Adama Meshuga'at
Sweet Mud - Im Himmel gefangen
Sweet Mud
Režie:
Dror ShaulScénář:
Dror ShaulKamera:
Sebastian EdschmidHrají:
Tomer Steinhof, Ronit Yudkevitz, Pini Tavger, Gal Zaid, Henri Garcin, Daniel Kitsis, Shai Avivi, Omer Berger, Sharon Zuckerman, Rivka Neuman, Yosef CarmonObsahy(1)
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Shodou okolností jsem nedávnost četl knihu zabývající se vznikem státu Izrael(a tudíž i kibuců, jelikož ty by se považovat za základní stavební jednotku), takže jsem v této hořké(nikoli sladké) problematice tolik neplaval. V čem se ale kniha s filmem(jenž zachycuje pozdější období) rozcházejí je náhled na kibuc. Kniha jej popisuje jako opěrný pilíř, pomocí kterého (nikoli bez nesnází, ale v bratrské pospolitosti) povstal stát Izrael, jako židovská enkláva, vprostřed nepřátelských bažin. Film jej vidí jako dávný přežitek, který je udržován za mnohých obětí na osobní svobodě, přičemž hlavním hrdinům není vůbec jasné, zač by se vlastně měli obětovat, neboť vidí prohnilost a tmářství, které této společnosti panují. ()
Silný příběh ukazující odvrácenou stránku budování židovského státu. Kibuc jako střed šikany, zneužívání moci, nepochopení a nepovolené lásky (partnerské i rodičovské). Dror Shaul ve vlastním autobiografickém příběhu nachází i veselá místa, a předkládá nám opravdu povedenou sondu do této komunity. Výborně zahraná Miri. 80% ()
Přestože mě postava Dvirovy matky vyloženě lezla na nervy (vyjádřil bych to trefněji jinak), tak celkově vzato se mi film jako celek velmi líbil a dávám mu poctivé čtyři hvězdičky. Jedná se o mé první setkání s tímto tématem a upřímně vzato, čekal jsem život v kibucu ještě drsnější a uzavřenější. Samozřejmě bych se chtěl na sto honů takové komunitě vyhnout, ale z filmu vyplynulo, že kdo má šanci jinde, tak může kibuc prakticky kdykoliv opustit. Neznám danou problematiku, ale z filmu to vyplynulo. Takže setrvání v kibucu bylo do jisté míry věcí dobrovolnosti. A pokud to někomu "takto" vyhovuje, pak je to jeho věc. Když nechám stranou zvrácenosti, plynoucí z určitého postavení v kibucu, tak mě asi nejvíc zasáhly záležitosti kolem odtržení dětí od rodičů. Dvirovu matku, ač nemocnou, nechápu. Měla tolik možností, jak tuto komunitu opustit a nevyužila je. Komu není rady .... Musím pochválit audiovizualní stránku věci. Obrázky jsou nádherné. Hudba je skvěle doplňuje. Příběh je velmi silný. ()
***1/2 ()
Kibucy měly v období Britského mandátu Palestina a v době budování mladého státu Israel nezastupitelnou roli. Do země přicházeli často sirotci a válkou rozbité rodiny a kibucové zřízení se do určité míry jevilo jako nejlepší možné a jako dobrý způsob jak mnohdy traumatizované nově příchozí začlenit do společnosti. Jenomže film Sladký kal, který by se dal rovněž přeložit jako šílená země, se neodehrává v období II. světové války ani těsně po ní. Děj je zasazen do poloviny sedmdesátých let, kdy už se do určité míry kibucy tvrdého jádra přežily. Kibuc tohoto typu může být stále pro určitý druh lidí vhodnou alternativou. Ovšem pro někoho, kdo nemá stádní povahu, je rád sám sebou a chce o sobě i své rodině také sám rozhodovat, musí být tento životní styl učiněným peklem, stejně tak jako pro hlavního hrdinu Dvira a jeho matku. Dvirova matka je sice psychicky nestabilní, ale pravděpodobně by v jiném prostředí obstála, neboť její labilita do určité míry právě pramení z toho, co se kolem ní odehrává. Společenství, kdy ani malé děti nemohou být přes noc spolu s rodiči a kdy se musí hlasovat o tom, zda může přijet návštěva, či zda se pořídí pro dítě nové kolo, je zkrátka patologické. Film je to výborně natočený a není pochyb o tom, že autor moc dobře ví, o čem mluví. ()