Až do města Aš

Na přímé lince s Housaty a Džusovým románem pokračujeme s opusem pro mobilní telefon Až do mesta Aš. Díky pánu bohu za ty dary, že ty sexuální scény byly rozmazané jak v deliriu tremens. Jinak bych naši milou Dorotku musela počastovat ještě spokojenějším hodnocením. Na závěr je samozřejmě nutné ukápnout slzu podle Silviina vzoru. (22.11.2012)

Cinematik report: Slovenský film Až do mesta Aš, ponúkajúci nezvyklý pohľad do života dievčaťa putujúceho za prácou z východného Slovenska až na západ Čiech. Na pomery našej kinematografie ide o nezvyklý štýl prezentácie obrazu a samotného obsahu, ktorý ukáže surový a drsný pohľad na život žijúci na hrane možností. Na filme je citeľné že tvorcovia chceli ponúknuť niečo nové, niečo na naše pomery originálne a treba z časti uznať že im to vychádza, lebo vizuál ponúka rôzne perspektívy vnímania obrazu, či už cez čiastočne rozmazaní obraz, delení, zdvojení či animovaný. Na celom filme najviac zaujmú pestré animácie, tie prevažne vyjadrujú pocity hlavnej utrápenej hrdinky a ponúknu dejové podfarbenie, ktoré sa nám nedostáva v potrebnej intenzite z hranej prezentácie. V každom prípade film dosť spestril našu spiacu kinematografiu. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (10.09.2012)

Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. (06.12.2012)

Uzrel som ho po dlhom čase, vznášal sa nado mnou asi hodinu a pol a ja som ho pozoroval takmer bez dychu, aby som ho nevyplašil. Vyznačoval sa civilným zobrazením istej periférie našej spoločnosti a šlo mu to znamenite. Nadviazal so mnou kontakt, ktorý som sa bál prerušiť, obával som sa, že utečie a ja ho už neuvidím. Že budem o ňom márne vravieť ľuďom ktorých poznám a oni mi neuveria, pretože ho vtedy nezahliadli tiež. Bol to ohrozený druh zvaný: kvalitný film slovenský a ja som rád, že ešte nevyhynul. Bol som toho svedkom a to sa nestáva často._Trochu nadnesené ako aj moje hodnotenie, no ale nepridáme od radosti hviezdičku? Oni pridali predsa Film. (06.12.2012)

Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton (21.07.2014)