Přicházím s deštěm

Čekal jsem, že to bude přesně takový jaký to bylo, ale netušil jsem, že by to mohlo být ještě lepší, než to je. Tenhle film je největší psychedelická záležitost od dob kdy byl natočenej a rozhodně ne každej tomu přijde na chuť. Člověku chvíli trvá než to všechno vstřebá a zjistí, co že to vlastně viděl. Možná nejsem normální, ale hltal jsem každou vteřinu tohohle zvláštního, depresivního a brutálního filmu až do konce. Může za to asi hlavně zajímavej a skvěle odvyprávěnej příběh doprovázenej dobrou kamerou, divnym střihem a parádní hudbou (nejlepší hudební výběr všech dob, kterej do filmu sedne absolutně dokonale). Herecký výkony taky výborný. Na film jsem čekal dva roky a dostal jsem něco nepopsatelně divnýho, ale stálo to rozhodně za to. (14.03.2010)

Ye-Zhish Kristus z hongkongské chatrče, co není synem tesaře, ale farmaceutického magnáta, léčí dotekem jak E.T. a přitom trpí za nás, vás, mě, či tebe (vyberte si) a na jeho horké stopě vlastním svědomím přiškrcované soukromé očko Hartnett, do jehož paže se rádi zakusují avantgardní sochaři s vražednými sklony. Tolik k formou docela zajímavé první neonoirové polovině, ale jakmile se Tranovo transcendentno zlomilo do meditativní roviny obohacené o hudbu, jenž si pustíte 15 minut před tím, než skočíte pod mezinárodní rychlík, zlomil jsem nad ním hůl i já. V rámci metaforického přirovnání působivosti snímku zde čtu něco o tom, že déšť zanechá stopy v podobě zvýšeného růstu rostlin, pročistí vzduch a zbaví člověka špíny nejen fyzické, ale i psychické. Mně to spíš připadalo, že mi bez mála dvě hodiny chcalo na čerstvě udělanou trvalou a když jsem se vrátil domů, našel jsem jej kompletně zpustošený a vytopený. A když mluvím o domu, tak věřím, že zdejší profesionální filozofové mrštné mysli dobře vědí, co tím slovem Freud, jeden z náčelníků způsobujících rezonanci jejich psyché, myslel.. (23.06.2011)

Někdy, zvláště vidím-li takovýto sqost, hluboce lituji, že jsme zde omezeni pouze textem. Genialita tvůrců "hlubokého" filosofického veledíla tohoto formátu evokuje v mé hlavě vždy spoustu fascinujících, esoterických obrazů, o které bych se nesmírně rád podělil se všemi čtyř a pětihvězdičkovými uživateli. Je to Bůh? Nebo snad samotný Budha? Či snad dokonce Chesus Gonzáles? Nuže, moji milí, nebudu vás již déle napínat a zcela neskromně, při své mizerné geometrické představivosti, pokusím se kreslit pomocí slov. Uvolněte se, zhluboka se nadechněte a já vás provedu nejzazšími kouty své patologické mysli: Představte si tak půlmetrové písmeno "V". Teď si představte druhé půlmetrové písmeno "V" otočené vrcholem vzhůru. Tak, a teď si to druhé písmeno "V" postavte v duchu na to první. Máte? Výborně! Nyní myslete na imaginární vertikální diagonálu uprostřed takto vzniklého obrazce, která však nespojí oba vrcholy, ale skončí několik centimetrů od nich. Máte? No chytré hlavičky! A na závěr vztyčme na každou hranu našeho milého útvaru asi tak tři stejně dlouhé kolmice a snažme se mezi nimi zachovat přibližně konstantní vzdálenost. Vidíte to co já? To jste ale mazaní uživatelé!!! A nyní si zkuste představit Verbala, jak po shlédnutí této příšerné PEACHOVINY svůj komentář několikrát hystericky obtáhne!!! (16.04.2010)

Ešte stále si vychutnávam všetky tie pocity, ktoré sa objavili hneď po dopozeraní filmu. Anh Hung Tran je prevážne známy predovšetkým vďaka zvláštnej schopnosti miešať poetické zábery, v minimalistickom prostredí z jednoduchou myšlienkou, ktorá je v jednom prípade - Cyclo - podávaná až naturalisticky. I come with the Rain je detektívka, podfarbená duchovnou sférou, ktorá v niektorých momentoch vystupuje do popredia, inak je stále v úzadí a ktorá nešetrí krvou a ktorá je prerozprávaná naozaj netradične. Ak existuje v tvorbe Anh Hung Trana vrchol, je to práve tento film, ktorý aj napriek niektorým chybám - ak sa dá nazvať všadeprítomná angličtina chybou - funguje dokonale. Film je pomalý a postupne vťahuje diváka do svojej atmosféry a aj do sveta v ktorom sa tento netradične tváriaci príbeh odohráva. Odkazy na utrpenie Krista, prezentované ako uveriteľný príbeh človeka samaritána, veľkomesto a do okien bijúci dážď a pôsobivý Hartnett v úlohe, ktorá mu dokonale sadla. Všetky ostatné postavy považujem len za dokonalé prostriedky na vystihnutie prostredia a atmosféry, ktoré majú miesto nie len v príbehu, ale aj v živote hlavných postáv. Dokonalý film. (08.06.2011)

Hodně zvláštní, nezařaditelný snímek. Takový, který rozhodně nechcete vidět znovu, ale z hlavy ho nevymažete ještě dlouho. Podmanivá a mysteriózní atmosféra snímku vás totiž pořádně pohltí. Režisér k tomu používá zajímavé techniky, jako výrazné prolínačky, dlouhé záběry "nikam" a především hodně mnohoznačných scén, které lze interpretovat různými způsoby. Taky je z toho cítit jakési spirituální poselství a dalo by se říct, že se divák dostane do podobné agónie, jako hlavní hrdinové. Jenom samé utrpení, až do konce. Ve scénáří je sice docela bordel, skáče v čase a v druhé půli se spíš rozpadá na sled scének, než ucelený děj, ale i tak vám svým pohlcujícím stylem navodí zvláštní pocity. Ale to co bych pochválil především je hudba. Ne že by byla zrovna příjemná, ale zařizuje zvláštní citové rozpoložení, že v jednu chvíli nevíte, jestli je film absolutní "weird-o" nebo si hraje na něco vyššího. Opravdu si nemohu vzpomenout, kdy by se s přibývající kadencí scén ovlivňovalo mé výsledné hodnocení snímku. A to nevím ani teď. Mám snad dávat nižší hodnocení jen proto, že jsem byl po skončení neuvěřitelně zničený? Určitě to není snímek pro každého a věřím, že vetšina lidí jej odsoudí, ale za sebe můžu říct, že se na mě podepsal opravdu silným zážitkem. Závěrečná skladba mi bude znít v uších ještě dlouho. (18.01.2010)