Northangerské opatství

Docela milé, místy i dost vtipné, hlavně ty romantické představy hlavní hrdinky ("Vyrušil ho náhlý hluk. Blížil se. Dveře se prudce rozletěly. Vešel muž, který za sebou násilím táhl krásnou dívku. Tvář měla zmáčenou slzami a zrůzněnou strachem a úzkostí." To je skoro jako bych to napsal já   ), některé narážky či neobratnosti a nezkažená naivita ("Rád bych navštívil Allenovy. Mohla by mi slečna Morlandová ukázat cestu?" - "Ale jejich dům je vidět z okna." - "Mlč, Lucy."   ) a poukaz na dobové zvyklosti (nemůžeme spolu promluvit, dokud nás formálně nepředstaví). Vytknul bych asi že je to od začátku až příliš jasně nalinkované, že pak sourozenci Thorpeovi až příliš náhle zmizí ze scény. U Isabelly sice vidíme, jak se připravila o věneček, ale pak nějak šlus (kromě toho, že se pokouší si Isabellu usmířit dopisem) a její bratr, který si na Catherine dělal zálusk, zmizí z děje ještě daleko dříve. A vlastně i Isabellin bratr, přijde o snoubenku a pak nic, nějakou dohru, dopovězení, alespoň jako u Eleanor, by to chtělo. Ale celkově příjemné na letní odpoledne či večer. (12.07.2023)

„Nejhorší zločiny jsou zločiny srdce.“ Trávit čas na stránkách románů je skoro stejně škodlivé jako odpočívat u pohyblivých obrázků. Když to přeženete a navíc máte od sudiček ve vínku a hlavě přebujelou fantazii, může se snadno stát, že se vám realita poněkud zašmodrchá. Jenže mě fitness nikdy nic neříkal a tak si občas ráda nezdravě odpočinu u příběhu, kteří znají i něco jiného než kancelářskou židli a postel. Převlékají se ke každému jídlu, stolují se stříbrem (kdepak pizza a seriál :), vyšívají, chodí na dlouhé procházky, píší dopisy, předčítají z tlustých knih a zasněně hledí na krajinu. I když jsou mnohem lepší adaptace Jane Austen než tato (Henry sice vypadá jako jeden můj kamarád, ale Catherine je strašná husa, moralizování na konci fakt nemuselo být a stavba příběhu stojí za starou belu), úplný malér to taky není (opatství je pěkné a zlý bratr taky). No a teď zpátky do rachoty. (17.01.2017)

Celý příběh se odehrál příliš rychle, chybělo pár zásadních "hlášek" a okamžiků. Film to byl docela hezký, ale mohl se víc držet předlohy, aby byly činy hrdinů věrohodnější... v té době se takhle nejspíš lidé nechovali, ale co už. Toto zpracování knihy Jane Austen se mi líbilo ze všech nejmín, snad i Vášeň a cit (Becoming Jane) byl lépe a věrohodněji zpracován. (11.10.2008)

Typický film pro televizi, na kterém nemohlo být nic drahé. Film sice nepůsobí levně, ale třeba kostýmově je s ohledem na dobu příběhu spíše chudý. Příběh se vyvíjí velmi pomalu, zato v poslední půlhodině se zase vše rychle vyřeší a ukončí. Moc společného to s původní knihou mít nemůže, protože to působí velmi prázdně. Hudba: Charlie Mole (26.02.2011)

Adaptace románu Jane Austenové? Určitě ne způsobem, který jsem si představovala (a mé srdce tudíž plesalo...). Tohle byla neskutečná drzost a fraška! Představte si béčkové porno, ovšem bez toho porna, k mání jsou pouze vzdechy, živůtky a korzety. Romantiku, která je parodií na romantiku. Ne, byly tu záblesky, takže jsem se dodívala do konce, ale stydím se za to. (13.02.2010)