Obsahy(1)
Televizní adaptace stejnojmenného úspěšného představení divadla Semafor z roku 1961. Tou Zuzanou, která poslouchá z magneťáku písničky a medituje nad nimi, je Zuzana Stivínová. Písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, které tenkrát zazněly v podání tehdejších hvězd divadla se staly hity a zpívají se dodnes. Kdo by neznal "Árii měsíce","Malé kotě", "Na okně seděla kočka", "Ach, ta láska nebeská", "Zuzanu" a řadu dalších. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Celkem příjemné pásmo více čí méně dobrých písniček, které je dohromady spojené celkem dobrým konceptem skrze postavu Zuzany, která ty písničky poslouchá z magnetofonu a v té výplni mezi nimi mluví o svých sousedech apod. Sice to ne vždy funguje a skutečně mě ne vždy každá z těch písní zaujala, v té výplni už to navíc docela zestárlo, ale jinak jsem se kupodivu celkem bavil. A vlastně i ta výplň mi nepřišla tak nepovedená, jak tu tak o ní někteří píší, spíš si myslím, že na svou dobu musela být celkem příjemná a vtipná, jako celý tenhle film nebo představení (jak tvrdí obsah). A ta příjemnost v tom podle mě působí dodnes, takže zestárlé je to jen v jednotlivých místech, ale v celku naštěstí ne. Slabé 4* ()
Společně s Recitálem a s Dobře placenou procházkou patří Zuzana je zase sama doma mezi televizní pořady, které pro budoucí generace zakonzervovaly informaci o jedné specifické epoše hudebního divadla. Jsou to relikty minulosti a vzpomínky na objevování formátů, které pamětníci milují pro ty písně a pro to mládí protagonistů, ale víc v tom samozřejmě hledat nelze. I proto mají dnes výraznější úspěch střihové pořady, které se zbavily těch naivních propojovacích scének. ()
Jedno z nejslavnějších (legendárních) představení pražského Semaforu. Soudobé televizní aranžmá si dodnes uchovalo jiskřivý náboj prostřednictvím nesmrtelných písniček a melodií v podání populárních hvězd tehdejší popmusic, všechno ostatní, včetně spojovacích mezičlánků Zuzany Stivínové, je už, bohužel, nefunkční. ()
Zuzana je zase sama doma je celkem slušné pásmo písní, které se dneska mohou nazývat šlágry/evergreeny. Slyšíme hit za hitem a zpívají je legenda za legendou. Pravda je, že ta mluvená část mě zase tolik nebavila a ani mi nepřišla tak vtipná. Navíc televizní záznam nemá potřebnou atmosféru, v divadle pro diváky to jistě znělo jinak. ()
Suchý jako autor textů písní za jedna mínus (to proto, že přece jen největší fláky Semaforu se v pásmu neobjevují), jako autor scénáře za čtyři. Tahle výplň mezi písničkami nebyla dobrá ani v 60. letech a dnes vyznívá beznadějně naivně, toporně a obstarožně. Dobré jako připomínka herečky Zuzany Stivínové a pochopitelně i tváří, které se objevovaly v Semaforu 60. let. Celkový dojem: 45 %. S ohledem na vysoké hodnocení na ČSFD se bez rozpaků přikláním k nižší nadílce. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- Původní libreto napsané Jiřím Suchým se jmenovalo „Martina je sama doma“, ale pak ho zaujala herečka z Divadla na Zábradlí, Zuzana Stivínová, které dal hlavní roli, a podle jejího křestního jména hru přejmenoval. (sator)
Reklama