Přicházím s deštěm

Rozhodně zajímavý a netradiční mix detektivky a thrilleru. Některé scény opravdu překvapí, ať už na nás zanechají příjemný, mrazivý nebo nechápající výraz v obličeji. Jako celek bohužel film nepůsobí příliš uceleným dojmem a to i přesto, že se všechno vlastně motá kolem hlavní postavy a snaží se to držet hlavní linie příběhu. Vznikla tak mozaika plná prapodivných scén a vyšinutých postav. Do toho se navíc plete náboženství (Bože, proč?) a jak se děj blíží zdárně ke svému konci, dialogy se stávají čím dál více chatrnější a i přes fajnovou první půlku filmu na mě celkový výsledek působí spíše kontraproduktivním dojmem. Neuspokojivý konec a průměrné digitální podání tak nakonec vyvažuje jen ta hudba. Vůbec mě dost překvapilo, že se tu objevilo tolik post-rockových kapel, které poslouchám, což si zase můžu brát osobně, protože použití již známé hudby můžu vždycky brát jen jako pouhopouhou vykrádačku. Kupodivu jsem se ale nenudil a to se počítá. (7/10) (11.01.2010)

Někdy, zvláště vidím-li takovýto sqost, hluboce lituji, že jsme zde omezeni pouze textem. Genialita tvůrců "hlubokého" filosofického veledíla tohoto formátu evokuje v mé hlavě vždy spoustu fascinujících, esoterických obrazů, o které bych se nesmírně rád podělil se všemi čtyř a pětihvězdičkovými uživateli. Je to Bůh? Nebo snad samotný Budha? Či snad dokonce Chesus Gonzáles? Nuže, moji milí, nebudu vás již déle napínat a zcela neskromně, při své mizerné geometrické představivosti, pokusím se kreslit pomocí slov. Uvolněte se, zhluboka se nadechněte a já vás provedu nejzazšími kouty své patologické mysli: Představte si tak půlmetrové písmeno "V". Teď si představte druhé půlmetrové písmeno "V" otočené vrcholem vzhůru. Tak, a teď si to druhé písmeno "V" postavte v duchu na to první. Máte? Výborně! Nyní myslete na imaginární vertikální diagonálu uprostřed takto vzniklého obrazce, která však nespojí oba vrcholy, ale skončí několik centimetrů od nich. Máte? No chytré hlavičky! A na závěr vztyčme na každou hranu našeho milého útvaru asi tak tři stejně dlouhé kolmice a snažme se mezi nimi zachovat přibližně konstantní vzdálenost. Vidíte to co já? To jste ale mazaní uživatelé!!! A nyní si zkuste představit Verbala, jak po shlédnutí této příšerné PEACHOVINY svůj komentář několikrát hystericky obtáhne!!! (16.04.2010)

Neuvěřitelná vyjebávka s divákem. A já vůl jsem čekal něco jako nového Oldboye. První půlka se ještě docela dá snést, něco se tam děje a podbarvuje ji dobrá hudba, což je mimochodem jediný nadprůměrný aspekt tohoto filmu. Druhá půlka už je naprostý domotaný hnus hodný odpadu. Za takovou trapárnu, kterou režisér předvádí režisér v druhé půlce, bych se styděl i já, jakožto sedmnáctiletý student. Nebýt hudby, dám přinejlepším jednu hvězdu. (24.01.2010)

