Hamlet

Začnu od herců: Nejvíc mi sedí Kostka jako Horacio, Rösner jako Laertes a Brabcův krásně nadutý a zároveň popletený Polonius. Somr hraje víceméně svůj standardní strejcovský typ (ale je v něm dobrý, to ne že ne), Jandové Ofélie je až příliš za submisivní naivku (v prvních dvou třetinách za ni hrají hlavně ty rozkošné bradavky) a Němcův Hamlet je přesvědčivý a akční, žádný ufňukaný moula, jak se někdy hrává, leč na můj vkus pořád trošku akademický, bez života, až příliš promyšlený a ne dost procítěný, stejně jako celé režijní pojetí (inu Macháček), strohá výprava a další věci. Svobodova hudba je pak podle mého vysloveně slabá, místy až mechanická, řemeslo bez emocí. Překlad mám radši od Hilského. Kolem a kolem Hamlet důstojný, ale trošku upjatý, zdaleka ne naplno rozehraný; s přihlédnutím ke kvalitám samotné „hry všech her“ bych to viděl na ****. (07.04.2012)

Geniální. Naprosto geniální. Věřili byste ale, že je to opravdu nesmírně dlouhé? První polovina (nebo vlastně spíš první dvě třetiny) jsou opravdu lehce roztahané a tempo skutečně není nijak přívětivé. Herecké výkony všech zúčastněných jsou ovšem natolik strhující a natolik geniální, že to byla radost sledovat a to i přes prakticky nulovou výpravu. Občas se objeví František Němec, pronese nějaký dlouhý strhující monolog a jede se dál. Poslední třetina pak konečně nabere tempo, akci a vlastně i napětí. Celá tahle verze je navíc brilantně okořeněná úžasným humorem a funkčními vtipy, až jsem byl překvapen, kolikrát jsem se z celého srdce a upřímně usmál. Tohle vůbec nebylo na škodu, naopak to celému představení prospělo. Nade všemi pak vyniká hlavně Petr Kostka a František Filipovský v naprosto úžasné a kouzelné úloze hrobníka. Bylo mi prostě nesmírnou ctí vidět tohle legendární představení, které si tohle označení rozhodně zaslouží. Jen mně všeobecně na všech důležitých verzích téhle hry děsně štve, že je to děsně roztahané a úplně pokaždé to trvá minimálně tři hodiny, když by se to s klidem dalo stihnout za dvě nebo i za dvě a půl. I proto jsem k téhle verzi (i k jiným) přistupoval až s nechutí. Jenže ten Shakesperův úžasný jazyk, ten geniální, nadčasový text, ty legendární citáty a herecké výkony mně vždy pohltí natolik, že jsem na konci totálně rozčarován a stejně bych si to nejradší dal hned celé ještě jednou. A výjimkou není ani toto představení. Jasný plný počet. tady prostě absolutně není o čem spekulovat. 100%. (07.08.2018)

František Němec je asi nejlepší Hamlet, jakého jsem kdy viděl, Somrův Claudius se dost podobá Hrušínskému ve Spalovači, ani nemluvím o Rösnerovi a Kostkovi v menších rolích. Vynikající inscenace, rozhodně jedna z nejlepších inscenací Shakespeara u nás. Zajímavá je také naprosto minimalistická (či spíše geniálně absentující) výprava. (13.04.2009)

Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou.. (03.01.2011)

První Hamlet, kterého jsem viděl (v televizi) už jako kluk. To, že takové divadelní dílo zapůsobilo na mne coby cca desetiletého, přičemž mi nescházela výprava, hudba, "filmová dynamika" a podobně, vypovídá jak o kvalitě Shakespearova textu, tak o promyšleném Macháčkově pojetí. Když jsem měl nedávno na ČT Art možnost vidět tento záznam znovu, mohl jsem si ověřit, že pranic ze svých kvalit neztrácí ani vedle takových zpracování, jako je to Branaghovo. Jen jednu poznámku. Vždycky jsem trochu víc fandil Laertovi. Hamlet někdy svým přístupem (jak říkal Werich, "tragédie člověka, který se neuměl rozhodnout") působí pro lidi, kteří ho mají rádi, skoro stejně destruktivně jako Claudius a jeho nohsledi. (07.06.2017)