Tokio!

VNITŘNÍ DESING : Musel jsem se smát, jak při projekci svého filmu zakouřil celé kino. Pak se změnila hudba a začala se měnit i hlavní hrdinka. Začala dřevnatět. CITÁT : Nikdy v životě jsem se necítila tak moc užitečná. Hodnotím *****. MERDE : Vylezl z kanálu, kouřil, žral a jenom šel. Pak našel granáty - mrazivá scéna. Zajímavé bylo rozdělení obrazu při soudním procesu, snímání několika kamerami a stejné záběry z jiného úhlu. Merde - Denis Lavant. CITÁT : Merde in USA. Hodnotím *** TOKIO SE OTŘÁSÁ : Všichni jsou hikikomori, ale nic netrvá věčně. Aneb, jak se L´ homme ( Teruyuki Kagawa ) zamiluje do " La livreuse de pizza " ( Yu Aoi ). Hodnotím **** (08.05.2010)

Michel Gondry - Vnitřní design - Povídka nejhravější, nejtokijštější a mně nejbližší. V příhodách mladého páru se krásně ukazují reálné problémy s bydlením, které tokijská "našlapanost" posouvá skorem do čiré absurdity. Skoro bych se vsadil, že sem patří i pohádka o strašidlech žijících v mezerách mezi domy, již své drahé vypráví hlavní hrdina. Vždyť kolikrát již proběhly médii reportáže o lidech, kteří v oněch mezerách zbudovali své, dosti úzké, ale vcelku útulné příbytky. Další téma, touha zajistit a "zdůstojnit" svou existenci již samozřejmě není tak "tokijská" jako spíše univerzální. Nabývá typicky Gondryovských podob, a to včetně řešení. Hravost a nevážnost, která nebanalizuje a nepřeslazuje. ****. Leos Carax - Merde. Fakt, že tuto povídku hodnotím nejhůře, je spíše odrazem její ne zcela snadné uchopitelnosti. V drobných jednotlivostech se až tak složitá nejeví, zařadit však všechny tyto jednotlivosti do nějakého celku není úplně sranda. I přes neúplné porozumění však z ní ke mně dokázalo několik momentů silně promluvit. SPOILER - Kdysi úsměvné, s granáty najednou nečekaně děsivé řádění Merdeho (mimochodem připomíná nápadně irského skřítka leprikóna (leprechauna)). Soudní přelíčení, které spíše než dokázat vinu usiluje o ponížení obžalovaného a dokázání, že je čirým zlem. Reakce davu, který bez ohledu na to, že nic neví (nebo možná právě proto), bez problémů umí zaujmout stanovisko. Obě stanoviska. Bez jakékoliv hlubší reflexe a pohnutky. KONEC SPOILERU. Celý film by snad mohl opravdu pojednávat (jak mě lehce postrčil Ajantis) o srovnání/nesrovnání japonců s vinou za Nankingský masakr a minulostí obecně. Merde by pak představoval nežádané zrcadlo nastavené celému Japonsku, od kterého je nutné odvrátit svou tvář. Přesto se mi takový výklad úplně nelíbí. Proč, to jen naznačím. Merdeho vina není kolektivní a není souzen jeho národ. Merde skutečně vraždí nevinné. Silné ***. Jun-ho Bong - TŘESOUCÍ SE TOKIO - Hikikomori jako tvor, který se děsí všeho, co nemá přímo pod kontrolou, všeho, co nejde dát na své pevné místo. Zvláště s lidmi je potíž, ti se teprve špatně ovládají a zařazují. SPOILER - Dívka s dobře popsanými tlačítky jako by byla pro něj přímo stvořena... KONEC SPOILERU. Slabé **** pro poslední povídku i celý film. (17.03.2009)