Ešte stále si vychutnávam všetky tie pocity, ktoré sa objavili hneď po dopozeraní filmu. Anh Hung Tran je prevážne známy predovšetkým vďaka zvláštnej schopnosti miešať poetické zábery, v minimalistickom prostredí z jednoduchou myšlienkou, ktorá je v jednom prípade - Cyclo - podávaná až naturalisticky. I come with the Rain je detektívka, podfarbená duchovnou sférou, ktorá v niektorých momentoch vystupuje do popredia, inak je stále v úzadí a ktorá nešetrí krvou a ktorá je prerozprávaná naozaj netradične. Ak existuje v tvorbe Anh Hung Trana vrchol, je to práve tento film, ktorý aj napriek niektorým chybám - ak sa dá nazvať všadeprítomná angličtina chybou - funguje dokonale. Film je pomalý a postupne vťahuje diváka do svojej atmosféry a aj do sveta v ktorom sa tento netradične tváriaci príbeh odohráva. Odkazy na utrpenie Krista, prezentované ako uveriteľný príbeh človeka samaritána, veľkomesto a do okien bijúci dážď a pôsobivý Hartnett v úlohe, ktorá mu dokonale sadla. Všetky ostatné postavy považujem len za dokonalé prostriedky na vystihnutie prostredia a atmosféry, ktoré majú miesto nie len v príbehu, ale aj v živote hlavných postáv. Dokonalý film. (08.06.2011)

Bože, to byl neskutečný blábol. Naštěstí vizuál, střih a psychedelický soundtrack, za které tu hvězdu dám, matou divákovu pozornost dost na to, aby si myslel, že to blábol není a snad to má dokonce filozofickou myšlenku. Nemá. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/prichazim-s-destem.html ------ Velice zvláštní mix akčního filmu, detektivky, krváku, mafiánského filmu, surrealismu a náboženského filmu. Ne, skutečně to nejde dohromady. Úvod filmu je lákavý. Nevysvětlená scéna policisty s vrahem, následné pátrání po ztraceném synovi deset let po této události. Pátrání vede do Asie, kde bývalý polda, nyní soukromý detektiv, má známého u místní policie. Známý má pifku na místního kruťase mafiána. Do té chvíle to velmi rychle odsýpá, nezdržujeme se zbytečnostmi, někdy až rychlé střihy nás posouvají kupředu mílovými kroky, kamera chvíli kouzlí, chvíli se kochá. Rozhovory probíhají v zajímavých lokacích - u potoka v horských lesích (dlouhý záběr, kdy se dá plně vychutnávat atmosféra místa), v prosklené výškové budově u skleněného stolu, v místním asijském špinavém bistru. A k tomu kontaktní zvuk, reálné ruchy přírody okolí, dopravy, velkoměsta. Dohromady dávají obrovský prožitek typu "jsem tam". Protože neruší žádná hudba, kromě té v barech, je prožitek o to silnější. Pak však nastane zlom v příběhu, kdy je do té doby pečlivě budovaná atmosféra i napětí hozeno do koše, a začíná se odznovu - tentokrát úděsně vlezlým soundtrackem, často až psychedelickým, podobně je tomu s kamerou a příběhovou kostrou. Ta se zvrtne v laciné podobenství o asijském "Ježíši", který na rozdíl od toho biblického nejdřív vstane z mrtvých, a teprve pak je ukřižován, a mezitím uzdravuje a léčí lidi. Co tím chtěl básník říci, Ježíš suď. Postava soukromého očka vymizí v podstatě zcela, i když zjistíme, co se před lety stalo, jeho kolega také se už pořádně neobjeví, poté, co je postřelen, a místní mafián zjistí, že existuje někdo, koho se bojí, ale odmítá si to přiznat, takže je to stejně na levačku. Autor sám neví, co vlastně chce říci - na jedné straně je okouzlen vrahem-umělce, který z mrtvých lidských těl svých obětí skládá surrealistické "sochy" ve stylu Dalího vizí. Tvůrce je okouzlen i krutostí mafiána, který své poskoky, co nesplní do puntíku příkaz, nacpe do pytle a zaživa je v tom pytli umlátí kladivem. A na druhou stranu je tvůrce okouzlen přírodou, deštěm, odkazuje až příliš okatě v paralelách nejen na Ježíše, ale i Maří Magdalenu (na drogách závislá a posléze uzdravená bossova milenka). Prostě jak u blbých na dvorku, jak říká moje máma. A to se kvůli formě nezmiňuji o nelogičnostech obsahu (Proč vrahouni "Ježíše" čekali až do rána? Proč asijského poldu přepadli až u něho v bytě a nezastřelili ho odpoledne na tom parkovišti? Atd.) (24.03.2010)