Piráti na vlnách

Tenhle film Vás roztančí tak, že budete mít chuť rvát sedačky v kině. Piráti na vlnách pulzují stejnou elektrizující energií jako Láska nebeská. A platí-li pro Lásku nebeskou ono magické Love is all around, tak zde jsou zas všude kolem sex, drogy a hlavně rock. Richard Curtis se drží prakticky stejného schématu jako ve svém předešlém filmu, kdy hlavní dějovou linii nechá tříštit mezi větší množství postav. Ale díky kulišáckému umístění všech zúčastněných na jednu loď působí snímek mnohem komplexněji. Ze všech scén dýchá příjemná retro atmosféra 60 let doplněná o prostřehy na obyvatele poslouchající svou oblíbenou rádiovou stanici všem navzdory, na nejrůznějších místech. Tam, kde selhával Wes Anderson v Životě pod vodou Curtis vyhrává. Navíc se mu daří šponovat diváka za pomocí výborných vtípků, aby ve finále lehce přidal na plynu a diváka dojal úplně na maximum.8/10 (16.06.2009)

Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. (19.01.2014)

Richard Curtis je život milující lidumil, který měl tu smůlu/štěstí, že se narodil na britských ostrovech. Po Lásce nebeské přichází s pekelnou mořskou nemocí jménem rock´n roll. Na loď lásky,jež je obydlena svébytnými postavičkami, které lze ve zkratce charakterizovat labely jako lesba, hipík, vtipálek, loser, Casanova se díváme očima Carla, nepolíbeného studentíka, který dostává lekce sexu, naslouchá volání krve a decibelům pořádné muziky a poznává, jak piráti ze Severního moře mění upjaté poddané Jejího Veličenstva v rozjásaný rockující kotel. Konec šedesátých let vidíme v popkulturních prostřizích, v montážích posluchačů, v zachmuřených rysech vlády, která hodlá ve jménu řádu zatnout rozepnutým poklopcům tipec. Curtis dávkuje ten správný poměr nekompromisního chlapského humoru, jadrné mluvy a rockových vypalovaček, což zní jako film pro všechny správné kluky, co toužili být dalším Jimi Hendrixem. Ale kdeže, nebyl by to Curtis, aby do filmu nepropašoval další vztahovou mozaiku nepravděpodobných párů, oslavu přátelství, vášeň pro riffy až za hrob a hlavně: láskyplné happyendy. Hudba je jazyk srdce a Curtisova plovoucí relikvie naplní uši i srdce až po okraj. Jediné slovo: DISARMING. Nicméně od absolutoria brání dvě výhrady: vysoce amorální (což je u romcom běžné, ale ne tak očividně) a na rozdíl od Love Actually se všechny jizvy hojí bleskově a bezbolestně. A příběh je možná příliš epizodický na to, aby se člověk nechal unášet vlnami znovu. P.S. NENÍ! (20.07.2009)

Už chápu, proč se naprosto nepřitažlivý chlapy stávají dýdžejema rádií. Všichni je milují, i když jsou ošklivý, viď Mareš? :-) Jediný chlap na té lodi, který by stál za hřích, byl překvapivě jediný, který dýdžejem nebyl, pokud se tedy nepočítá jeho příspěvek v podání několikrát zopakovaného a zakázaného slova na „P“ v anglické verzi slova na „F“ … Je jasné, že Rádio Rock bych poslouchala nonstop a to i kdyby bylo zakázané, protože mají velice vytříbený vkus lahodící mému uchu, ale s provozovateli tohoto rádia bych měla menší problém… Ač pan Curtis podal slušnou zábavu s několika dobrými vtipy, bohužel pokulhával s dějem a charaktery hvězdného obsazení, což mě donutilo vidět na filmu chyby. Přes to všechno mě ani trochu nemrzí ty dvě hodiny strávené na této lodi s nepotopitelnou posádkou, které můžu doporučit a už se těším až DVD zapluje do mé sbírky… Díky jednomu Ježíškovi :-* (29.12.2009)

Piráti na vlnách nejsou filmem, kterým bych si byl tak jist. Pravda na jedné lodi jsou moji největší favorité z branže herectví. Curtis, který sbalil celý svět na Lásku nebeskou se dle mého už tolik nepředvedl. Přitom atmosféra a hudba je něco, co tento film opět dělá výjimečným a nejsilnější stránkou je opět příběh. Ovšem dnes už tolik asi nikoho na zadek neposadí. Dneska už jsme zvyklí na ledacos. Lepší čtyřka, ať nežeru. (29.04.2011)