Režie:
Martin Hollý ml.Kamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Svetozár ŠtúrHrají:
Vladimír Kratina, Michal Dočolomanský, Darina Šimanská, Ctibor Filčík, Štefan Kvietik, Vlado Müller, Jana Krausová, Tatiana Kulíšková, Teodor Piovarči (více)Obsahy(1)
Inženýr Emil Oršula (Michal Dočolomanský) je schopným vedoucím, který moc dobře ví, jaké kroky učinit, aby vytvořil efektivní podnik. Již zvelebil několik autoservisů a dostává se do čela dalšího. Nade vše si pak cení poctivé práce. Podle něj ji ale člověk skutečně vykoná jen tehdy, pokud za ni dostane zaplaceno víc, než je běžné. On sám pak uznává úplatky jako něco zcela přirozeného. Vedle toho se do svého nového působiště dostává nový a nadějný chirurg Daniel Turčan (Vladimír Kratina), který na druhou stranu zcela odmítá brát od svých pacientů peníze. Náhoda svede oba muže dohromady a doktor se stane zákazníkem v Oršulově autoservisu a ten zase pacientem doktora Turčana. Nastává mezi nimi vyhrocený názorový střet, kdy jeden bere svůj nejlepší výkon jako samozřejmost, druhý je však přesvědčen, že se za „příplatek“ dá vždy udělat víc… Film režiséra Martina Hollého natočený podle rozhlasové hry Štefana Šmihla se vyjadřuje k nadčasovému problému úplatkářství ve spojitosti s falešnou lidskou morálkou. Název pak vychází z latinského citátu mortui vivos docent, tedy „mrtví živé učí“, který se používá v patologické praxi. Zde je ale použit v širším smyslu, a to že nás smrt může poučit nejenom v oblasti medicíny, ale mimo jiné i v morálních otázkách. (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Scénář je ve své podstatě jednoduchý, pouze klade do střetu rozdílné vnímání hodnot. Je škoda, že epizoda s Brezíkem byla tak krátká. Film by klidně snesl mnohem delší stopáž. I pohodové přátelství Turčana se Stropkem by si zasloužilo více scén. Jen bych se možná pozastavila nad latinským rčením Mortui Vivos Docent, jehož je název filmu překladem, a doufala, že v případě tohoto snímku to neplatí. ()
Možno to nie je typický psychologický film, skôr obyčajná dráma, ktorá ale fungovala vtedy a funguje aj dnes. Príbeh je totiž nadčasový. Opäť zdarný počin Martina Hollého. Zaujímavé, ako dobre je spracované nemocničné prostredie a aj mikrodrámy a napätia v ňom fungujú lepšie než v hocakých zahraničných filmoch/seriáloch z nemocničného prostredia. Zápletka fajn, teda až na ten dramatický záver pritiahnutý za vlasy...obe hlavné postavy boli vykreslené dostatočne inteligentne, aby ktorákoľvek z nich niečo podobného spáchala. Kratina bol v slovenských filmoch často obsadzovaný, tu je bohužiaľ nadabovaný nevhodným hlasom p. Dančiaka. Sorry, ale Dančiak nemal okrem Alfa a rozprávok dabovať už asi nič iné. ()
Martina Hollého mám dávno v úctě, protože je to pan režisér, který dokáže vystavět drama, až se dech zatají. Zároveň umí vykreslit i obyčejné příběhy, ale s takovým vnitřním nábojem a gradací, jako se to povede málokomu. Ve spojení s Jiřím Křižanem je to sázka na jistotu. Mírně rušivá hudba v závěru filmu nemohla pokazit celkový dojem. Střetnutí dvou různých světů, kde každý uctívá jiné hodnoty, každý z nich jede na rovinu, ale není schopen dešifrovat gesto svého protihráče. V osmdesátých letech se najde jen málo dramat, která se tomuto vyrovnají. ()
Zpočátku jsem měla pocit, že to bude spíš taková socialistická moralitka o braní či nebrání úplatků, kterou třeba brát poněkud s nadhledem, ale docela brzy jsem si uvědomila, že jsem se dost mýlila. Vlastně šlo o dost hluboký ponor do myšlení a uvažování různých lidí, především tedy těch dvou mladých mužů, v hlavních rolích. Jako by už nebylo dost, že se člověk drží morálních zásad, z drsné pointy, mimo jiné, vyplývá, že dobrý doktor musí být i vynikající psycholog. Mají to ti zdravotníci těžké. ()
Martin Hollý málokedy sklame. Nemusí vždy ohúriť, ale zmysel jeho film mal vždy. Mŕtvi učia živých je o nedorozumení dvoch mužov, ktorý každý žije v takpovediac inom etickom svete. Ale keďže fyzicky žijú v tom istom a osud ich zviedol k sebe, dá sa o tom nakrútiť plnohodnotný psychologický film. Už len samotné pohľady na Dočolomanského nemú a premýšľajúcu tvár stačia k tomu, aby sme vedeli, čo sa mu odohráva v hlave a prečo. Škoda doslovného a režijne nie príliš šťastne uchopeného záveru, ja by som to nechal otvorené. Korením je prítomnosť Vlada Mullera, ktorý si každý moment kradne pre seba. Dabing Vladimíra Kratinu nepovažujem za najšťastnejší. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (1)
- Film sa natáčal v Bratislave, Galante, Malackách, Modre a na bratislavských Kramároch. (dyfur)
Reklama