Informátor!

I domníval jsem se naivně, že se bude jednat o humorný příběh z hlubin Studené války, něco jako DR. STRANGELOVE, nebo odlehčený CONVERSATION - houbeles. Vskutku dlouho bych musel přemýšlet nad možnou existencí ještě odpudivějšího scénáře, než jsou komerčně-byrokratické žamobyší čachry potravinářských firem. Mimoto tam nikdo kromě Matta Damona ani pořádně nehraje. Daná 1* je čistě za Damona a jeho příjemně zcestné myšlenkové pochody. Vyblít, zapomenout a spláchnout. Výsledné poučení: pozorně čtěte CSFD medajlonky. (06.02.2010)

Jsem z toho filmu takový celý rozpačitý, připadal jsem si jako Alenka v říši lží. Nevím, co jsem si z toho měl jako odnést. Přišlo mi to jako 2x vylouhovaný snímek Chyť mě, když to dokážeš. Matt byl o5 skvělý, jenže celá zmatenost příběhu byla taková, že výsledek se rovná zklamáním. (25.01.2010)

Hlavní postava filmu mi tak trochu připomíná režiséra Steven Soderbergha. Nejdříve udává směr nebo jej po ostatních následuje, podporuje ho, aby pak v dalším okamžiku šel zcela proti proudu a zažitým konvencím (Soderberghova filmová kariéra a pracovní kariéra - lhaní - Mark Whitacrea). [==] Je velká škoda, že spousta potenciálních diváků dává od tohoto filmu ruce pryč při pouhém pohledu na hodnocení. Přitom se před projekcí stačí podívat na plakát, který vypovídá naprosto o všem, co film divákovi sděluje - stín, který Whitacre vrhá ho o mnohé převyšuje a především není pravdivý, protože to, co Whitacre říká vyšetřovatelům/manželce/vedení firmy, může být/nemusí být/není pravda a co je nejdůležitější, už ani sám Whitacre neví, čemu věřit. Kolik pravd byste také chtěli slyšet od chlápka s naprosto nevkusným oblekem, obludnými kravatami, slizkým účesem a knírkem aneb ať žijí devadesátky. (29.05.2011)

No to je tak, když se do něčeho zapletete, až vás to postupně semele a nebudete vědět, jak z toho ven. A to je přesně případ našeho hlavního hrdiny. Problémem není Matt Damon jako takovej, ale spíš jeho postava, která je napsaná tak, že prostě hraje vyšinutýho blbečka, takže vám po čase poleze na nervy. Ale to patří k jeho roli a k tomu, aby to objasnilo aspoň částečně jeho případ a chování. (08.05.2013)

Přestože jsem jako leckdo trošičku pobouřený představou, jak si v NSA pročítají veškerou mou korespondenci, Informant! naznačuje, že by bio Edwarda Snowdena v režii Stevena Soderbergha mohlo být podnětným diváckým i občanským zážitkem. Na film jsem se nemohl nedívat optikou nedávno dolouskané Vzpoury deprivantů, jíž tímto doporučuji. Z Marka Whitacrea, který je cosi jako Jordan Belfort bez charisma, v podání Matta Damona se Vám samozřejmě bude dělat na blití. Sledovat permanentní žvanění je zpočátku zábavné, ale nepřetržitostí se stane velmi únavným. Hnus umocňují Whitacreovy vnitřní monology, tragikomicky povrchní nesourodé pásmo, které ilustruje peklo hrdinovy hlavy. Soderbergh otravuje záměrně a nepohodlí umocňuje tím, že podobný vztah navozuje i vůči ostatním postavám, snad vyjma bezzubých ouřadů z FBI. "Komediální" retro atmoška, na první dojem neodpovídající zobrazovaným událostem, koresponduje s pokřiveným světem lehce alibizujícího hlavního hrdiny. Dochází k relativizaci whistle-blowerského mýtu podobně jako v Nákaze, kde se s neúctou neobvyklou zachází s obrazem hrdiny blogosféry. Hamishův bondovsko-pink-pantherovským hudební pastiš a spousta dalších vychytávek nechávají zkrátka doufat, že odchod Soderbergha na odpočinek je jen dočasným trucováním. Po čertech chytrý film. (20.09.2014)