Tokio!

Určitě jeden z nejlepších povídkových filmů, které znám. První příběh ("Židle") je sice natočený podle americké comicsové předlohy, ale svou formou i obsahem je japonský - touha zmizet ze společnosti a stát se jen pasivním pozorovatelem, je mezi mladými Japonci asi hodně častá. Dokazuje to i třeba fascinující fenomén hikikomori, kterému je věnována třetí a závěrečná povídka. A povídka druhá ("Hovno") je kulervoucí - je bizarní a šílená hodně i na Japonce... no, možná to je tím, že je spíš francouzská :) Xichty pana Merdeho i jeho obhájce a jejich zvláštní autistický jazyk už nevyženu z hlavy do konce života, i kdybych chtěl. A já ani nechci - je to úžasné. Ještě jedna perlička - vzpomínám si, že když jsem kdysi četl anotaci k tomuhle filmu v programu pražského kina Aero, splynuly mi dvě věty do jedné, a já měl za to, že se dívka z první povídky začne měnit v ... hovno. (17.03.2014)

Interior Design - výborné, přes prázdniny zhltnu ještě pár dalších filmů Michela Gondryho a po prázdninách ho řadím do mé topky. I v prostředí takového velkoměsta jako je Tokio se Gondry neztratil, spíše naopak předčil všechny své kolegy. Pravda, v porovnání s jinými celovečerními filmy se jedná pouze o odvar jeho schopností, ale i tak zde můžeme vidět jeho kreativní pohled na svět. Merde - hodně ulítlý krátký film, který režisér Leos Carax ne moc dobře zvládl. Od té doby, co se do filmového světa vyloupl Quentin Tarantino se nemohu ubránit dojmu, že povídku podobného stylu by uměl natočit jedině on. Respektive natočit ji tak, aby nebyla nudná, aby měla spád a aby vyzněl ten tak trochu provokativní konec. Celkově nejslabší článek filmu. Shaking Tokio - milá povídka, kterou poctíme nejvíce tím, že o ní prohlásíme, že je milá. Žádné větší ambice nemá. Možná tomu chybělo trochu zachycení kouzla okamžiku, možná ta povídka moc rychle a trhaně přeskakuje od jedné věci k druhé, možná jsem tam nenalezl to kouzlo, protože nejsem Japonec. DĚLENO TŘEMI: krásné tři hvězdičky, kterým výrazně přispěl Michel Gondry. Ostatní dvě povídky spíše podprůměr, ale celkově se jedná o milé nabytí dojmu, že Tokio je dost divné město k tomu, abyste tam vyrazili. (22.07.2010)

Tak tu mame tri pribehy z Tokia od tri reziseru, ale dej by se klidne moh odehravat kdekoliv jinde. Kazda povidka ma cca tech 35 minut. Prvni povidka je od Gondryho a kuli nemu jsem vlastne na tohle koukal. Bohuzel pribeh o mladym paru hledajicim byt neni nicim vyjimecnej a z prumeru to tak vytahuje az zaverecna desetiminutovka s zidli, ktera sice nedava moc smysl, ale je zabavna. Druha povidka od Caraxe ma naprosto ultimatni rozjezd. Z kanalu vylejza od hoven zamazanej silenec se zrzavou bradkou v zelenym oblecku a zacina opruzovat obyvatele Tokia, nejdriv do nekoho strci, nekomu neco sebere, aby nasledne vzal na pomoc granaty. Bohuzel po tomhle slibnym rozjezdu se dej preklopi do jakyhosi soudniho drama a obzvlast neskutecne protahovanej vyslech s podobne jako silenec vypadajicim pravnikem, kdy oba melou naprosto nesrozumitelnou reci, je vrchol trapnosti. No a k tomu tu mame divnej konec. Treti film od Bonga ma docela zajimavej napad, ale bohuzel s tim neumi moc pracovat a lip ho vyuzit, navic hlavni hrdina ani neni moc velkej sympatak. Kazda ze tri povidek ma sice nejaky zajimavy sceny, ale bohuzel jako celek to jsou pouze tri prumerny filmy. (31.05.2009)

Tři prostinké, téměř bezdějové imprese, vzdáleně příbuzné raným Jarmuschům nebo Wendersům. Tokia jako města tam mnoho necítím, zato hodně mladistvé energie, díky níž je to pokoukání veskrze příjemné. Momentálně ale nejsem na podobné subtility tak úplně naladěn; v existenčně klidnějších a citově vypjatějších životních obdobích bych možná hodnotil výš. (29.01.2013)

První povídka Interior Design - Zajímavý počin od Michela Gondryho, který zaujme především ve druhé části, ze které jeho osobitý rukopis přímo čiší. 4*. Druhá povídka Merde - Tenhle počin, od pro mě neznámého Leose Caraxe, mě zaujal ze všech nejméně, zvláště díky obsahu, který byl pro mě asi až příliš "divný". 2*. Třetí povídka Shaking Tokyo - Příběh zamilovaného Hikikomoriho, od Jun-ho Bonga, by si podle mě zasloužil vlastní celovečerní film. Silnější 4*. Shrnuto podtrženo, jedná se o velice zvláštní dílo, které dokáže zaujmout a které by si každý fanoušek filmu neměl nechat ujít. (07.05.2010)