Pátrání po jedné ženě
Identificazione di una donna
Identification d'une femme
Pátranie po jednej žene
Identification of a Woman
Obsahy(1)
Poslední Antonioniho samostatně natočený film se vrací k principu, který v tzv. tetralogii citů ztělesnila Monica Vittiová a který ovládal celé Antonioniho dílo. Je jím žena jako výzva, záhada i jako mužův klíč k pochopení mechanismu světa. Jenže vzájemné neporozumění je tak hluboké, že tato možnost zůstává nevyužita. Hrdina, rozvedený čtyřicetiletý režisér, hledá v různých městech obraz ženy pro svůj příští film, a táž žena se má zároveň stát řešením jeho života. Nepřiznaná cesta za ideálem ho postupně dovádí k dalším rozchodům a osobním prohrám. Cíl se ztrácí, jako by se na něj díval obráceným dalekohledem, až nakonec otázka stojí docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo. Mnohokrát přestřihávaný snímek zůstal ve své době nedoceněn. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Unylá a rozbředlá umělecká ipsace, která si ve svém manýrismu neví rady a bloumá egocentrickou krajinou Antonioniho duše. Nuda a zahleděnost do sebe. Ztráta konceptu a zřejmě i soudnosti. Spousta redundantních prvků, které pouze mlží. Závěrečné vyústění s motivem kosmické lodi plující vstříc Slunci je za hranicí kýče. ()
Identifikácia ženy má príbeh, ktorý je viac menej iba zámienkou nato, aby hlavná postava dostala priestor pre filozofovanie nad vecami lásky, samoty, spätosti človeka s prírodou, alebo životom moderného človeka v meste. Film plný symbolov a metafor, ktoré sa vám budú chcieť lúštiť podľa toho, ako vás pohltí atmosféra snímky. Potom možno budete rozmýšlať nad tým, či jazda autom v hmle je metafora vzťahu, ktorý nevie, kam sa rúti a kedy z neho kto vystúpi, alebo skúškou partnerovej dôvery v nás. Prečo je na konci minulého storočia intenzívny iba vzťah, ktorý sa nepovažuje za normálny, poprípade pouvažujete nad silnejúcou emancipáciou, keď žena každú jar potrebuje meniť partnerov, bez potreby mať dieťa, alebo či je vtáčie hniezdo symbolom potreby postavy režiséra sa usadiť. Mňa to tentokrát s Antonionim bavilo. ()
Zestárlý film. Více, až se mi podaří zapnout mozek. --- O dva dny později. Mozek již je zapnutý, ale nevím, jak moc se mi podaří definovat můj pocit z Pátrání po jedné ženě. Pořád platí to, že oproti ostatním Antonioniho filmům (těm starším) je tento film zoufale nenadčasový, jestli existuje tenhle termín. Zatímco u Zvětšeniny přemýšlím nad svým místem v tomto světě a jestli vůbec můžu někdy něco pochopit, tak tady přemýšlím, proč zvolil režisér zrovna tuto hudbu, jestli chtěl být současný a s dobou jdoucí, nebo jestli mu připadalo, že ty syntetizátory v sobě obsahují tajemný rozpor rezonující s tajemností ženské duše nebo co. Zároveň mám dojem, že toto téma jsem zpracované ze všech stran a líp od Mistra už viděla a že tento film je pro mě v tomto směru prázdný a tím vlastně i zbytečný. ()
Předpokládám, že do hlavní postavy promítl Antonioni sám sebe a chtěl nám říci cosi ve smyslu, že je rozervaným géniem, jehož životem prochází spousta krásných žen a on chudák neví, pro kterou se rozhodnout. Nic proti této masturbaci, vadí mi spíš nedostatek nějakého nadhledu a nezajímavý a průměrně zahraný hlavní hrdina. Daleko zajímavější (a také krásnější, samozřejmě) jsou ženské postavy, kvůli nim stojí za to se na film mrknout. ()
Přepsáno v červnu 2018. Pátrání po jedné ženě je osobitě pojaté hledání východiska z tvůrčí krizí. Michelangelo Antonioni s přibývajícím věkem přidává na filozofické intenzitě a pocit osamělosti je podbarven životním bilancováním. Všímá si konstrukcí společenských schémat. Odcizení se vykupuje únikem tělesnosti, dobrodružství je znakem doby, přílišná citlivost je předurčena k bolesti. Temperament života povznáší, ale jeho forma je nestabilní, náhoda je vrtkavě pokoušena zatemněním smyslu a změnou klimatu. Obrazy metamorfují symboly v myšlenku a bezradnost dominuje vnitřnímu světu. Pátrání po jedné ženě je konfrontace očekávání s ostražitostí, strach z možného vnitřního zranění brání otevřenosti. Samota je jediným bezpečným útočištěm a osamělost je nejstísněnějším lidským strachem, jemuž unikáme. Krize, pochybnosti a zvědavost neustává v hledání odpovědí. Ve víře po nalezení vnitřního klidu. Hlavní postavou hledání očistné cesty z krize tvůrčí i životní je Niccolò Farra (zajímavý Tomas Milian), filmový režisér. Hledá se forma osobního štěstí, milostný život je vláčen rozháraností vlastní duše a přílišnou naléhavostí. Křečovitost je výsledkem, prázdnota neúprosně stupňuje své výhružky, přání se utopilo v mlžném oparu zimní mořské hladiny. Těžká je cesta k vnitřní rovnováze. Hlavní ženskou postavou je Maria Vittoria Luppis, neboli Mavi (zajímavá Daniela Silverio), plod lepší společnosti. Život v povrchnosti, přelétavosti a nestálosti, prožitek každodenní všednosti se stává bolestí. Opojení je cílem, stojatá stálost vyčerpávající slabinou. Důležitou postavou je Ida (šarmantní Christine Boisson), herečka a vůně bezstarostné radosti života. Estetika se pěstuje a život zde dostává svého nejsladšího vrcholu. Nic nemá trvalou hodnotu a proměnlivost přináší zmatený smutek. Z dalších rolí: na Niccolovu zvědavost odpovídající mladá atraktivní dívka z lepší společnosti (Lara Wendel), Niccolova starostlivá sestra a gynekoložka Carla (Veronica Lazar), nová Maviina přítelkyně (Arianna De Rosa), Niccolův kamarád a spolupracovník Mario (Marcel Bozzuffi s hlasem Oresteho Lionella), vytrvalý nástroj zastrašování (Gianpaolo Saccarola), Maviin odtajněný otec (Dado Ruspoli), Niccolův zvědavý synovec Lucio (Itaco Nardulli), či Niccolova bývalá manželka Nadia (Enrica Antonioni). Pátrání po jedné ženě je osobité vypořádání se s tvůrčí krizí a poetizující filozofování. Antonioni a jeho životní zkušenost v intelektuálním jazyce poezie. ()
Reklama