Northangerské opatství

Docela milé, místy i dost vtipné, hlavně ty romantické představy hlavní hrdinky ("Vyrušil ho náhlý hluk. Blížil se. Dveře se prudce rozletěly. Vešel muž, který za sebou násilím táhl krásnou dívku. Tvář měla zmáčenou slzami a zrůzněnou strachem a úzkostí." To je skoro jako bych to napsal já   ), některé narážky či neobratnosti a nezkažená naivita ("Rád bych navštívil Allenovy. Mohla by mi slečna Morlandová ukázat cestu?" - "Ale jejich dům je vidět z okna." - "Mlč, Lucy."   ) a poukaz na dobové zvyklosti (nemůžeme spolu promluvit, dokud nás formálně nepředstaví). Vytknul bych asi že je to od začátku až příliš jasně nalinkované, že pak sourozenci Thorpeovi až příliš náhle zmizí ze scény. U Isabelly sice vidíme, jak se připravila o věneček, ale pak nějak šlus (kromě toho, že se pokouší si Isabellu usmířit dopisem) a její bratr, který si na Catherine dělal zálusk, zmizí z děje ještě daleko dříve. A vlastně i Isabellin bratr, přijde o snoubenku a pak nic, nějakou dohru, dopovězení, alespoň jako u Eleanor, by to chtělo. Ale celkově příjemné na letní odpoledne či večer. (12.07.2023)

Příprava na CPE je v plném proudu a tohle byla vcelku vkusná poklona jak paní Austin, tak tradičním gotickým hororům. Zprvu velmi nezáživný příběh, kde je každý do puntíku vyšnořený a mluví jak z učebnice, se brzy převrátilo v docela koukatelnou love story. Nakonec mě to pohltilo, herci se úlohy zhostili řekl bych na jedničku, jde za vidět, že se za nimi táhle šnůra divadelních a dobových představení a tohle je prostě úctihodná adaptace této velké spisovatelce, jenž si pořád musím teprve načíst.7/10 (19.11.2023)

V modernějším zpracování "Northangerského opatství" bohužel chybí větší důraz na tajupnost gotických románů, které Catherine tak miluje. Sice nám jsou nabídnuty její představy, ale mnohem větší prostor dostavají ty milostné než strašidelné. Krom Johna Thorpa, kterého se každý lekne, byly ostatní postavy obsazeny celkem dobře. Ovšem za vážné narušení světa podle Jane Austen, považuji závěr, kdy se plachá a vychovaná Catherine nesmyslně (asi mělo být smyslně) vrhne na svého vyvoleného. (30.06.2009)

Ne bezdůvodně má Northangerské opatství nejméně adaptací ze všech děl Jane Austenové. Jeho kouzlo totiž tkví v tom, že se v něm vlastně vůbec nic neděje, přičemž je ono nic prokládáno popisy toho, co by se stát mohlo a co se obyčejně stává v ostatních románech. Tenhle nádech parodie, který autorka svému poslednímu románu dala, má jistý půvab, ale obávám se, že je nezfilmovatelný. Nevykládejte si to špatně, mě se tohle zpracování líbílo, jenom si nedokážu představit, jak moc takový příběh-nepříběh funguje pro někoho, kdo nezná předlohu. Co ale naopak musí fungovat na všechny, to je šarm a široký úsměv Henryho Tilneye, který má na mém hodnocení podstatný podíl. (04.10.2009)

65% ... Příběh pro mě mírně plytký a nezajímavě zpracovaný. Hororové tužby hlavní hrdinky jsou zábavné, skvěle zvolené herecké osazenstvo (až na představitele Johna Thorpa - neskutečný slizák, těžko tedy věřit, že by mu Catherine skočila na špek :). Felicity Jones hraje naivní holčičku s přehnanou obrazotvorností perfektně a JJ Feild je dokonalý gentleman, příjemný od prvního okamžiku. Škoda za nudně přímočarý děj. (01.03.2011)