Tokio!

Téma osamění či odcizení a stranění se lidské společnosti v podobě nenadálé a poeticky prosté (Gondry - **), zpracováním i obsahem nezvyklé, neučesané a kontroverzní (Carax - ***) a nakonec milostné, citlivé a mile podivínské, jako i nenuceně alarmující (Bong - ***1/2). Zápletky v jednotlivých povídkách jsou však natolik ojedinělé, že by se jim mnohem lépe dařilo v celovečerním formátu, než ve zdejší, lehce nedopečené verzi. (02.06.2009)

Místy naprosto fantaskní náhul, který si nehraje na něco, co není (v tomhle případě třeba na art, jak se kdosi snaží naznačit) a přináší skvěle natočené a nenudící bizarní cosi, které je ovšem na několika místech natolik zábavné, že občas člověk zapomene na fakt, že krom pitoreskního děje je zde i jakýsi druhý plán. Vnitřní Design: Nejdiváčtější povídka, která by dost možná obstála i bez závěrečné otočky, taky se nejsnáze interpretuje její význam. Merde: Nejmagořivější, nejikoničtější, nejméně čitelná, ale rozhodně ne nejhorší, navíc kamera je na mnoha místech nehorázně zábavná, interpretace je dost nejasná, já bych se přikláněl k zironizování rozdílů západu a východu, jestli se teda na něco takového dá vůbec pomyslet, když je to o podivném ryšavém skřetovi normální velikosti, který terorizuje Tokio... Třesoucí se Tokio: Dobré, dobré, ale oproti prvním dvěma povídkám nějak jinak, díky téhle části dám asi hvězdičky "jen" čtyři, protože v dosažení vyznění až moc tlačí na pilu. (28.11.2013)

Interior Design - výborné, přes prázdniny zhltnu ještě pár dalších filmů Michela Gondryho a po prázdninách ho řadím do mé topky. I v prostředí takového velkoměsta jako je Tokio se Gondry neztratil, spíše naopak předčil všechny své kolegy. Pravda, v porovnání s jinými celovečerními filmy se jedná pouze o odvar jeho schopností, ale i tak zde můžeme vidět jeho kreativní pohled na svět. Merde - hodně ulítlý krátký film, který režisér Leos Carax ne moc dobře zvládl. Od té doby, co se do filmového světa vyloupl Quentin Tarantino se nemohu ubránit dojmu, že povídku podobného stylu by uměl natočit jedině on. Respektive natočit ji tak, aby nebyla nudná, aby měla spád a aby vyzněl ten tak trochu provokativní konec. Celkově nejslabší článek filmu. Shaking Tokio - milá povídka, kterou poctíme nejvíce tím, že o ní prohlásíme, že je milá. Žádné větší ambice nemá. Možná tomu chybělo trochu zachycení kouzla okamžiku, možná ta povídka moc rychle a trhaně přeskakuje od jedné věci k druhé, možná jsem tam nenalezl to kouzlo, protože nejsem Japonec. DĚLENO TŘEMI: krásné tři hvězdičky, kterým výrazně přispěl Michel Gondry. Ostatní dvě povídky spíše podprůměr, ale celkově se jedná o milé nabytí dojmu, že Tokio je dost divné město k tomu, abyste tam vyrazili. (22.07.2010)

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

První povídka může v úvodu působit tuctově ... leč vyústění její zápletky je velice pozoruhodné, velice překvapivé ... a velice osobní. Ta druhá je od samého začátku těžce psychedelická ... a nejspíš o nás vypovídá víc, nežli jsme ochotni veřejně připustit (přičemž její dovětek je mimořádně zdařilý). A třetí ... třetí vám možná napoví, proč se v Tokiu čas od času vyskytuje zemětřesení. Každopádně všechny tři spojuje nevázaná hravost, cílená vyzývavost a netradiční pojetí ... nakonec - proč by právě Tokio nemohlo být metropolí, kde nic není nemožné ?!? (21.07.2014)