Reklama

Reklama

Zkušený kaskadér Petr Kvapil patří k nejlepším. S kolegy Pepinem, Zdeňkem a dalšími plní náročná a nebezpečná přání našich i zahraničních režisérů. Chvíle volna pak tráví s manželkou Helenou a především s malým synkem Kubíkem, o kterého se s láskou stará a který nadšeně sleduje jeho odvážné kousky před kamerou. Právě když přichází ke kaskadérům nová posila, sebevědomý karatista Eda, dostávají muži lákavou nabídku podílet se na natáčení amerického válečného velkofilmu. Přestože je Petr v civilu šéfem projekční kanceláře, nabídku přijme. Hned během natáčení první scény však dojde k neštěstí, když je v minovém poli popálen v obličeji kaskadér Pepino. Vzápětí zasáhne těžká rána osudu samotného Petra, když jeho syn zahyne při autonehodě. Zhroutí se mu svět, obviní manželku z chlapcovy smrti a odejde z domu. Popere se v hospodě, přenechá svou roli kolegovi Zdeňkovi a chce se pustit do riskantního, smrtelně nebezpečného kousku. Před skokem ho v poslední chvíli zastaví kolegové. Petr skončí v nemocnici a odmítá komunikovat s okolím. Pomoci se mu pokouší sympatická psycholožka, marně však žádá o pomoc jeho manželku, která je sama na pokraji sil. Nakonec poprosí Šimona a kaskadéry, aby jí pomohli vrátit Petrovi chuť žít. (TV Nova)

(více)

Zajímavosti (5)

Jaroslav Bouček

  • Už coby úspěšný filmový a televizní producent rekapituloval své začátky takto: "Víc než dvanáct let jsem se na Barrandově věnoval produkci - od asistenta až po vedoucího produkce. Po nástupu Václava Marhoula na místo ředitele jsem na Barrandově pracoval jako produkční ředitel a později jako šéf jednoho z producentských center, ale pak jsem se rozhodl, že tahle úředničina pro mě není a že to zkusím s kariérou producenta. Začal jsem s Vláďou Michálkem a Amerikou, což je film silně nekomerční, podle Kafky, režisér debutant, já debutant, zkrátka experiment po všech stránkách. Všichni jsme se oťukávali, hledali a učili. Potom jsem dlouho tápal a chtěl natočit úspěšný komerční film. Když se díky Petru Jáklovi naskytla příležitost natočit akční film o kaskadérech, přišlo mi to jako dobrý nápad. Jenže ačkoli mám naše kaskadéry rád, nesmírně si jich vážím a řadím je mezi absolutní světovou špičku, stejně jako si vážím Martina Hollého, je to skvělý člověk a vynikající režisér. Cesta peklem nakonec dopadla tak, jak dopadla. Točit v Čechách akční thrillery prostě není nejšťastnější. Rovnat se v tomhle směru Hollywoodu byl od nás nerozum. (...) Takže jsem bezpečně zjistil, kudy cesta nevede. Alfou a omegou mé producentské práce se stal scénář. Zatímco v Hollywoodu totiž nemusíte mít příběh zrovna nejpevnější a divácké body naženete na tricích a hvězdném obsazení, u nás to prostě takhle nefunguje. Já osobně mám v tomhle směru štěstí, že se dlouhá léta kamarádím s Jirkou Křižanem, kterého považuji za jednoho z našich nejlepších scenáristů. (...) Velmi rychle jsme se domluvili na spolupráci a vznikl z toho film Je třeba zabít Sekala, podle mě jeden z nejlepších českých porevolučních filmů. (...) Ale ačkoliv jsem Sekalem udělal film, po kterém jsem vždycky toužil, bohužel neměl ten finanční efekt, aby se mně a ostatním koproducentům vrátily peníze. A protože z něčeho existovat přece jen musíte, hledal jsem projekt, který by měl jistou úroveň a zároveň i jistý komerční efekt. Zdálo se mi, že televizní seriál typu Pana Tau nebo Návštěvníků by mohl být tou správnou cestou. Pořád jsem hledal dostatečně zajímavou látku nebo schopného autora, až jsem jednou na chodbě potkal režiséra Jaroslava Hanuše a ten mi řekl, že v Táboře je zakopaný jistý Honza Míka. Zavolali jsme mu, sedli si a vznikl Život na zámku. Byla to pro mě další obrovská seberealizace a další mimořádně důležitý krok v mé producentské dráze, protože jsem si dokázal, že jsem vedle uměleckého filmu schopen na točit i vkusný, divácky velmi úspěšný televizní seriál." (NIRO)

Reklama

Reklama