Mamut

Jste bohatý, máte své dítě u sebe, ale vlastně sním nejste ani se svým partnerem, protože se honíte, aby jste udrželi životní laťku vámi nastaveného standartu. Ale nejste šťastný! Jste chudý, chcete pro děti lepší život a tak je opustíte a jedete vydělat na živobytí do cizí země.Ale nejste šťastný.Takže jak je to správně? Bohatý není šťatsný, chudý není štastný...co tedy něco mezi? Je to záruka? Takové otázky a mnoho dalších ve mně Mamut vyvolal...Kam se hrne dnešní svět? Lidé jsou nešťastní...proč? Otázka priorit? Možná...něco změnit je opravdu velmi těžké a mnohdy práce na celý život...Vztahy jsou jako květinka. Zaléváš přežívá, hnojíš roste do krásy...Kdyby ke konci nebyla ukolébavková scéna dostal by Mamut i hodnocení plné.Je mi také moc sympatické , že dostanete pouze naservírováno...ochutnávat, hodnotit a zkoumat chutě už budete sami. (31.10.2014)

Mísilo se mi zde několik filmů s podobným nádechem (od Iñárrita, Lost in Translation). Život všech tří bytostí skýtal samotu, únavu, bolest, lásku k dítěti, vyhoření...bez ohledu na kontinent. Ellen byla bezpochyby dobrou matkou, ale na konci filmu se zachovala zpátečnicky. Leo se zřejmě držel svých zásad být čestným a věrným a i když toto porušil, neztratil u mě na hodnotě. Jeho život dostal jiný směr a rozměr. Určitě dozrál. Životní příběh chůvy uměle a zbytečně vsazen, inspirace pro samostatný film. (25.10.2012)

Povrchní srovnávání s Babelem, které každého napadne kvůli Bernalovi, pohybu mezi exotickými a západními lokacemi a důrazem na děti, zastírá, že jde o snímek radikálně odlišný. Na úrovni výstavby dokonce opačně fungující, místo propojování je postaven na rozpadání. Příběh je zdánlivě mnohem tradičněji vystavěný z hlediska propojení jednotlivých příběhů - žádné nesouvislé děje, které se možná protnou, jenže nenápadnější forma ukrývá silný obsah, téma citové i prostorové vzdálenosti a blízkosti je mnohem obecnější, než aby, jako v Babelu, pouze zkoumalo rozdíly a paralely mezi chudšími a vyspělými zeměmi. To je zde, byť silně akcentováno, sekundární. Postavy důsledně prožívají intimnější či emotivnější vztahy pouze s cizími lidmi a atmosféra snímku osciluje mezi něhou a destrukcí, popem a dekadencí, stejně křehkým způsobem jako doprovodné písně od Ladytron. (24.02.2010)

Film o různých lidech v různých částech světa, jejichž cesty a činy jsou nějak propletené. Mladý americký úspěšný manželský pár ‒ on, počítačový génius, ona, chirurg ‒ oba jsou pořád v práci, takže jejich desetiletou holčičku hlídá filipínská chůva, která má sama doma deseti- a šestiletého syna a ty zas hlídá babička. Počítačový génius odlétá do Thajska, aby tam podepsal smlouvu za 45 milionů dolarů. A aby měl čím zapůsobit i podepsat tu smlouvu, jeho právník mu daroval super pero za 3000 dolarů. Pero je tak drahé proto, že je vyrobeno z kosti mamuta, kterého vykopali kdesi v permafrostu na Sibiři, pak 5 let sušili mamutí kly, a pak z nich udělali tuto super věc, bez které se nedá žít. Všichni v tom filmu trpí tím, že jim práce, povinnosti, nutnost znemožňují být tam a s těmi, s kým je jim dobře. Kdo za to vše může? Za ty nespravedlnosti, které se lidem dějí? Nikdo. Nikdo nechce být vědomě zlý. Není mezi námi nevinných a viníků. Prostě je nastartován stroj, kterému se říká moderní civilizace, a náš svět takhle funguje. Chceš-li se vézt, tak se vez, jestli nechceš či nemůžeš, běž z kola ven. A záleží i na tom, v které části stroje jsme ‒ jestli nahoře v kabině nebo dole v kotelně, nebo jestli jsme se octli pod koly. Když počítačový génius popisoval to mamutí pero své manželce, řekl: "Kdysi žili mamuti, ti pak vyhynuli a na jejich místo jsme přišli my, vyhrabali jsme jejich kosti a udělali si z nich různé suvenýry. Kdo ví ... jednou takhle vyhyne i lidstvo a na naše místo přijdou nějaké krysy. Také pak budou vyhrabávat naše kosti a dělat si z nich krásné tretky?" Myslím, že pokud pofrčíme na tom úžasném superstroji plnou parou vpřed, moc dlouho ty krysy nebudou muset čekat. (16.04.2012)

Mammoth by si tu čtvrtou hvězdu i zasloužil, nebýt však té druhé poloviny filmu. Snímek je totiž zbytečně natahován a námět několika propojených životních příběhů, zde navíc kontrastujících mezi bohatstvím a chudobou spojenou s láskou ke svým dětem, je už také trochu ohraný. Na Mamuta se sice příjemně kouká a někdo se dokonce může několikrát během sledování filmu i vrtět v rytmu elektronické hudby: Ladytron - Destroy Everything You Touch, ale není dostatečně důrazný nebo šokující a neobsahuje dokonce žádné zvraty. Je to jen sociální odraz dnešní konzumní kapitalistické společnosti odvrácených stran naší planety. Na druhou stranu jsem však rád, že není dílem tak depresivním jako byla Lilja 4-ever z roku 2002. Nenáročným divákům se bude jistě líbit, mě však nechal celkem chladným, nezanechal hlubší otisk a tak si vysloužil jen slušné tři hvězdy. (6/10) (24.07.2009)