Klidný chaos

dost zvláštní film, dobře vytváří náladu, jak pomalým tempem filmu, tak figurkami, které se ve filmu opakovaně objevují a také použitou muzikou. Úplně mi nesedí, že se člověk toho moc nedozví, ani jak to bylo doopravdy s jeho manželstvím ani pravdu okolo fúze. A pak mi vadila jistá nelogičnost příběhu, kdy za člověkem, který se celé dny motá parkem u školy, dochází lidi z managementu firmy a nabízejí mu lukrativní pozici, místo aby ho vyrazili. Přijde mi zkrátka poněkud zvláštní, že nikdo nemá problém s tím, že nechodí do práce. Rušivá byla i dospělácká promluva do duše od malé holky, úplně mimo realitu. (07.05.2020)

Název Klidný chaos k tomu filmu a jeho atmosféře myslím sedí, stejně jako troufalkou použitý výraz simpatico. Ten film se na nic nehraje a plyne většinou v poklidu obyčejného života, s pravidelným neklidem uvnitř hlavní postavy muže, který v tísni po smrti nejbližší osoby dokáže si jakoby pro sebe zastavit čas a najít dlouhé chvíli pro to vnímat svět a život tady a teď... a z toho vnímání, rozjímání, dialogů s okolím, včetně posilnění vztahu k malé dceři začne plynout sympatické kouzlo a možná i opětovné nalézání něčeho hezkého. Vše plyne nevtíravě, až jsem po zajímavém úvodu taky neklidně bojoval s chvilkovým nezájmem a dojmem průměru, ale nakonec si mě Klidný chaos s podobně klidným Nannim Morettim a jeho Pietrem celkem získali a ten čas plynul v mezích civilně poetické obyčejnosti stále více hezky. Z míry mě určitě vyvedla nečekaná vášnivá sexuální scéna, která rázem naruší atmosféru a na chvíli v ní i Pietro odhodí svůj jinak velmi poklidný temperament. Ve finále mi však přijde poněkud samoúčelná vzhledem k tomu, že tento akt nemá pak žádné další vyústění, návaznost v dalších scénách či hlubší pointu (mimo samotného jednorázového zblížení) a chvíli mi zase trvalo plně se přeorientovat „jakoby nic“ na původní notu. No jo, holt nevyzpytatelné okamžiky lidského života... zajímavý „malý“ film. [80%] (23.05.2023)

Komorní drama o ztrátě a hledání. Vztah ovdovělého otce a malé dcery je velmi silný a citový, oba si k sobě hledají cestu, na smutek je však každý sám. A sexuální scéna s přítelkyní, která také zažila zklamání, byla vášnivá a svým způsobem velice dojemná. Návrat do života je pro ty druhé vždy bolestný. (21.02.2023)

Ani nedokážu přesně popsat svoje pocity, které mám z Caos calmo. Není to žádný bombastický, nervy drásající příběh s kdovíjakým scénářem, ale působil na mě tak nějak přirozeně a i když ztráta manželky Pietra a maminky malé Claudie byla určitě bolestná záležitost, tak se mně na tenhle snímek moc příjemně dívalo. Bezesporu na to měl taky vliv skvělý soundtrack. Taková psychologická sonda do života Pietra, který najednou zůstává sám se svojí dcerkou a začíná pomalu přehodnocovat svoje životní priority. Víc než na postavy, které kolem něj procházely a občas se chovaly docela nepředvídatelně nebo nepochopitelně, jsem se soustředila hlavně na vztah těch dvou. Na Pietra a jeho seznam věcí.....sezení v parku a vnímání lidí kolem sebe jinýma očima.........nebo malou Cloude s jejím pochopením významu palindromu a mimo jiné i jedním úsměvným tajemstvím : "Víš, která věc mě v životě šokovala úplně nejvíc? Když jsem zjistila, že moje babička je zároveň tvoje maminka." Takže až na jeden moment, který si mohli nechat od cesty, já byla spokojená....takový milý a svým způsobem předložení zvláštní film. 75% (18.09.2016)

Na pět hvězdiček film rozhodně nemohl aspirovat, připočtu-li k tomu ještě padající sníh, pro mne zcela nepochopitelné řeči o fúzi firem a dospělácký proslov dcerušky na závěr, tak musím ubrat ještě jednu. Námět bezesporu zajímavý, jen jsem nepochopil, čím se vlastně ten Pietro živil v době, kdy postával celé dni před školou, a proč ho vůbec ve firmě ještě zaměstnávali. (19.12.2018)