John Carter: Mezi dvěma světy

Stejně jako je tomu v knize, tak i zde se fantasy snaží přetlačit všechny sci-fi prvky, čemuž rozhodně kvituju, jsem totiž spíš na space operu, než nějaké hard core sci-fi. Můžu tedy s klidem říc, že se to povedlo. Svět Marsu překonal všechny mé nejdivočejší představy a dokonce i mé obavy. Dokonce i ten Taylor Kitsch, který vypadá jakoby by vyskočil z Brávíčka, to nakonec docela zvládl. A to říkám přesto, že jsem od prvních zpráv o natáčení bytostně chtěl do role Cartera původně zamýšleného Jona Hamma. Co se vůbec hereckého ansámblu tohoto filmu týče, všiml jsem si, že polovina se našla v seriálu Řím. Jmenovitě přímo Ciarán Hinds, James Purefoy a Polly Walker. Nicméně princezna Dejah Thoris vytlačila z mých vlhkých snů Galadriel a plakát Tharka Tars Tarkase vyměním za toho modrého na'viijského poddruha Jakea Sullyho. Děj filmu má své tempo, které nenudí, naopak, scénáristé zde ukázali, jak si bravurně poradili s tak obsáhlou látkou jakou jsou knihy o Johnu Carterovi. Spíš bych dokonce byl pro jisté zvolnění a rozdělení filmu do dvou obsáhlejších částí, jak je tomu koneckonců zvykem. 3D bylo naprosto úchvatné, úplně pomohlo zapomenout, že kromě několika lidských postav je vše kompletně animované. Říká se, že ve filmu lze najít mnoho jiných prvků, jakoby zcizených z jiných slavnějších předchůdců. No, nevím. Kdo to tam chce hledat, najde to tam. Já se ale nechal unášet bravurně zvládnutou fantazií plnou velkolepých akčních scén, atmosférických výjevů, humorů a příběhových zvratů. Sotva bych našel něco, co bych filmu mohl vytknout. Snad více krve, více usekaných končetin (v připadě Tharků by to určitě problém nebyl - ho ho ho) a více 3D vychytávek na divákovo oko, ale to jsou jen taková vrtošivá přání, na která snad dojde v nějakém dalším zpracování. (13.04.2012)

Jsou mezi námi, Tarkové. Bytosti, resp. nadbytosti jejichž existence sahá do nekonečna vesmíru, jsou tady stále a řídí dějiny všech galaxií. Nebyli mi moc sympatičtí, ale o to nejde. Díky malému udělátku se mohl Jack Carter z Virginie transportovat na Barsoom (na Mars). Tady jsme svědky, že planeta rozhodně nepůsobí mrtvým dojmem, ale životu se zde daří v úžasných formách. Zelení mužíci nemají tykadla, ale čelistní rohy a nejsou to mužíci, jsou přibližně třímetroví. Pobavily mě bílé gigaopice a domácí mazlík povahově shodný s našimi pozemskými nejlepšími přáteli. A jako všude, tak i tady se, tak trošku nečestně, bojuje o vládu nad planetou pomocí zbraně bohů a podloudným sňatkem s dcerou vladaře. A co čert nechtěl osud Marsu je v rukou právě našeho pozemšťana, znenadání obdařeného výraznými skákacími dovednostmi a nezměrnou silou. Sci-fi složka se tady opravdu povedla, film mě celé dvě a půl hoďky bavil. 4,5* (05.06.2014)

V tomto případě snad ani nejde napsat nic, co by alespoň trochu mohlo navodit pocit objevnosti. Technické veletriky křísí starožitnou sci-fi pohádku, která žánrově kolísá mezi pohádkou, triviálním hollywoodským šmrncem a semtam se to - to je pravda - blýskne i vědou. Vědou ovšem natolik zastaralou a překonanou, že dnešku nemá co říci. Pokud má někdo dojem, že se jedná o jakousi adaptaci HVĚZDNÝCH VÁLEK, je dost těžké mu tento pocit vymluvit. Na druhou stranu lze tomuto opravdu dětskému výtvoru přiznat i podmínečné klady. Kromě patiny starožitné sci-fi křtěné lehce rodokapsem a klasickým dobrodružným žánrem, jak jej známe např. z CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (Žlutý šejk čtený nejen studentem, ale i jeho viditelně upoutaným profesorem) je to souvislý děj, jakž takž uvěřitelné zvraty a stále nevšedně působící 3 D technologie. V dnešní nadprodukci akčnosti, násilí a často krajně přihlouplých scénářů to zase není tak málo. (08.03.2012)

Zatímco kapitán z Virginie pendloval mezi třetí a čtvrtou planetou naší sluneční soustavy, já se ocitl mezi světy bdělosti a útlumově-relaxační fáze, nejen na Barsoomu též známé jako spánek.. Rádoby epické sci-fi o svalnaté bleše na Marsu šlo nálepce kasovního propadáku svou urputnou jalovostí celou dobu naproti. Když se totiž vousatý brak pokryje slizem producentské family-friendly sterility, nedá se ani nic jiného čekat. Nu což, strejda Disney spočítal ztráty, popadalo pár hlav a jede se dál.. Nějaký přínos? Shadwell si běžel do drogérky pro samoopalovací krém a při pohledu na Stronga našli Ridleyho inženýři inspiraci k designu Engineera.. (15.08.2014)

Proč muselo Dejah Thoris hrát tak šílené prkno? :-( Ale popořadě... moc, moc jsem se bál, jak tahle nádherně košatá, naivní, a přitom silná knižní předloha dopadne. Naštěstí, scénář mě celkem uspokojil. Navíc NENÍ zhovadile patetický, ani polopatický, tedy nepřizpůsobuje mě nejtupějšímu potenciálnímu divákovi. Nevnucuje mi nějakou trapnou režisérovu agitaci, hurá. Vizuální efekty se až na řadu přemrštěných (doufám naschvál) rekvizit dost povedly. Hudba byla místy přestřelená (je špatně, když koukáte na film a řeknete si "jemináčku, ta hudba ale šlape kočce na ocas" - má vás vtáhnout do příběhu, ne z něj vytrhovat)... no ale dejme tomu. Co bylo ovšem slabší, to byla část hereckého pojetí. Herec s velkým egem se pozná tak, že nastoupí na plac, zatne všechny svaly, natočí hlavu, vytřeští oči a začne místo mluvy s partnerem hřímat repliky, aby bylo vidět, že za ty prachy něco HRAJE... Kdežto velký herec se naopak pozná tak, že se poddá roli, vzdá své osoby, a nekoukáte na herce, ale na postavu, kterou hraje. Naštěstí v sobě tohle trochu měl hlavní hrdina, s vedlejšími (až na Purefoye) to bylo dost zlé. Je smutné, že většina lidí hrála hůř než animovaní marťani. Zpět k Dejah Thoris -- to se nepovedlo hodně, měli najmout nějakou herečku. Ale aspoň to nebyla anorektička nebo vyfotošopovaná modelka, ale přirozeně mírně hezká ženská, které dali šmrnc. (07.03.2012)