylo vše deterministické, určeno vyšším smyslem, kdežto od současnosti platí svoboda individuality a s ní spojená morální zodpovědnost). Proroctví je ten druh filmu, kde se veškeré intelektuální pnutí odehrává vně na fórech, nikoliv ve filmu samotném – to má za následek, že o film za x-měsíců nikdo nezavadí, leda by lidé z produkčního přibalovali k DVD i příspěvky z diskusí. Proyas je tak další smutnou obětí hollywoodských balíčků – tzn. jeden film pro studio, druhý autorský –, protože z vlastní iniciativy by takovouhle shnilotinu nespíchnul, ani kdyby mu řezali péro autogenem. Rovněž jsem nucen konstatovat jistou genderovou asymetrii, poněvadž hlavní hrdina není žena, nýbrž chlap, a tato skutečnost se přenáší i na děti: syn Cage je koumák a hlavička, zjevně inkarnovaný inkvizitor, kdežto autorka prorockého spisu dívka a čarodějnice. (24.06.2009)

Který filmový fanda by nemiloval snímky o konci světa, že?:) Nicolas Cage se v jednom ze svých lepších počinů za poslední léta snaží přijít na kloub starému proroctví, které se (zcela určitě ne:) náhodou dostalo do rukou jeho malého syna. Spousta zdánlivě nahodilých čísel začne profesoru Johnu Koestlerovi po dlouhém bádání dávat smysl a to, co mu vyjde jako finální výsledek, ho zcela šokuje a vyděsí. Se svým objevem hned běží za svým kámošem, kterého si střihl fešný Ben Mendelsohn. Ten mu však nevěří. Pak potká Rose Byrne a věci naberou rychlý spád. Mimochodem, "subway crash" je jedna z nejsugestivněji natočených scén filmových dopravních tragédií. Do toho všeho hraje podmanivá hudba. Docela mi sice vadila hysterická Rose, ale těžko říct, jak by se jakákoliv jiná matka v její situaci zachovala. Představte si, nastal soudný den, svět se začíná hroutit, všude okolo panika a Vy najednou zjistíte, že na prahu tohoto Armageddonu vám Muži v černém unesli auto i s jediným potomkem. Těžko říct, co v tu chvíli právě prožívala:) Hysterie a panika je tak vlastně docela na místě. Jinak závěrečná totální destrukce světa je vizuálně naprosto dokonalá a dechberoucí. Úplný konec filmu pak zcela okatě poukazuje na symboliku Adama a Evy a jejich cestu k zapovězenému stromu. Knowing má zajímavou myšlenku a úžasný vizuál. Co na tom, že některé scény přetékají typickým žánrovým patosem. To k tomu prostě patří. (19.10.2014)

Celá ta sci-fi linie mi přijde navíc, i když chápu, že právě v tom je zakořeněné samotné Proroctví. Nicméně kukuřičné pole už bylo na mě trochu moc. Milým překvapením je uměřený Cageův výkon, hysterická Rose Byrne leze akorát na nervy. Škoda, že příběhů o neodvratné apokalypse je v poslední době přespříliš a podobný typ filmu jen zapadne. (16.03.2010)

804374251557322006721037318697.…. N.Cage v duchařině, která se změní v katastrofické sci-fi. O scénáři si netřeba dělat iluze, stejně tak ,,unikátních“ záběrů na rozkročenýho Cage z rukama mírně od sebe je tu zbytečně moc. Ale on je tím, kdo má táhnout film. A.Proyas dokáže vykouzlit krásné obrázky a všechny dvě akční scény jsou velmi solidní. A jestli je Cage zpět i herecky? Co já vím. Ale zase je to koukatelnější než jeho poslední kousek. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (02.07.2009)

Trocha guláše občas neuškodí a ten, který si Proyas ukuchtil za laciné "páďo", má setsakramentský říz. Cage po dlouhé době připomíná herce a ne šaška uprchnuvšího z bohnické manéže (ani pohled zraněné laně tentokrát není na facku), atmosféra je hustá přesně tak, jak je u Proyase zvykem, a když dojde na efekty, musí se i Míša Bay chytat nechápavě za hlavu. A těch pár děr v logice a malinko přepálený konec? Imho k tomu scénář mířil od začátku a popravdě jsem jenom čekal, jestli nakonec Proyas najde odvahu a vpálí pointu k publiku takhle natvrdo. Takový Emmerich by na to asi "koule" neměl. 7/10 (27.07.2009)