Interior Design *** Něco zajímavého se začalo dít až v posledních pár minutách. Useknout první dvě třetiny, bylo by to za plný počet. Hovno *** Rozhodně nevšední a dotažené do extrému. Samotné bombardování bylo mnohem méně vtipné, než jsem čekal. Působilo na mě spíš skličujícím dojmem. Veškeré rozhovory mezi Merdem a jeho obhájcem byly zábavné, ale časem se staly monotónní. I přes pár skvělých fórů jsem byl celkem na rozpacích. Já bych to zkrátil na polovinu. **** Třesoucí se Tokio - u mě nejlepší část. Bez humoru, ale velmi atmosférické a stylové. (10.12.2008)

Zajímavý povídkový film inspirovaný přetechnizovaným městem Tokio, kde se projevují všechny civilizační neduhy vysoce vyspělé země. Pro mne nejlepší povídkou je TOKIO SE OTŘÁSÁ od JOON-HO BONGA. O odcizení lidí, obklopených moderní technikou a přepychem bohaté země. Odcizení a stahování se do samoty se šíří jako lavina, je to novodobá choroba, kdy lidské city okorávají, lidé ztrácejí smysluplnost normálního života, ztrácejí schopnost vzájemné komunikace a ze strachu před nepřátelským okolím se uzavírají do sebe a do uzavřeného světa svého domova, ze kterého nevycházejí. A přesto i v tomto světě je naděje v podobě nově probuzené lásky uzavřeného hikikomoriho (Teruyuki Kagawa) k roznašečce pizzy (Yû Aoi), která dodává odvahu ke kontaktu s ostatním světem. Vysoký standart si drží i povídka VNITŘNÍ DESIGN od MICHELA GONDRYHO. O hledání své životní cesty, smyslu života a vlastního pocitu užitečnosti v kontextu společnosti. Možnosti jsou sice otevřené, cesty jsou ale nesnadné, neoznačené a neschůdné. A tak zatímco Akira (Ryo Kase) má svůj jasný směr a cíl a nalézá útočiště u přítelkyně z mládí Akemi (Ayumi Ito), tak Akirova dívka Hiroko (Ayako Fujitani) nalézá své uplatnění v surrealistické proměně u Hiroshiho (Nao Ohmori). Nejbizarnější je povídka MERDE od LEOSE CARAXE. Je mi záhadou, co má představovat. Snad zbytečnou agresi a nepřátelství vůči společnosti, strachu z neznáma a podivnostem, vyvolaných civilizačním vývojem. A tak Merde (zajímavý Denis Lavant) děsí, straší a ničí obyvatele, než je dopaden, souzen a obhajován podivným Maître Volandem (Jean-François Balmer). Provokativní, zvláštní, až absurdní. (17.01.2013)

Tak tu mame tri pribehy z Tokia od tri reziseru, ale dej by se klidne moh odehravat kdekoliv jinde. Kazda povidka ma cca tech 35 minut. Prvni povidka je od Gondryho a kuli nemu jsem vlastne na tohle koukal. Bohuzel pribeh o mladym paru hledajicim byt neni nicim vyjimecnej a z prumeru to tak vytahuje az zaverecna desetiminutovka s zidli, ktera sice nedava moc smysl, ale je zabavna. Druha povidka od Caraxe ma naprosto ultimatni rozjezd. Z kanalu vylejza od hoven zamazanej silenec se zrzavou bradkou v zelenym oblecku a zacina opruzovat obyvatele Tokia, nejdriv do nekoho strci, nekomu neco sebere, aby nasledne vzal na pomoc granaty. Bohuzel po tomhle slibnym rozjezdu se dej preklopi do jakyhosi soudniho drama a obzvlast neskutecne protahovanej vyslech s podobne jako silenec vypadajicim pravnikem, kdy oba melou naprosto nesrozumitelnou reci, je vrchol trapnosti. No a k tomu tu mame divnej konec. Treti film od Bonga ma docela zajimavej napad, ale bohuzel s tim neumi moc pracovat a lip ho vyuzit, navic hlavni hrdina ani neni moc velkej sympatak. Kazda ze tri povidek ma sice nejaky zajimavy sceny, ale bohuzel jako celek to jsou pouze tri prumerny filmy. (31.05.2009)