Piráti na vlnách

Dokonale obsazená komedie. Pokaždé, když se na scéně objevila nějaká známá tvář, tak jsem zaplesal:) Billem Nighym počínaje, Rhysem Ifansem konče. Ale co naplat, kdyby to bylo o lodi, která vysílá hip-hop, tak bych si to asi ani nepustil:) Jenže nekonečný přísun dokonale pasující převážně britské hudby, tomu nejde odolat. David Bowie a Rolling Stones jsou samozřejmost, Kinks nebo Who to samý, bez Small Faces by se to také neobešlo, potěšila i přítomnost Beach Boys a Jimiho, no prostě seznam je to neuvěřitelně dlouhý a hvězdný, a to pár kapel ani neznám! Velmi mě potěšil scénář, který se nezdržoval tím, že by ukazoval, jak to všechno začalo, ale po stručném titulku vrhl diváka přímo do děje, do jedne nekončící pařby. Zároveň děj přeskakoval mezi lodí a ministrem Zlatoslavem, který se ji snažil potopit, což ději dodávalo dramatickou rovinu, která by tam jinak - upřímně řečeno - ani nebyla. Protože zdánlivě vážné instituce, jako jsou otcovství a manželství, jsou brány s nehoráznym nadhledem a tak je celej film především sledem zábavnejch scének. No a bavil jsem se, to teda jo. Film se totiž snaží, seč může, jen o jediné: o nastolení dobré nálady. (05.09.2009)

Už chápu, proč se naprosto nepřitažlivý chlapy stávají dýdžejema rádií. Všichni je milují, i když jsou ošklivý, viď Mareš? :-) Jediný chlap na té lodi, který by stál za hřích, byl překvapivě jediný, který dýdžejem nebyl, pokud se tedy nepočítá jeho příspěvek v podání několikrát zopakovaného a zakázaného slova na „P“ v anglické verzi slova na „F“ … Je jasné, že Rádio Rock bych poslouchala nonstop a to i kdyby bylo zakázané, protože mají velice vytříbený vkus lahodící mému uchu, ale s provozovateli tohoto rádia bych měla menší problém… Ač pan Curtis podal slušnou zábavu s několika dobrými vtipy, bohužel pokulhával s dějem a charaktery hvězdného obsazení, což mě donutilo vidět na filmu chyby. Přes to všechno mě ani trochu nemrzí ty dvě hodiny strávené na této lodi s nepotopitelnou posádkou, které můžu doporučit a už se těším až DVD zapluje do mé sbírky… Díky jednomu Ježíškovi :-* (29.12.2009)

Tak Richard Curtis si taky natočil svoje Transformers 2. Piráty na vlnách bych určitě doporučil jako příjemnou komedii, ale to je zhruba tak všechno, co od nich můžete očekávat. Nejsou totiž ničím víc, než dvouhodinovou načančanou přehlídkou známých tváří a lidí poslouchajících rádio, ze kterého se line jedna fajn písnička za druhou. Zásadní problém je v tom, že tu prakticky chybí pořádná expozice a jste vrženi přímo do děje, takže si nevytvoříte žádný vztah k postavám a Curtisovy následné pokusy o ždímání emocí vás proto dalece míjí. Příběh je tu někde na třetí koleji a celý film je vlastně jen sledem pár epizodek, ve kterých se něco začne řešit, aby to posléze vyšumnělo do ztracena a za půl hodiny se to zase vynořilo. Nebo ani to ne. A to je na Curtise slušná ostuda, protože takhle prázdný film jsem od něj vážně nečekal. Pár scén určitě stojí za to (souboj DJů, vysílání F-word, zamilovaná January Jones), ale s tak nabitou hereckou sestavou to mohlo skončit mnohem lépe. Zklamaných 6/10 a ještě si pořádně rozmyslím, jestli dám Pirátům na vlnách druhou šanci. (12.07.2009)

Zpočátku jsem tomuto filmu moc nevěřil, nevím proč, ale nebavil jsem se tak, jak mi bylo řečeno, že se budu bavit. Jenže od hry na pravdu se to všechno obrátilo a já se bavil přímo královsky. Když si připočtete ten dokonalý konec, při kterém se mi chtělo brečet a smát zároveň (a tohle se mi už hodně dlouho u filmu nestalo) tak vám snad je jasné, že nemůžu jinak než plný počet. Za parádní obsazení, dokonalou hudbu a jednu loď, která opravdu válela. Jo, moci tak být na jejich palubě… 100 %. (03.10.2011)

The Movie That Rocked... Láska nebeská šířila dobrou náladu skrze lásku, Vánoce a vztahy. Piráti na vlnách šíří to samé (a stejně kvalitně, ještě více vtipně, ale z logických důvodů již ne tak dojemně) skrze sex, drogy a rockenrol. Stejně tak platí, že i tady lze Curtisovy objektivně vyčítat spoustu věcí. Jenomže, opět jako u Lásky nebeské, je to naprosto smeteno kamsi mimo zřetel tou tsunami "just feel good". A ano, drtivá většina postav je sice v duchu Billyho Macka, ale sakra, to přece není ani v nejmenším zápor, ne? Krom toho je tu lahůdkově využit Morricone, o doslova geniálním výběru a využití dobových rockových pecek ani nemluvě. PS: Ke konci je vidět výrazné krácení (především Branaghova linka), tak doufám, že na DVD bude stejně výživná sekce vystřižených scén jako u předchozího Curtisova počinu, tohle si to plně zaslouží. (28.05.2009)