Mamut

„Budeme si teď muset najít novou chůvu“. Nemohlo snad zaznít nic výstižnějšího, než tato závěrečná (věcně) vyřčená věta z úst hlavní hrdinky. Propast mezi oběma světy je tak hluboká, že ač se budeme snažit sebevíc, pořád to bude „dostatečně hluboko“, aby se nic zásadního nezměnilo. Nicméně to nic nemění na faktu, že je důležité to zkoušet stále znovu. Pokud by totiž zhasla i ta poslední špetka naděje (solidarity), můžem to tady rovnou nechat srovnat se zemí a začít („někdy příště, někde jinde, velkým třeskem“). Snímek Mamut si zcela jistě nejvíce užijí (resp. prožijí) ženy-matky, nicméně režisér L. Moodysson zde řeší paralelně (ne)závisle na sobě více témat, takže pokud zrovna nejste „matka 7leté dcery“, neznamená to ještě nutně, že vás snímek nebude mít čím oslovit. Jedinou (opodstatněnou) výtkou může být právě ta „naháněná“ několika témat (resp. úhlů pohledu) a s tím spojená určitá roztříštěnost, kdy by určitá(é) situace (scéna) zasloužila více rozpracovat (popř. ji zcela vystřihnout) a nepůsobila tak v divákových očích poněkud prvoplánově (viz scéna telefonátu filipínské prostituky Cookie svému dítěti), byť každý jasně vidí její účel (režisérův záměr). Troufám si jednoznačně tvrdit, že vyzrálejší režisér typu Ińárrity by si toho byl dobře vědom a těchto chyb(ek) se vyvaroval. Přiznávám však, že porovnávat tyto dva režiséry není zcela fér, každý z nich se přeci jenom vydal (filmařsky) zcela odlišnou cestou (resp. použitým vypravěčským stylem) a to i obsahově. To je však (co se mých výhrad týče) vše. I přes výtku nakonec chválím volně plynoucí režii, civilní herecké výkony (v čele s M. Williams) a zejména potom britské Ladytron v čele s ústřední „ Destroy Everything You Touch“. 78% p.s. to uživ. Blizzard. Když už mermomocí toužíš po tom být šokován a zažívat zvraty, zkus to někdy o víkendu na Letné. Takový Pepík Hnátek by mohl vyprávět...... já naopak (nejen ve světle těchto experience) takovéto snímky vítám. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. seeker23 (17.04.2012)

Mamut rozhodně není film pro každého. Také ale nemůžeme jeho seriózností omlouvat pomalé tempo, které po čase začne nudit. Bergmanovy filmy taky nejsou žádní rychlíci, přesto si je ale budete dlouho pamatovat. Zasáhnou vás a Smrťáka hrajícího šachy se budete tajně bát, až dokud ho sami na sklonku života nepotkáte. Mamut ale vcelku není nic extra. Jedná se o výborné drama, které nám ovšem nemá co víc nabídnout, než co už jsme viděli ve stovce jiných provedení. Pro fanoušky evropské tvorby zajímavý počin, pro diváky, co očekávají víc akce, nepříjemný zážitek. (Ano, já jsem fanoušek evropské tvorby…) (07.11.2010)

Veľmi priemerný až nezaujímavý film, ktorý moralizujúco prepiera problémy súčasného života a vzťahov. Jednotlivé figúrky a epizódy až príliš šuštia scenáristickým papierom. Tvorcovia mali príliš veľa cieľov a príliš málo nápadov. Preto sa film iba pomaly sunul dopredu a divák sa určite viackrát musel čudovať, čo sa to na plátne vlastne deje. Časť epizód do filmu vôbec nepatrila, niektoré zasa neboli dotiahnuté. Celkový dojem, ktorý mám z tohto filmu je, že ide o nedorobok vzniknutý preto, že tvorcovia si na chrbát naložili viac, než boli schopní uniesť. (01.03.2015)

Práca, ničiaca vzťahy medzi rodičmi navzájom, medzi rodičmi a potomkami a tiež zdravie potomkov. Realisticky, presne, v paralelných príbehoch členov a opatrovateľky jednej rodiny. Poznámka: Sloboda a jej miera spočíva v miere možnosti človeka robiť si počas svojho života to, čo naozaj chce, ako to chce a kedy to chce (do tejto práce pritom plnohodnotne patrí aj ničnerobenie, túlanie sa, vzdelávanie sa, čítanie čohokoľvek, chov zvierat, výchova detí a podobne). Zároveň sloboda spočíva v miere akou štát (obec, komunita) túto činnosť alebo aj nečinnosť odmeňuje zhruba rovnocenným dôstojným životným zaopatrením. Pokiaľ k tomuto nedôjde, sloboda nikdy nebude. Do akej miery je to umožnené bez straty ľudskej dôstojnosti robiť dnes, taká je miera slobody jednotlivca. Samozrejme, existovalo by aj obmedzenie vo výkone ne/činnosti, spočívajúce v zamedzení ubližovania živým tvorom. (11.02.2013)

Velké zklamání. První polovinu filmu jsem měl pocit, že se stane něco, co zásadním způsobem změní vyznění snímku nebo životy protagonistů, dokonce to i místy tak nějak "bublalo" v očekání nějaké kolize...Ty drobné dějové zlomy byly dost dobře předvídatelné a osudy postav nezanechají v divákovi výraznější stopu. Tím nechci říci, že témata odcizení, mateřského pouta a ztráty blízkých lidí nejsou důležitá, pouze toto zpracování bylo poněkud povrchní, nešlo až na dřeň, škoda. (28.12.2011)