Orphan

Já, klasická nehororka jsem podlehla výzvě a dala jsem Orphan, která mně byla navržena s vědomím, že moc nevydržím. Ale já jsem tu zlatou a hodňoučkou dívenku Esther sledovala až do konce i když se přiznávám, že pár momentů jsem viděla se zavřenýma očima, brrr, fuj. Isabelle to ztracené kotě zahrála excelentně i když bych asi po pár situacích začala větřit jako její adoptivní matka, že tu něco nehraje a nedala na flegmatického, laxního taťku, kterému to došlo skoro až na konci. Výborný film, tohle ještě zvládám, dál už bych asi nešla. (04.01.2016)

Musím sám sebe pochválit. Já totiž režiséra španělského původu Jaume Collet – Serru po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. I ten vznikl pod ochrannými křídly společnosti Dark Castle. Ta vyprodukovala už slušnou dávku hodně nepřesvědčivých hororových thrillerů (Gothika, Loď duchů), tentokrát má ale našlápnuto k solidním číslům. Režisér hned od začátku mnohem lépe pracuje s budováním charakterů i samotné atmosféry. Manželství Kate a Johna prošlo řadou zkoušek. Tou nejbolestivější byl potrat holčičky, na kterou se oba těšili. Kate sáhla po flašce, John po lákadle nevěry. Adopce má rodinu, jejíž součástí je i syn Daniel a hluchoněmá dcerka Max, opět dostat do harmonie. Jenže ušlechtilá a velmi inteligentní holčička, která má na první pohled chování princezny, uvnitř skrývá opravdové terno zručné manipulátorky. Černovlasá potvůrka naštěstí nepatří mezi ty mimózní holčičky z japonských předělávek. Tahle má totiž neuvěřitelný tah na bránu, což Kate i jeden nevinný holub velmi brzy odhalí. Zvraty, které se postupem děje dostávají na povrch, jsou naštěstí z těch povedených, nepředvídatelných, stejně jako pointa. Sic není nijak geniální, ale divákovo srdce potěší. Španělský tvůrce si zaslouží pochvalu zejména za odvahu, s kterou do projektu šel a za inteligentní ražení, které neuráží diváka. Jako vždy okouzlující Vera Farmiga a přesvědčivá Isabelle Fuhrman pak svým herectvím vtáhnou do děje, z kterého i přes svou relativně přepálenou délku nejednou zamrazí. (06.01.2010)

Nesympatický párik zazobaných Američanov si adoptuje zo sirotinca malú, ruskú devačku. Z tej sa vykľuje poriadne prefíkaná, psychicky narušená potvora. Toť vsjo. Keď som tu uvidel vysoké hodnotenie tohto filmu, tak som sa tešil na silne atmosferický horror pri ktorom sa počúram od strachu. To som sa však poriadne prepočítal. Je to len priemerný thriller s mierne prihlúplym rozuzlením. Pre mňa osobne dosť veľké sklamanie. Hodne nadhodnotený titul. Ja mu veru viac ako tri hviezdičky nedám. *** (18.11.2014)

Obrovská slabost pro Veru pro mě byla hlavním lákadlem a pravda, nelitoval jsem. Sympatické obsazení ( hlavní záporačka byla prostě boží :), svižná režie ( ani chvilinka nudy ) a úderná hudba - to vše dotvářelo onu mrazivou, k prasknutí napjatou atmosféru, kterou máme u thrilleru tak rádi. Proč jsem nehodnotil plným počtem ? Ono, když musíte promítání nečekaně přerušit a pustit si poslední ( nejnapínavější ) půlhodinku s 3 - hodinovým spožděním... zkrátka valná většina atmosféry je fuč a Vám zbydou akorát '' oči pro pláč '' :). I tak je to ale čistých 80% a já doufám, že si někdy příště v klidu zhlédnu celou stopáž bez narušení a těch pět tam prostě pošlu. (12.10.2009)

„I´m not your fucking Mommy!“ Co se týká budování napětí, povstal Collet-Serra z roztaveného parafínu, ale mě prostě iritují filmy, v nichž si postavy z možných rozhodnutí vybírají za účelem dějového konstruktu zásadně ty nejhorší.. A mimochodem, kdyby si vzali jezevčíka z útulku, nic z toho by se nestalo.. (27.01.2014)